7°C
Kolik adres jste vystřídala za poslední roky?
„Tři.“
Jak dlouho jste žila na každé z těch adres?
„Dlouho.“
Co to znamená? Půl roku, rok? U pana Taraby to moc dlouho nebylo.
„U pana Taraby to bylo přes rok.“
Majitelé nemovitostí, které jste vybydlela, na vás podali trestní oznámení. Hrozí vám soud. Co k tomu řeknete?
„Nevím, co bych k tomu řekla. Je to v šetření policie.“
Nikdo z těch, se kterými jsem o vás hovořil, si servítky nebral. Nepořádná špindíra na vaši adresu je ještě slabé slovo.
„Mám fotky nemovitostí, když jsem je předávala.“
Já také, například z domu pana Taraby. Slovo hrůza je myslím přiléhavé.
„Ten zůstal prázdný.“
Pan Taraba tvrdí, že ho dva dělníci vyklízeli dva dny s respirátory na ústech. Museli prý odstraňovat psí fekálie a neuvěřitelnou špínu.
„Nic takového. Byli jsme domluveni, že tam dole, v obýváku, zůstanou věci, které nechceme. Týkalo se to převážně nábytku.“
Proč o vás všichni bez výjimky hovoří jako o dlužnici? Pan Taraba spočítal váš dluh na zhruba devadesát tisíc.
„On ode mě dostával peníze na ruku.“
Říká, že jste platila ze začátku, pak už ne.
„To není pravda.“
Pan K. tvrdí totéž.
„Jemu chodily peníze přímo na účet do kanceláře.“
Vycházím z toho, že jsem hovořil nejméně s pěti lidmi, kteří vás poměrně dobře znají. Nevěděli o sobě, a přesto se shodují.
„Nevím.“
Vy jste matkou šesti dcer od tří tatínků. Starají se, platí alimenty?
„Ano. Dvojčata mají šest a deset, ostatní dvě dcerky jsou šestnáct a devatenáct let staré. Ty už bydlí samy, už mají svůj život.“
Nevadí dětem, které žijí s vámi, to stálé přejíždění z místa na místo? Soužití se psy, kočkami, králíky uvnitř domu?
„My jsme zvířata vždycky měli venku.“
Odkud se tedy vzaly psí fekálie a moč uvnitř domku paní Rosové?
„Pejskové byli venku na zahradě.“
Jak se k nim dostáváte?
„Mám kontakt na jednoho člověka, který mi dá echo a vždycky mi je přiveze.“
Někteří lidé tvrdí, že onen člověk, který vám psy vozí, je ve skutečnosti rozmnožuje v množírnách a dodává je vám, abyste je dostala do kondice, a pak je prodáváte.
„Jenže tady se jedná o staré pejsky a týrané. Jen jednou se u nás narodilo pět štěňat týrané fence z množírny.“
Mají u vás všechno, co potřebují?
„Samozřejmě, veškerá očkování, všechno.“
Proč tedy pan K., který vám svěřil byt 3+1 a pak vás z něj vyhnal, našel v kuchyňské lince shnilé mrtvolky králíků? Jemu jste prý vybydlela dva byty.
„My jsme nikdy v bytě králíky neměli. A proč mi tedy dal druhý byt, když jsem první údajně vybydlela?“
Ze soucitu, zejména k vašim dětem a také novému partnerovi.
„Ze soucitu? A že jsme ten druhý byt rekonstruovali na vlastní náklady, vám řekl?“
Hovořil o koupelně – nechtěla jste sprchový kout, ale vanu, a když vás dělník, co ji instaloval, upomínal o dlužných dvanáct tisíc, obvinila jste ho z pedofilie, že osahával vaše dcery.
„Tohle vůbec není pravda, koupelnu mi dělal jeden můj známý a udělal to zadarmo, jako dárek pro mé děti.“
Proč jste tam odtud musela odejít?
„Protože tam nastaly jisté problémy a on už mi nechtěl prodloužit nájemní smlouvu.“
Nebyla problémem vaše zvířata, která kálela na chodbě a sousedy obtěžovala neustálým štěkotem?
„To určitě ne. V tu dobu, kdy jsem se odstěhovala já, se odstěhovali i sousedé a spousta dalších lidí z domu.“
Řekněte, jak to bylo s panem Šatným. Ten tvrdí, že jste mu zničila úplně nový rodinný domek.
„To není pravda.“
Zase to není pravda, zase si ten člověk vymýšlí?
„Ten pán svůj dům prodal i s námi, neměl na hypotéku, a proto jsme se museli vystěhovat.“
Jak jste se spojila s paní Rosovou ohledně pronájmu v Lešanech?
„Měla inzerát, domek nabízela. Já ho uviděla poprvé v osm večer, při podpisu smlouvy. Byla tma, celý zasněžený. Ale musela jsem se odstěhovat od pana Taraby, který svůj domek prodával. Trvala na tom jeho expřítelkyně, nechtěla pronajímat.“
Pan Taraba také tvrdí, že jste neplatila nájem, a že když vás vyhodil, musel odvrtat zámek na dveřích, prý jste mu odmítla dát klíč?
„Tak to nebylo, já jsem ho vyrozuměla, že když bude chtít do domu, že mu přístup umožním.“
On tvrdí, že jste ho odmítla pustit.
„Já mu nabídla termín kdy, on to odmítl. Řekla jsem mu, ať dá jiný, ale on řekl, že se o tom nebude se mnou bavit.“
Proto jste byla nucena přijmout nabídku paní Rosové.
„Přesně tak.“
Kolik vás v tom domečku bylo?
„Já a moje čtyři dcery a tři psi venku.“
Můžete nějak vysvětlit, proč ten dům páchne po psích fekáliích a moči dodnes? Já tam byl, tam se nedá žít.
„To nevím. Ale paní Šárka mě informovala, že nájemníci, kteří se den předtím vystěhovali, tam měli německou dogu. Ta obývala spodní místnosti a zahradu.“
VIDEO: Podobně příšerně vypadal byt bývalé profesorky, který byl plný bordelu, koček, smradu a výkalů
Byt bývalé profesorky je plný bordelu, koček, smradu a výkalů Blesk - Kateřina Moravcová
To byste ale musela cítit.
„Bylo to tam cítit, když jsme potom uklízely, našly jsme i jiné známky psího pobytu.“
Paní Rosová si všechno vyfotila, a ty psí výkaly na podlaze jsou skutečně vidět. Jak jste tam žily?
„Ty výkaly se tam objevily, když už jsme tam nebydlely. Byl tam zavřený jeden nemocný pes.“
VIDEO: Nepořádek a špína jsou častým problémem i ve Výměně manželek
Výměna manželek: Tady žijí prasata! TV Nova
Takže jste se odstěhovala do domu pana Jarolíma ve stejné ulici, kde jste byla předtím, v domě pana Taraby. Jak se na vás dívají sousedé?
„Já sousedy neřeším.“
Vaši psi se prý několikrát podhrabali a zaútočili na lidi.
„To není pravda.“
Já mluvil se čtyřmi vašimi sousedy a všichni to potvrdili.
„Ani jeden z mých psů nikdy na nikoho nezaútočil.“
Ani se nepodhrabal…
„To jen ze začátku, než byl pořádně udělaný plot. Pozemek původně nebyl oplocený, plot jsem nechala udělat já.“
Teď žijete už na třetí lešanské adrese, se svým přítelem panem Bělou v jeho domě.
„Zaprvé – se svým přítelem vyloženě nežiju. Je to krajní řešení, protože jsme neměly kam jít. Nenechal mě s dětmi na ulici a pomoc mi sám nabídl. Dohromady jsme se dali, až když od něj odešla jeho přítelkyně.“
Jaké povahy tedy byla vaše předcházející známost? (do rozhovoru vstupuje Martin Běla, současný přítel paní Volšíkové, který si rozhovor pečlivě nahrával) „Znali jsme se jako sousedi přes ulici. Můj syn Martínek si chodil hrát k nim s jejími dcerami.“
Někteří nájemci tvrdí, že jste falšovala doklady o předání nájemného, jejich podpisy na nich. Pak jste je předložila na úřadu práce a dostala příspěvek na bydlení.
„To není pravda.“
Paní Rosová mi předložila dva takové doklady.
„Ona věděla, že všechno vyřizuje úřad. Vyjadřovat se nebudu, všechno šetří policie.“
Vidíte nějaké světlo na konci tunelu, ve kterém pořád jste?
„Určitě. O své děti se starám, je o tom i zápis na sociálce. Nepracuji z toho důvodu, že od loňského února mám za sebou čtyři operace ledvin.“
Co dostáváte od státu?
„Doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí.“
Stačí vám to?
„Nestačí.“
A jak to řešíte?
„Občas mi pomáhají rodiče.“
Teď žijete u pana Běly, sblížili jste se a čekáte spolu dvojčata. Ano?
„Ano.“
Pan Běla dodává: „Já z toho mám radost. Mám děti rád a vždycky jsem chtěl velkou rodinu.“
Zmíněný pan K. tvrdí, že jste ho obvinila z toho, že byl šest let vaším milencem a že jedna z vašich dcer je jeho. Řešil to i soud a až analýza DNA potvrdila, že otcem není.
„Nebudu se vyjadřovat.“
To byste ale měla. Vždyť vy jste ho osočila a málem mu rozbila fungující manželství. Žena ho měla zpočátku za děvkaře a lháře.
„Asi na tom bude něco pravdy.“
Na tom, že byl vaším milencem, nebo na tom, že lže?
„To si přeberte sám.“
A co výsledek rozboru DNA?
„Jenom matka vždycky ví, kdo je otec. Já jsem si jistá na 99,9 procenta, kdo je otcem.“
Pan K.?
„Nebudu nikoho označovat.“
Ale od pana K. jste chtěla odškodné v milionech a pak sto tisíc měsíčně. Přicházíte o významnou částku.
„Mně nešlo nikdy o peníze, ale o pravdu. Jistá advokátní kancelář má ode mě plnou moc a vše se odvíjí od ní, i částky peněz. Všechno je ještě v běhu.“
Bude svatba? (otázka na Martina Bělu)
„V současné chvíli jsme ve fázi poznávání…“
Počkejte, čekáte spolu dvojčata a jste ve fázi poznávání?
„Jak bych to řekl… Já se oženil jednou, a to mi stačilo.“
A co vy, paní Volšíková. Kolikrát jste byla vdaná?
„Ani jednou. Já myslím, že když se dva mají rádi, papír nepotřebují.“
