9°C
Základního benzínového motoru 1.4 TSI se řada zájemců o nový či ojetý Superb bojí. Přitom po stránce poskytovaného výkonu přeplňovaná čtrnáctistovka Superbu bohatě stačí (stovku s ním umí Superb za 10,6 sekundy a dosahuje rychlosti až 201 km/h). Síly a pružnosti má stejně jako dřívější atmosférické dvoulitry a dokáže jezdit za osm litrů. U 1.4 TSI se po studeném startu objevovalo chrastění rozvodového řetězu, které po několika vteřinách vymizelo (po zvýšení tlaku oleje a dopnutí řetězu). Problém může nastat, pokud v kritické fázi není řetěz optimálně napnut a může dojít k jeho přeskočení. Většina těchto závad se odehrála v záruce (oprava si většinou vyžádala výměnu řetězu, napínače a někdy dokonce ozubených kol, krytu rozvodu a samozřejmě výměnu oleje). Osmnáctistovka TSI je na tom po stránce výkonu ještě lépe, přičemž oproti 1.4 TSI přidává více razance. Díky tomu je nutné počítat s průměrnou spotřebou kolem deseti litrů. Osmnáctistovku zřídka trápí nadměrná spotřeba oleje, visící ventily nebo při velkém zatěžování praskání hlav válců. Dvoulitr TSI s výkonem 147 kW dostupný od roku 2010 je vrcholem čtyřválcových motorů. Výkonu má dost, je však určen jen pro verze s pohonem předních kol a převodovkou DSG. Často zájemcům o ojetinu doporučujeme šestiválce, které jsou méně namáhané, poskytují maximální kultivovanost a hladký projev. V případě Superbu však použitý šestiválec 3.6 TSI dostupný výhradně ve verzi s pohonem 4x4 nelze doporučit. Přestože má šestiválec své konstrukční základy v populární VR6, v Superbech trpí vysokou spotřebou paliva a také u některých kusů neobjasněnou ztrátou výkonu při vyšším kilometrovém průběhu. Navíc ve srovnání s Passatem R36 poskytuje šestiválec v Superbu jen 191 kW výkonu.
Škodě se dařilo velmi dlouho zachovávat pod kapotou Superba diesely TDI-PD (čerpadlo-tryska). Jedinou výjimkou bylo nejsilnější provedení dvoulitru (125 kW), které se jako jediné mohlo pochlubit vstřikování common-rail. S odstupem času můžeme doporučit 1.9 TDI-PD/77 kW, která sice vyniká na dnešní dobu poměrně hrubých chodem, z původních motorů je však nejspolehlivější a nejúspornější. Jediným případným problémem tak zůstává přítomnost filtru pevných částic, který se s tímto motorem pojil vždy. Silnější dvoulitr TDI-PD/103 kW se montoval do Superbů až do září 2010. Jeho spolehlivost a sladění s filtrem pevných částic není zrovna ukázková (u 1.9 TDI-PD i 2.0 TDI-PD se objevují zanesené filtry pevných částic nebo nefunkční snímač filtru DPF). U dvoulitru TDI-PD/103 kW se také objevují prasknuté hlavy nebo častěji opotřebovaný dvouhmotový setrvačník (podceňovat setrvačník se nevyplácí, jelikož dochází k nadměrnému opotřebený ložisek klikového hřídele). Přičteme-li k tomu hrubý projev dvoulitru a nepříliš přesvědčivou spotřebu paliva, raději se tomuto motoru vyhněte. Dvoulitr TDI-CR montovaný od září 2010 je tak lepší volbou. Problémy s filtry pevných částic ustoupily a navíc potěší přívětivějším zvukovým projevem a odpovídající spotřebou paliva (my jsme s ním najeli přes dva tisíce kilometrů po Německu při závěrečné spotřebě 6,2 l/100 km, přičemž na dálnicích se rychlost většinou pohybovala v rozmezí 160-210 km/h).
