Hanku (14) trápí obří hlad i chybějící puberta. Vše odstartoval nádor na mozku

Hanka byla normální, bystré dítě. Když jí bylo zhruba pět let, maminka si ale povšimla, že není všechno tak, jak má. Její dcera totiž skoro nerostla a přibývala na hmotnosti. „Když jí bylo sedm let, všimla jsem si, že ji začala dorůstat její o dva roky mladší sestra. Cizí lidé se mě ptali, zda jsou dvojčata,“ popsala první příznaky maminka Hanky. Svou dceru proto vzala k pediatrovi, který ji ubezpečil, že je Hanka v pořádku.

Rodičům to ale nedalo a sami začali zjišťovat, zda je opravdu normální, že jejich dcera téměř neroste. „Od kamarádek jsem zjistila, že by měla růst 5–7 cm za rok. To Hanka nesplňovala. Sama jsem se proto na radu kamarádky obrátila na dětskou endokrinologii v Brně,“ vzpomíná Hančina maminka.

Amálce (6) hlídá cukr v krvi „upír“. Inzulín si musí píchnout čtyřikrát denně

Hanka musela na operaci kvůli nádoru na mozku

Po sérii vyšetření se ukázalo, že má dívka nádor na mozku. „Ukázalo se, že nádor naštěstí nebyl zhoubný. Čekání během operace bylo nejdelší v mém životě,“ popsala maminka. Po operaci ale přišla celé řada hormonálních poruch v Hančině organismu, se kterými se bude muset vypořádávat do konce života.

„Objevily se problémy se štítnou žlázou. Tu lékaři začali léčit pomocí hormonů. Hormony musí Hanka užívat dodnes. Stejně tak se musel hormony podpořit Hančin růst a vyvolat puberta, která by se v důsledku poškození hypofýzy sama nikdy nedostavila. Díky růstovému hormonu vyrostla do výšky 176 centimetrů. Operace ovlivnila také to, že Hanka trpí neovladatelnou chutí k jídlu. V důsledku toho bohužel dnes trpí obezitou, kterou je pro ni velmi náročné léčit, přestože se o to snaží,“ upřesňuje maminka.

Endokrinoložka Zdenka Límanová vyvrací mýty o tloustnutí: Mám špatnou štítnou žlázu

Na léky si už zvykla, komplikované je jen dlouhé cestování

Hanka tak denně musí užívat několik léků, kromě nich si ještě každý večer píchá růstový hormon. „Už jsem si zvykla, sama už přesně vím, kdy si který lék musím vzít. Komplikované je pouze někdy cestování. Růstový hormon totiž musí být v lednici, což byl problém, například když jsem cestovala trajektem do Norska,“ popsala svůj život s endokrinními poruchami Hanka.

Přesto, že prodělala náročnou operaci a stále se léčí, se její nemoc nijak nepodepsala na inteligenci. „Jsem v deváté třídě a mám dobré známky, učení mi jde. Chtěla bych jít na gymnázium,“ řekla Hanka. Díky vývoji v medicíně mohla dorůst do běžné výšky. Podle předpokladu doktorů ale bude na medikamentech závislá už do konce života. Díky léčbě je ovšem schopna vést kvalitní život stejně jako její vrstevníci.

U všech pacientů, kteří prošli onkologickou léčbou nebo měli i nezhoubný nádor, je důležité, aby mysleli na své zdraví také po ukončení léčby. Téměř u 20 % z nich se totiž objeví řada endokrinních poruch. „Onemocnění se nemusí projevit hned, ale i za několik let. Je proto důležité, aby i pacienti, kteří onkologickou léčbu prodělali v dětství, pravidelně chodili k lékaři i v dospělosti,“ uzavřela ošetřující lékařka Hanky, endokrinoložka Olga Magnová.