Jak dlouho jste na knize pracoval?
„Samozřejmě rád odpovídám s úsměvem, že deset let. Ale samotná technická příprava trvala asi půl roku. Výstava je ve srovnání s přípravou knihy mnohem snazší. I přesto je to především radost a další splněný sen.“

Co vás vedlo k tomu vydat knihu? 
„První kniha, kterou jsem vydal před čtyřmi lety, měla úspěch a velmi rychle se vyprodala, a to především do zahraničí. Člověk je neustále v kreativním procesu. Fotografie přibývají s časem a je to také o vnitřním pocitu, že je na čase vytvořit něco hmatatelného. V okamžiku, kdy se jako fotograf dostávám do kontaktu s klienty, kniha je jistým nástrojem sebeprezentace, ale také takové završení jedné etapy. A také se jedná o završení první celé pracovní dekády. Vyústilo to vše v knihu »10 YEARS«.“

Kupují si vaši knihu a umění i Češi?
„Spíše naopak. Kniha se prodávala především do světa a proto bych rád, kdybych mohl, tentokrát knihu představit především zde doma než opět zmizí za hranicemi. V zahraničí proběhlo už více jak sto výstav. V Čechách jich bylo zatím pár. Z toho plyne i odpověď ohledně klientů a kupců umění. Jsou to především zahraniční sběratelé a to hlavně ze Spojených států amerických.“

Čím to?
„Galerie si vybírají samy, s kým budou spolupracovat a jaké autory vystavovat. A díky velkému počtu ocenění, které jsou zahraničního charakteru, se na to vážou zahraniční galerie jako například mé mateřské galerie v Los Angeles v Californii nebo v Orlandu na Floridě. Já bych byl samozřejmě rád, kdyby přicházely nabídky z pražských galerií. Máme tu několik nádherných prostor, které mají koncept a myšlenku.“

Fotografie Until You Wake Up se Martinovi zrodila v hlavě při jednom americkém filmu.
Autor: Martin Stranka

Takže to není tak, že by vám bylo Česko malé?
„Vůbec ne. Naopak. Já miluju českou povahu i zemi jako takovou. Ale jako tvůrce to jednoduše neovlivním, odkud přijdou nabídky, zda ze zahraničí nebo z rodné země. Jsem vděčný za zájem galerií, a to ať už přijde odkudkoliv.“

Jak to celé začalo? Co vás přivedlo k fotografování?
„Focení si našlo spíše mě. Může za to jedna životní událost, při které jsem přišel o velmi blízkého člověka, který se utopil. Velmi mě to zasáhlo. Kdybych uměl malovat, rád bych i třeba maloval. Ale neumím to. Takže to vykrystalizovalo v podobu té fotky. Výtvarná výchova a výtvarno mi přišlo během studií velmi vzdálené. Člověk měl vždy představy, ale realizace už byla horší. Až právě díky této události mě k fotce přivedl vnitřní přetlak a potřeba seberealizace.“

V poslední době se zaměřil na fotografování zvířat.
Autor: Martin Stranka

Proměnila se vaše tvorba během těch 10 let?
„Když by si člověk prolistoval knihu, zjistil by, že ten rukopis mám stále stejný. Ale jistý vývoj tam určitě je. Fotka je řemeslo, kde díky zkušenostem stále člověk roste. Jen téma mi zůstalo stejné od počátku dodnes.“

Za kolik jste prodal svou nejdražší fotografii?
„Nejdražší fotografii jsem prodal za 130 000 korun klientovi z Las Vegas.“

Kolik času strávíte nad tvorbou takové fotky?
„Někdy i několik dní. Práce nekončí cvaknutím spouště. Například když jsem fotil fotku bílého jelena s autem (Until You Wake Up). Jedná se o velkou práci v postprodukci. Nejprve jsem vyfotografoval jelena v přírodě a následně se fotila scéna s převráceným autem na střeše. Naopak třeba fotografie s liškou je reálná. Naposled jsem se pousmál nad tím, když se mě ptala jedna slečna, zda jsou ta zvířata vycpaná. Pro fotku bych udělal skutečně skoro vše. Ale nikdy bych nenechal kvůli tomu uspávat zvířata. To je mi proti srsti. Jsou to ve většině případů zvířata zachráněná a ochočená.“

Fotografie má předem promyšlené. Následné úpravě věnuje i několik hodin.
Autor: Martin Stranka

Jste ten typ fotografa, který by u sebe nosil neustále fotoaparát?
„Ačkoli jsem to zkoušel, nikdy to tak u mě nefungovalo. Při vytváření fotografie mívám předem v hlavě představu té scény, kterou následně zrealizuji. Proto je potřeba velká příprava a není to dílo náhody.“

Co jste dělal předtím?
„Byl jsem jako většina lidí zaměstnán v kanceláři  a pracoval v oboru lidské zdroje. Fotce jsem se tehdy věnoval už čtyři roky. Pamatuji si, jako kdyby to bylo včera. Bylo 30. listopadu, zima. Jel jsem kolem zastávky Krejcárek, když jsem se podíval na telefon, na který mi přišel e-mail se zakázkou pro jedno nakladatelství v New Yorku. A tak jsem si řekl, ač to bude znít jako klišé, že bych měl jít cestou srdce. A tak jsem zariskoval. Přišel jsem do práce. Má tehdejší nadřízená mě pobídla, že jdeme na ranní meeting. Já jsem jí jen odpověděl, že už nikam nepůjdu, že odcházím úplně. Věděla, že fotím a focení je mým velkým snem. A tak jsme se spolu rozloučili v dobrém a já druhý den vstával už jako člověk na plný úvazek věnující se fotce. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem zatím v životě udělal.“

Je možné uživit se v dnešní době uměním, nebo je třeba brát komerční zakázky?
„Je. Mám velkou radost a jsem za to vděčný, že právě přibližně z 80 % mě živí má tvorba a výstavy v zahraničí. Z pětiny to jsou komerční zakázky.“

Bavíme-li se o komerčních projektech… Na který z nich jste nejvíce pyšný?
„Určitě to bude spolupráce s Národním divadlem, které mě oslovilo, pro které jsem naposled vytvářel plakát ke hře Malá mořská víla. Je to práce s úžasnými lidmi a to je vždy opravdová radost.“

Crowfundingovou kampaň na Martinovu knihu objevíte na tomto portálu.

Fotogalerie
15 fotografií