Češky vyrazily za válkou s islamisty: Pepíci z gauče by sem nejeli a vadí jim, že jsme ženy

Válečná reportérka a šéfredaktorka časopisu Lidé a země Lenka Klicperová se spolu s novinářkou a humanitární pracovnicí Markétou Kutilovou vydaly z našeho pohodlí v relativně poklidné střední Evropě zmapovat do severní Sýrie, jak tam lidé žijí v zemi zmítané několik let se vlekoucí občanskou válkou vzbouřenců s vojsky Asadova režimu. A jak tam lidé už v tak dost složité situaci bojují i s rozpínajícím se Islámským státem.

Samotné Češky však mnohdy čelí útokům – naštěstí ne ze strany ozbrojenců, ale internetových diskutujících. Jsou bláznivé, že se tam vydaly! Jsou jako Hanka s Tončou! Jenže rozdíl mezi Češkami unesenými v Pákistánu a dvojicí profesionálek je markantní. Klicperová i Kutilová jsou zkušené cestovatelky. „Do konfliktní oblasti nejedu poprvé, mám za sebou několik cest do Afghánistánu, Iráku, Haiti, Konga a mnoha dalších zemí, kde není dobrá bezpečnostní situace,“ říká Blesk.cz Klicperová a Kutilová přikyvuje, že do konfliktních oblastí sama jezdí více než 10 let.

Profesionální příprava: Zn. nutné

Za tu dobu se naučily si vše předem pečlivě připravit. V severní Sýrii přitom nejsou úplně samy, jednotlivými oblastmi s nimi projíždí i překladatel a tzv. fixer, člověk, který zná místní poměry a má důležité kontakty. Jeden ze styčných bodů takové výpravy, samozřejmě i dobře placený. Nechcete přece, aby vás prodal únoscům. Doprovod jim při příjezdu ze sousedního iráckého Kurdistánu tvořila i trojice kurdských vojáků YPG. Přidají se k nim opět, až se reportérky vydají přímo na frontu.

Celá cesta musí být zkrátka dobře naplánovaná. „Lidé, kteří nám v komentářích nadávají, že riskujeme, naprosto netuší, jaká je realita v těchto zemích a jaká je profesionální příprava novináře na takovou cestu. Jejich informace jsou povrchní nebo žádné. Neustále mě překvapuje, kolik nenávisti je v části českého obyvatelstva, alespoň podle komentářů,“ diví se Klicperová.

Dvě Češky u hranic Islámského státu: Zachytily českou stopu v Sýrii

Nad některými komentáři skutečně zůstává rozum stát. „Nepochopím, jak někdo může někomu, koho nezná, přát smrt nebo znásilnění,“ řekla Blesk.cz Klicperová. „Rizika samozřejmě jsou, ale naší prací je minimalizovat je. Novináři odjakživa pracovali v konfliktních regionech, protože kdo jiný má přinášet o dění objektivní informace?“ táže se válečná reportérka, která se snaží poukazovat i na to, jak je lidem v Sýrii a dalších státech možné pomoci. Třeba skrze Charitu ČR a Archu pomoci.

Vadí jim, že jsme ženy

Její kamarádka Markéta Kutilová však možná odhalila jádro problému. Jinak je vnímáno, když se do nebezpečné oblasti vydají muži, a jinak, když dvě pohledné a zdánlivě křehké ženy. „Jsem přesvědčená o tom, že že zlí jazykové v komentářích prostě nemají rádi fakt, že tuto práci mohou dělat ženy. Pepíci z gauče by se sem nikdy neodvážili, ale to samozřejmě nepřiznají. Místo toho do nás tepou, protože jsme ženy a máme víc odvahy než oni,“ míní Kutilová.

I ona se pozastavila nad mnohdy drsnými vzkazy. „A tak nám místo štěstí popřejí, aby nás tu znásilnili nebo nám někdo uřízl hlavu. Není to příjemné, ale naučily jsme se tomu smát. Je to ovšem v ostrém kontrastu s povahou místních lidí, kteří ač sami přišli o všechno, mají z domů jsou trosky, nemají vodu, elektřinu, pozvou nás na čaj, jsou neskutečně milí a ještě nás obdarují ručně tkanými koberci nebo taškami,“ dodává.

Podobné vzkazy jsou však zároveň děsivé. V souvislosti s tím, že se Češky momentálně pohybují na území, které ještě před třemi měsíci ovládal Islámský stát a odkud jeho bojovníky vytlačili s vypětím všech sil Kurdové, kteří tak na hranicích Evropy brání další rozpínání IS. Na severu Sýrie (nedaleko hranic s Tureckem) však mají džihádisté stále řadu loajálních obyvatel, upozorňuje Klicperová. I proto musí být obě Češky zvlášť opatrné. Přejme jim tedy především bezpečnou cestu.