7°C
Krámek v ulici V Kotcích vlastnila i jedna žena. Peníze ji tam doslova rostly pod rukama a jak byla úspěšná, tak byla i pyšná a lakomá.
Jednou jela paní ve svém kočáře přes Karlův most. Žebračka, která tam sedávala, ji poprosila o almužnu, ale paní jen hrubě odsekla. Žebračka pokývala šedivou hlavou a zavolala za kočárem: „Jen abys ty sama na mém místě do roka seděla!“
Obchodnice ženu uslyšela, dala zastavit kočár a vystoupila. Namyšleně pak z prstu stáhla svůj drahocenný prsten a zahodila ho do Vltavy. „Někdo má štěstí, jiný smůlu,“ ušklíbla se na žebračku. „Mé štěstí je tak jisté, jako že se tenhle prsten na mou ruku už niky nevrátí,“ dodala pyšně.
V rybě našla svůj zahozený prsten
Naskočila zpátky do kočáru a spokojeně odjela, po cestě si pak celou dobu říkala, jak to žebračce pěkně ukázala. Za nějakou dobu pořádala obchodnice ve svém paláci obrovskou hostinu. Jakmile služební donesli na stůl pečenou rybu, namyšlená žena ji rozkrojila a zjistila, že nůž o něco zaskřípal.
Rozčíleně se zvedla a chystala se osočit sloužící a kuchaře. „Pak se ale podívala do talíře a objevila prsten. Ryba ho spolkla, a když ji rybáři vylovili, služka ji koupila na trhu a donesla do kuchyně,“ uvedla ve své knize 77 pražských legend Alena Ježková.
Obchodnice si hned vzpomněla na věštbu staré žebračky, a začalo jí být úzko a nevolno. Častokrát na ní ještě vzpomínala, jelikož od té doby, co prsten objevila, se ji začal všechen její obchod hroutit. Nejprve přišla o balík peněz kvůli nepromyšlenému obchodu, následně její vozy s obrovským množstvím zboží uloupili zloději.
Dokonce i o dům přišla, když do něj uhodil blesk a celý i s horou majetku shořel. Do roka přišla obchodnice o všechno. Pak ji nezbylo nic jiného, než se zařadit mezi ostatní žebráky a společně s nimi prosit bohaté obchodníky o almužnu.
