8°C
Je mi 82 a už 63 let učím tělocvik, říká Sylva Knedlová z Fryštáku
I s koncem školního roku je to stále fontána energie, nevysychající pramen dobré nálady, ale i přísnosti k lajdáctví a lenosti školáků. Řeč je o Sylvě Knedlové, která je ve dvaaosmdesáti stále aktivní učitelka základní školy ve Fryštáku na Zlínsku.
„Učím už nějakou chvíli, letos to bude 63 roků,“ sčítá neuvěřitelná léta v tělocvičně. Zrovna má hodinu. A předvádí dětem, jak se dělá kotoul.
„Dřív jsme byli na děcka tvrdí, díky tomu byli kluci a holky výborně pohybově vybavení, ale tělocvik byl až řehole. Museli třeba skákat přes stovku patníků. Dnes jsou v tělocviku ve spravedlivém srovnání klasifikace tak o dva stupně horší,“ vzpomíná kantorka.
Sylva Knedlová ale není zdaleka jenom tělocvikářka. „Učím všechno, co je potřeba, dějepis, zeměpis, občanku, jazyky, zaskočím, kdy můžu. Ve škole jsem každé ráno od šesti, večer se chystám na další den.“
A co by podle paní učitelky řekl na dnešní školství učitel národů Jan Amos Komenský? „Asi by ho děsilo, že pomalu každý druhý rok učíme jinak, některé základní věci by přece měly být konstantní. Třeba mne trápí, že učitelé nemají úctu v rodinách, to pak moc dobře poznáme ve vyjádřeních dětí,“ míní paní Knedlová, která má dvě děti, čtyři vnuky a dokonce už i jednoho pravnuka.
Za šedesát tři odučených let se prý děti hodně změnily. „Bohužel nemůžu říct, že k lepšímu. Dřív byly daleko chudší a daleko slušnější, uměly pozdravit, pomoci, dnes často vinou rodičů hledí jen na sebe a kantoři mají pramalou autoritu.“
Školáci se podle ní zhoršili i v dalších ohledech. „Děti dnes rozhodně nejsou chytřejší, když to tak řekneme, než třeba před padesáti lety. Jak paměťové učení, tak taky logické uvažování šly hodně dolů.“ Zřejmě to s námi ale není zase tak špatné, jak by se mohlo zdát.
„Zajímavé je i to, že pořád v průměru naprosto převyšujeme velikou většinu světa, včetně vzorů bývalých – Sovětského svazu – a současných – USA. To tedy určitě,“ dodává svérázná tělocvikářka, k jejíž rodině přitom nebyl minulý režim zejména v padesátých letech příliš nakloněn. „Studovala jsem zdravotnickou školu se zaměřením na pedagogiku, pak jsem moc chtěla být lékařkou, ale to se nepovedlo, na medicínu jsem nemohla. Tak jsem při zaměstnání vystudovala na vysoké tělocvik a češtinu.“
Témata:
Související
A paní Sylvo ,nezapomeňte , že jsou tu také vnoučata , jistě budete vědět , co jsem tím chtěl říci .