Danuše se na svého vraha před smrtí usmála: Vraha z tramvaje č. 17 její úsměv pronásledoval 2 roky
Více než dva roky trvalo, než policie dostala vraha z tramvaje 17. Muž se přišel sám přihlásit na pražskou služebnu v úterý odpoledne. Prostě jen pozdravil a řekl „jsem vrah“.
Už to vypadalo, že tenhle pomníček nebude nikdy vyřešen. Danuše S. (†64) zemřela 13. února 2014 v tramvaji 17. Byla zastřelena dlouho neznámým pachatelem mezi zastávkami Belárie a Nádraží Modřany v Praze. Bezvládnou ji našli až u Libušského potoka – krvácela z hlavy a byla v bezvědomí. Lékaři už jí nedokázali pomoci.
Policisté se ale neměli čeho chytit – žádné důkazy, žádní očití svědci. Vrah si pro svůj odporný čin vybral chvíli, kdy byl se ženou v tramvaji sám. Ani těch málo svědků, kteří se policii přihlásili později, nedokázalo do případu vnést více světla.
V úterý odpoledne jim s tím ale pomohl sám pachatel – přišel na jednu z pražských policejních služeben a přiznal se. „Jsem vrah,“ prohlásil a položil na stůl nevěřícím policistům pistoli.
Podle deníku Mladá fronta Dnes jim dokonce vyprávěl, jak si pamatuje úsměv Danuše S. v momentě, kdy stiskl spoušť. Ten ho prý provázel životem celé dva roky. Zločin měl mít loupežný motiv, ženě ale ukradl jen malou finanční částku.
Danuše chtěla v únoru 2014 jet autobusem do obce, kde bydlí její matka a dcera. Tam už ale nedojela. Poslední zpráva byla od svědka, který Danuši ještě na zastávce Belárie viděl živou – pouhé dvě stanice před její zamýšlenou výstupní.
svedomie dokáže riadne hrýzť. Keby hrýzlo všetkých a za všetky prečiny...Chudák žena...