9°C
„Klub založily roku 2013 tři ženy, které chtěly, aby v Česku bylo větší povědomí o chování ježků, než bylo do té doby. Celý chov začal v Americe, kde se snažili vyšlechtit malého, kontaktního ježka, který by byl schopný fungovat jako domácí mazlíček,“ vysvětlila Monika.
Díky křížení tak vznikla speciální rasa africký pygmy ježek, kterého zná většina lidí pod názvem ježek bělobřichý.
Monika se dozvěděla o možnosti chování ježků díky zoologické zahradě, kde pracuje. „Jednou nám přivezli ježury australské, a tak jsem si o nich hledala informace a narazila jsem právě na to, že se dají ježci chovat doma. Tak jsem si pořídila první chovný pár. Teď mi prošlo pod rukama asi tak 160 ježků, aktuálně jich mám doma dvacet tři a stále mě nepřestávají fascinovat,“ popsala chovatelka.
Domácí ježci ven nechodí
Ježci, kteří žijí s Monikou v domě kousek za Černým Mostem, mají dokonce i svůj vlastní pokoj, kde mají speciální ubikace, domečky i hračky. Samci se musejí chovat odděleně, protože by se vzájemně mohli napadat, zato samice mohou být ve výběhu společném. Pokud je potřeba nějakého ježka oddělit od ostatních například kvůli zdravotnímu stavu nebo březosti samičky, dá se výběh rozdělit na jednotlivé části.
Ježci mají v místnosti k dispozici domeček i různé hračky jako třeba běhací kola. „Dá se jim pořídit cokoliv, nadšení jsou i z krabiček od čaje nebo různých rour, které se dají pospojovat. Co ale není vhodné, je rulička od toaletního papíru, tam se může ježkovi zaseknout hlava,“ upozornila Monika. Bodlinkatí hmyzožravci jsou taky naučení na kočičí záchod, jelikož ven vůbec nechodí.
„Ven ježci nechodí, protože jsou speciálně vyšlechtění přímo na chov doma. Při šlechtění byl použit především ježek bělobřichý a alžírský, kteří žijí v Africe, tudíž jsou zvyklí na teplo. Ježci musí mít v domě více jak 22 stupňů. Venku je pro ně také riziko, že chytnou nějaké parazity či svrab,“ vysvětlila chovatelka ježků.
Protože mají ježci problémy s kůží, je nejlepší zdravotním problémům předcházet. „Dávám jim Stronghold, což je pipeta stejná jako lidé používají pro kočky či psy, která se jim nakape tak třikrát ročně za krk. Pak nechytnou žádné blechy ani třeba svrab. Pokud má člověk na zahradě ježka, kterému dává pravidelně misku se žrádlem, může mu pomoci tím, že mu také kápne pipetou za krk. Když už ježka na své zahradě krmíte, tak proč ho nemít i zdravého? Tím tak lidé klasickým venkovním ježkům pomohou od různých chorob,“ sdělila Monika.
Ježci se bojí vody, při plavání jim buší srdce
Ježci také trpí na suchou kůži, a to konkrétně v zimě a v létě, kdy je nízká vlhkost vzduchu. Proto je vhodné dávat třeba mokrý ručník na topení, aby se vzduch zvlhčil. „Dobré je i napustit malinko vody, třeba pět centimetrů, a do toho dát 2 lžíce jakéhokoliv oleje, například olivový či kokosový. Ježka je nejlepší v tom jednou týdně po dobu problémů oplachovat. Musí ale ve vodě vždy dosáhnout nohama na zem, ježci se hrozně bojí vody, pokud musí plavat, úplně jim pak buší srdce, jak jsou vyděšení, “ upozornila ježčí chovatelka.
Co se týče potravy, ježci se řadí mezi hmyzožravce, proto je nejlepší je krmit například šváby, moučnými červy či cvrčky. Samozřejmě nepohrdnou ani vařeným masem, které není moc tučné. Dají se pak dokrmovat i kočičími granulemi či kočičími konzervami s vysokým obsahem masa.
„Jejich strava musí být pestrá, kdybyste jim dávali pouze tvrdé granule, tak to není dobré, protože si opotřebují zuby. Někomu se krmení živým hmyze příčí. Kdo by pomýšlel nad krmením pouze sušeným hmyzem, tak to není možné, může dojít k perforaci střev. Ježek musí mít tedy i vlhčí stravu, nejlepší je to střídat. Samozřejmě člověk musí počítat s tím, že jídlo pro ježka je nákladné. Za krmivo pro jednoho ježka, dáte třeba i 500 korun za měsíc,“ dodala Monika.
Pokud si chcete pořídit nějakého menšího domácího mazlíčka, ježek je ideální. „Já říkám, že ježci jsou zvířata dnešní doby. Celý den spí, a když přijdete z práce, můžete se jim věnovat. Dožívají se kolem čtyř až šesti let, tudíž to není ani závazek na dlouhou dobu jako třeba pes. Ani nejde o tak velkou investici, protože ježek od chovatele stojí zhruba dva až tři tisíce korun,“ uvedla milovnice ježků.
Ježka si zamiluje každý
Dokonce i někdo, kdo by ježka v životě nechtěl, se do tohoto tvora může zamilovat. „Jednou u nás televize točila pořad a moderátorka říkala, že by ježka nikdy nechtěla, že to akorát píchá a má blechy. Když ale štáb ježky viděl, najednou z nich byly děti. Hráli si s nimi, fotili se a mazlili. No a moderátorka se do jednoho ježčího mláděte tak zamilovala, že si ho nakonec odvezla domů. Má ho teď jako dítě, pořád mi posílá fotky, je to její miláček,“ řekla s úsměvem Monika.
Kdo by si myslel, že je ježek nekontaktní zvíře a nedá se pohladit, není to pravda. „Člověk se jim musí věnovat, aby získal jejich důvěru. Ježci jsou pak mazliví, lezou po vás, hrají si s vámi. Dokonce když třeba uklízím a nevěnuju se jim, tak za mnou chodí, sápou se mi po noze a koušou mě do kalhot, jelikož se dožadují pozornosti,“ vysvětlila chovatelka.
Klub chovatelů ježků pořádá také pravidelně výstavy tři- až čtyřikrát do roka. Za nedlouho, 25. března, se bude konat dokonce výstava v Modřanech v obchodním domě Prior. „Výstava je spojená společně s chovateli králíků a morčat. Ježky klasicky posuzuje porota z hlediska několika aspektů. Například jak celkově ježek vypadá, jak chodí nebo jestli má dobrou povahu. Ježci pak dostanou pohár a dárky od našich sponzorů,“ doplnila Monika.
Pokud uvažujete o tom, že si pořídíte ježka, ale nejste si jistí, můžete se kdykoliv poradit s chovateli na webových stránkách http://www.klub-chovatelu-jezku.cz. Můžete i navštívit výstavu a podívat se na ježky osobně.
„Rozhodně ale nedoporučuji kupovat ježka ve zverimexu nebo na burzách. Tato zvířata jsou často odchována ve velice špatných podmínkách a pocházejí z příbuzenského krytí. Ve snaze ušetřit při nákupu ježka za něj poté dáte i desetinásobek za léčbu. Dokonce může i uhynout,“ uzavřela Monika.
Podívejte se, jak chovatelčini ježci vypadají:
