Proslýchá se, že s představitelem Ivánka, Eduardem Izotovem, jste prožili při natáčení malý románek…

„Tak to je víc než přehnané. Mně bylo patnáct a jemu třiatřicet. Choval se ke mně jako k malé holčičce, velice pěkně a možná že i něžně, ale nic víc. Ale musím přiznat, že já se do něj dětsky zamilovala.“

Projevilo se to nějak?

„No dovolte… Vůbec ne. I když už tehdy jsem věděla o vztazích mužů a žen úplně všechno, ale nikdy by mě tehdy nenapadlo dát své sympatie nějak najevo.“

Mrazík je u nás pořád oblíbený. Co v tehdejším Sovětském svazu?

„Ta pohádka se promítala ve stovkách kin po celé zemi, opakovaně ji dávali v televizi. Dávají ji i dnes, vždycky před Novým rokem ji opakuje opravdu hodně televizních stanic.“

A co lidé na ulicích, poznávají vás?

„Mockrát se mi stalo, že mě zdraví jako Nastěnku, a také děkují za pohádku. Přivádí mě to do rozpaků.“

Jak jste žila po natáčení, čím jste se zabývala?

„Když jsem ukončila baletní školu, přijali mě do souboru Velkého divadla. Tančila jsem tam jako sólistka dvacet let. Ještě předtím jsem si několikrát zahrála menší role ve filmech, například Děti Dona Quichota nebo v Lásce ke třem pomerančům. Pak už jsem nabídky odmítala, baletu jsem dala přednost ve všem.“

Nelitovala jste někdy?

„Ne. Mojí učitelkou na jevišti byla proslulá Maja Plisecká, která po ukončení baletní kariéry ve Velkém divadle režírovala. Pod jejím vedením jsem tančila Mášu v baletu Racek a šel mi doslova mráz po zádech, takový to byl nádherný pocit. Stejně vzpomínám na roli Kitty v Anně Karenině, i do ní si mě Plisecká vybrala.“

Když si představím, že jste dvacet let stála na jevišti takříkajíc na špičkách, jde zase mráz po zádech mně. (smích)

„A k tomu připočtěte ještě deset let ve škole. Ale stání na špičkách určitě není v baletu to nejsložitější. Třeba piruety nebo skoky jsou mnohem těžší. To jsem poznala hlavně poté, co jsem přešla z Velkého divadla do Dramatického, kde jsem hrála dalších patnáct let.“

Vy už jste na odpočinku, viďte. Řekněte, čím se zabýváte?

„Zakládám si na tom, že jsem umělcem na volné noze. Často jezdím na různé festivaly jako členka poroty – před lety jsem byla v porotě i u vás v Karlových Varech – a hraji v televizních inscenacích. Zkrátka, snažím se od života stále brát to nejlepší, co nabízí.“

Fotogalerie
8 fotografií