Romové se původně chtěli ubytovat v motelu, kde však nebylo místo. Z recepce si proto zavolali do jiného zařízení, kde jim ubytování přislíbili. Po příjezdu do hotelu ale personál oznámil, že nemá volné pokoje. Oba muži v tom spatřovali diskriminaci založenou na příslušnosti k romské menšině. Od provozovatele požadovali omluvu a jako zadostiučinění 25.000 korun.

Krajský soud v Ústí nad Labem a následně i Vrchní soud v Praze jejich žalobu zamítly. Romům se prý nepodařilo prokázat, že skutečným důvodem odepření ubytovacích služeb byl jejich původ. Naopak hotel prý dokázal, že zachází rovným způsobem s hosty jakéhokoliv etnika, rasy či národnosti. Hotel pro sporné datum předložil objednávku všech pokojů od jistého podnikatele, který ovšem později rezervaci zrušil.

Podle ústavní stížnosti mezi důkazy existují rozpory. Případ prý představuje „notorickou klasiku“, se kterou se Romové setkávají i při hledání práce či bydlení. Po telefonu dostanou příslib, když ale přijdou osobně, je náhle vše jinak.

Ačkoliv je podobné zacházení podle řady romských aktivistů běžné, k soudům se příliš často nedostává. Justice řešila například případ z roku 2001, kdy se Rom nedostal na diskotéku v jednom ze západočeských měst. Justice uznala, že jde o diskriminaci na základě jeho etnické příslušnosti.

O dva roky později se Romka se svým známým informovala na bydlení v ubytovně. Vedoucí jim odpověděla, že volná místa nejsou. Figuranti vzápětí mohli získat dvoupokojový byt. Žena podala žalobu na ochranu osobnosti. Soud jí přiznal peněžní zadostiučinění.

Letos se litoměřický okresní soud zabýval případem realitní makléřky, která odmítla romskou zájemkyni o byt s vysvětlením, že pronajímatel si Romy nepřeje. Soud přiznal zájemkyni právo na omluvu, nikoliv však na odškodnění 100.000 korun. Šlo o test, na kterém se podílela také kancelář ombudsmana.