14°C
Nevadí vám, jak na vás lidé reagují?
„No, je to pro mě nezvyk. Poprvé v Čechách hraji hodně negativní roli a překvapuje mě, jak mě někteří lidé nesnáší jenom proto, že v seriálu hraji někoho, kdo jim není sympatický. Naštěstí mi zatím ještě nikdo nechtěl dát přes pusu.“
Máte s postavou Mariky snad něco společného?
„Ne. Když ji hraji, musím zapomenout na to, jak bych se chovala já. Přesto, ač je to potvora, snažím se jí dodat trochu lidskosti. Myslím si, že i zlí lidé byli dříve dobří, ale v minulosti se stali třeba sami obětí a od té doby se chovají na první pohled zákeřně a nepřístupně, což je jejich obrana. Tak to vnímám i u postavy Mariky.“
Ona je chirurg. Jak jste zvládala scény na operačním sále?
„Když točíme na operačním sále, bolí mě hlava a necítím se tam příjemně. Vím, že řežu jenom do prasečí kůže, ale když najednou vidím vytékající krev, doktory kolem sebe a zdravotní sestry, nedělá mi to dobře. Naštěstí s námi spolupracují profesionální sestry i odborní poradci, kteří mi řeknou, jak mám správně nástroj uchopit. Navíc ještě hraji, že vím přesně, co dělám, a musím se tvářit sebevědomě.“
Vaše postava se chce stát primářkou. Je vám blízký kariérismus?
„Cíle jsou důležité, protože jsou jako hnací motor, abychom se mohli nějakým způsobem rozvíjet, ale abych šla přes mrtvoly? To ne. Já až tak vážně svou hereckou kariéru neberu. Myslím, že bych byla schopná dělat cokoliv. Nejsem oběť své profese. Vnímám ji jako momentální stav.“
Poskytla jste vy někdy někomu první pomoc?
„Učila jsem se to, ale nikdy jsem to nevyužila. Jednou v sedmnácti jsem byla svědkem dost vážné autonehody. Podařilo se nám zachránit mladou slečnu, ale nevěděli jsme, jestli má něco s páteří, tak jsme s ní nehýbali. Komunikovali jsme však s ní do té doby, než přijela záchranná služba.“
Měla jste někdy něco zlomeného?
„Nikdy.“
Ani srdce?
„To jo. Několikrát. Vždycky se najde někdo, kdo vám zlomí srdce, ale je to potřeba, protože vás to dělá silnějšími a formuje to vaši osobnost. Vždycky mě to posílilo.“
Vadí vám u mužů tzv. rentgenový pohled, kdy se na vás koukají a představují si, co máte pod šaty?
„Ano, pokud to udělá cizí člověk, myslím si, že to je drzost, neúcta k ženě. Samozřejmě že se chci líbit, ale když chlap prvoplánově vnímá ženu jako sexuální objekt, přijde mi to jako urážka ženskosti. Můj partner tohle nedělal. On měl také rentgen, ale do duše.“
Co je pro vás největší afrodiziakum?
„Objetí. A pohled z očí do očí.“
Váš přítel má šediny. Myslíte, že šedé vlasy jsou projevem stresu?
„Ne, nemyslím, je to spíš genetická záležitost, která je někdy výhodou.“
Pro režiséry se většinou nesvlékáte, když vás o to požádají. Jak to máte s doktory, kteří vám řeknou, ať se svléknete do půl těla?
„Já mám tady v Praze doktora, který je můj kamarád ze Slovenska. Takže chodím za ním, ale před cizími lidmi se velmi stydím. Možná svým vzhledem režiséry vybízím k tomu, aby mě obsazovali do rolí sexy holek, ale ve skutečnosti jsem spíše stydlivá.“
Odmítla byste, kdyby vám někdo nabídl plastickou operaci?
„Nemám v plánu jít na plastickou operaci. A i kdyby mi to někdo nabídl jenom za to, že mu udělám reklamu, odmítla bych. Zároveň neříkám, že plastické operace jsou špatné. Myslím si, že to může někomu psychicky hodně pomoci.“
Bála jste se někdy o život?
„Nebála, ale když jsme minulý rok točili film Jak se zbavit nevěsty, píchla mě včela do prstu na noze. Myslela jsem si, že alergická nejsem, takže jsem to neřešila, ale postupně se mi jed dostal do krevního oběhu, objevily se mi po těle fleky, otekla jsem, pak mi začaly otékat hlasivky, zavolali záchranku, odvezli mě do nemocnice, kde jsem dostala infuzi, kyslík, kortikoidy a až do večera ležela na lůžku. Potom jsem podepsala reverz a šla jsem domů. Kdyby mě ta včela štípla do tváře nebo do pusy, tak jsem během několika minut mohla zemřít. V některých případech je skvělé, že je farmacie tak daleko.“
