7°C
Zpěvák a herec prý nemohl do pražského kostela sv. Matěje na zádušní mši nepřijít, přestože ho pořád bolí nohy. „Režíroval mě mockrát. I třeba v divadelní podobě Řeka Zorby, v úspěšném představení Já, k čertu, žiju rád,“ zavzpomínal Zíma. „Byl to ohromný člověk, za padesát let jsem ho neviděl smutného. Býval pouze veselý, nebo nas* aný,“ dodal s úsměvem.
Do kostela na dejvický kopec vystoupali také Petr Kostka (78), Václav Postránecký (73), Libuše Švormová (81) s manželem Janem Paterou (63), Jan Kačer(80) s nemocnou manželkou Ninou Divíškovou (80) a desítky dalších lidí od kumštu.
František Miška za války prošel několika koncentračními tábory. Už v nich organizoval divadelní představení. Po válce si zahrál desítky menších rolí a naplno se věnoval režii.
Napřed doma, potom téměř po celé Evropě. Loni jej ministr kultury Herman pasoval na Rytíře české kultury. „Odešel sedmadevadesátiletý mladík,“ řekl nad rakví mladý farář. Tři roky před stovkou si prý Miška dělal starosti, že nevládne franštinou jako ještě před pár lety.
Miška působil u divadla 60 let, mj. i v Německu (13 let byl umělecký šéf v Baden-Badenu), Švýcarsku (Basilej) a Francii (Paříž).
