„Vydělávaly jsme i deset tisíc měsíčně, což byl tehdy plat ředitele. Peníze jsme dostávaly za přehlídky nebo za přehlídkové zájezdy, focení, filmování a účinkování v televizních pořadech. Pak jsme je s radostí utrácely za modely, které jsme předváděly na přehlídkových molech, a udávaly jsme tak módní tón,“ říká Melanie, která se v současné době živí jako asistentka realitní makléřky a volný čas věnuje své chalupě v Jizerských horách.

„Moje dětství bylo jako z pohádky. Žili jsme na smíchovském zámečku Nikolajka, kde jsme měli pro sebe prostorný zámecký byt s ložnicí v zámecké věži, kam vedlo točité schodiště,“ vzpomíná Melanie, která se původně jmenovala Melanie Lepší.

V zámečku bydlel i šéf výpravy Národního divadla Josef Matěj Gottlieb s dcerou baletkou a choreografkou, která ji přivedla k baletu. Během výuky piruet a baletních pozic stále koukala, co kde lítá, prohlížela se v zrcadle a nebyla soustředěná.

Jako baletka by se asi neuživila. Proto byla ráda, když v osmnácti letech vyhrála konkurz do módního časopisu Odívání. Tam proběhlo první profesionální focení pro tento časopis a také různé módní přehlídky po celé republice. A ona najednou vstoupila jako mladá krev do světa manekýn a modelingu.

„Ano, jak mě vybrali, dva dny nato jsem fotila a o týden později mě poslali na přehlídkové molo do Lucerny. Sál byl plný lidí a já jím prošla jako ve snu. Byla jsem nejmladší a na první zájezdové přehlídky mimo Prahu se mnou jezdil tatínek,“ směje se tomu Melanie dnes. V roce 1967 přijeli do Prahy zástupci firmy Dior a vybrali si ji jako tvář značky. Poté měla odjet předvádět do Francie, ale režim ji nepustil, tak se věnovala modelingu v Československu a v zemích, kde směla naši módu reprezentovat. Ale i to stálo za to.

„V té době jsem o ctitele neměla nouzi, doslova jsem je musela odhánět. Měla jsem i fanatického obdivovatele, který tvrdil, že to je můj vzdálený bratranec. Jednou se dobýval na přehlídku, já jsem říkala, že ho neznám. Museli ho vyvést, on plakal, mně ho bylo líto, ale nedalo se nic dělat. Pak už se neozval,“ svěřuje se Melanie.

Solidní muži stáli podél pódia a po přehlídce se jí a kolegyním chodili dvořit. Tehdy jsem dávala přednost chytrým, zajímavým a zralým mužům. Proto se jejím prvním manželem stal o dvaadvacet let starší ředitel pražského Divadla Rokoko Darek Vostřel. V jednadvaceti se za něj provdala a žila s ním v domě se dvěma kokršpaněly a hospodyní, která ji učila vařit české speciality.

Díky profesi modelky se s manželem D. Vostřelem dostala do uměleckých kruhů. Hrála v klipech s Waldemarem Matuškou i s Karlem Gottem či Miro Žbirkou. Točila Možná přijde i kouzelník s Jiřím Kornem. V té době Melanie prohlašovala: „Nikdy bych nechtěla za muže muzikanta.“ Manželství s D. Vostřelem nevyšlo a Melanie se seznámila se zpěvákem ze skupiny Plavci Janem Vančurou, který ji okouzlil svým šarmem.

„Vzpomínám si na naše první rande pod Strahovským stadionem na parkovišti. Hnala jsem se tam z nějaké práce svým italským fiatem, on už tam byl ve světlém chryslerovi, já zabrzdila, vyskočila z auta a pohodila vlasy. On ke mně vykročil s kyticí žlutých růží, já vyběhla proti němu, objali jsme se a vášnivě se líbali,“ líčí barvitě romantickou schůzku Melanie a dodává: „Unavení po celodenní práci lidé, čekající na autobus, na nás nechápavě koukali a mysleli, že jsou v italském filmu.“

Vančura potom kvůli ní zhubl před svatbou o 36 kilo, ale ani druhé manželství nevydrželo. Melanie si vždy myslela, že když se vdá, měla by skončit s kariérou a založit rodinu, proto končila několikrát, ale znovu začínala, protože se jí nedařilo otěhotnět.

„Naposledy jsem skončila asi v roce 1989, protože byl čas profesně skončit. Tehdy jsem se zamilovala do majitele restaurací v Německu. Odstěhovala se za ním a žila tam jedenáct let. On si mě chtěl vzít, ale už se toho bohužel nedožil. V roce 2000 zemřel,“ svěřuje se. Poté se vrátila do Česka. Tady ji jako modelku už nikdo neznal, ale začaly se točit reklamy pro zahraničí a v nich opět našla svoje místo.

„Byla jsem dámský typ. Dělala jsem reklamu na italské sýry a další noblesní produkty,“ vysvětluje. Později pracovala jako redaktorka časopisu Madam, prodávala v Praze drahé rakouské kožichy. Nyní asistuje realitní makléřce, pečuje o zvířata v Jizerských horách a vážné vztahy už ji nelákají.

Diety

Podle slov Vančurové měla jako manekýna od Diora být plochá jako prkno a hubená. Diety žádné nedržela, protože byla neustále v pohybu, ale chodila na kosmetiku, kupovala v Tuzexu kvalitní krémy ze zahraničí, absolvovala parafínové zábaly či masáže. Na ty vzpomíná s úsměvem: „Některé kolegyně byly tak citlivé, že kvůli masážím měly nohy samou modřinu.“

U šejka

„Já si vzpomínám na náš zájezd do Kuvajtu, kde jsme byly královny,“ vzpomíná Vančurová. Vzápětí onen luxus popisuje: „Šejk nás pozval do svého paláce, kde bylo všechno zlaté, sloužící museli mít skloněnou hlavu a nesměli se na nás koukat, ženy tamějších rodin měly briliantové korunky a my jsme každá dostala pravé rolexky.“

Fotogalerie
4 fotografie