10°C
Vše začalo nevinně a nenápadně. Jiří byl sám doma a po večeři šel klidně spát. Uprostřed noci se probudil a nebylo mu dobře. „Vzbudil jsem se, a něco bylo jinak. Cítil jsem se divně, jako by nemocně. Vzal jsem si 2 aspiriny a šel znovu spát,“ popisuje Jiří noc, kdy na sobě pocítil příznaky cévní mozkové příhody.
„Kolem 6. hodiny ráno jsem se znovu probudil. Noha mě neposlouchala, v zrcadle jsem viděl, že mám spadlý koutek u pusy, a to už jsem věděl, že je zle.“ Protože byl ale doma sám, jeho manželka byla na noční službě, měl problém s přivoláním sanitky. Ta dorazila až po dlouhých minutách, kdy už byl Jiří prakticky ochrnutý na celé tělo a čekal na to nejhorší.
Příčiny mohou být různé
Jiří prodělal tzv. trombotickou mrtvici, která ucpává cévy do mozku. Sice častěji postihuje lidi od 60 let a více, ale Jiřímu tehdy bylo 53 let. Následkem utlumení mozkové aktivity zcela ochrnul, ztratil dlouhodobou paměť a schopnost rozlišovat významy slov. Nejvíce postižené bylo dýchací centrum. Podle doktorů měl velice malou naději na přežití. Navíc až 80% přeživších podle doktorů končí v doživotní péči a na vozíčku. „Ležel jsem na lůžku a nemohl jsem se hýbat. Byl jsem úplně odkázaný na druhé. Myslel jsem si, že už jen umřu,“ přibližuje Jiří hrůznou zkušenost.
Při zpětných vyšetřeních lékaři Jiřímu objevili výrůstky na srdci, které znemožňovaly jeho správnou funkci. Srdce kvůli nim vytvářelo krevní sraženiny. Když se jedna z nich utrhla, ucpala přítok krve do mozku, a neštěstí bylo na světě. Ironií osudu je, že kdyby Jiří pil alkohol častěji, nebezpečí této příhody by snížil, protože alkohol snižuje riziko vzniku krevních sraženin.
Nejdůležitější je vůle
„Asi 10 dnů po mrtvici jsem si poprvé uvědomil, kdo jsem, s kým jsem, co vůbec dělám. Celý život se mi v hlavě vrátil,“ popisuje Jiří okamžiky »procitnutí«. „Jako bych byl v tmavé místnosti a někdo rozsvítil. Nevěděl jsem předtím, že jsem ženatý, ani co to slovo »manželka« znamená. A pak se mi vše zčistajasna vrátilo.“ Cesta do normálního života ale takhle jednoduchá nebyla. Jeho tělo si muselo znovu zvykat na povely mozku. Začátky byly krušné. Učil se pozvolna ovládat svaly celého těla. Musel se znovu učit sám jíst, mýt, obléci se. Pílí a neuvěřitelným odhodláním je z něj dnes, 2 roky po mrtvici, znovu soběstačný člověk.
První měsíce přitom prožíval deprese a beznaděj. Nejvíce mu pomohlo vědomí, že v tom není sám. „Byl jsem umanutý. Když jsem viděl, jak to ostatní pacienti překonávali, řekl jsem si, proč bych nemohl já? Dodnes se příznaky podařilo utlumit natolik, že má ochrnutou „jen“ pravou polovinu těla, se kterou i nadále pravidelně cvičí. „Mým cílem je, vrátit se tam, jaký jsem byl před mrtvicí. Nejvíc mě proto potěšilo, když mi manželka řekla, že jsem stejný blbec, jako jsem byl předtím,“ usmívá se Jiří, „to jsem věděl, že jsem na správné cestě.“
Na dobré cestě
V rámci rehabilitace vystřídal Jiří hned několik ústavů. Dlouhý čas pobyl v Rehabilitačním ústavu Kladruby, a s vděkem také vzpomíná na pobyt v Rehabilitační nemocnici Beroun. V současné době dochází do Centra neurorehabilitace pro osoby se získaným poškozením mozku – ERGO Aktivu, které sídlí v Olšanské poliklinice na pražském Žižkově. Tam mu pracovníci pomáhají lépe a naplno začlenit se do normálního života. Pořád totiž doufá, že si přes svůj invalidní stav najde plnohodnotné zaměstnání.
Pozvolna si osvojuje jemnou motoriku, učí se lépe pohybovat a používat ty části těla, které ho ještě zcela neposlouchají. A sám se těší tomu, že je s každou návštěvou zase o něco dál. „Díky péči lidí z ERGO Aktivu jsem si splnil sen, ve který jsem při svém stavu ani nedoufal. Dovedl jsem dceru k oltáři. A ještě si s ní na svatbě zatančil.“ Že ERGO Aktiv poskytuje svým klientům nadstandardní služby dokládá i to, že do něj Jiří dojíždí až z Táborska, kde bydlí. Dnes je Jiřímu Mrázkovi 55 let. 17. prosinec 2015, tedy den, kdy jej postihla cévní mozková příhoda, považuje za svoje druhé narozeniny.
Zákeřný zabiják zvaný mrtvice
Navzdory obecnému mínění nepostihuje cévní mozková příhoda jen „staré lidi“. Díky současnému uspěchanému stylu života, který způsobuje stresová období, je mrtvice rizikem takřka pro každého. „Průměrný věk našich klientů je okolo 45 let,“ přibližuje terapeutka Veronika Slepičková z ERGO Aktivu, „běžně u nás rehabilitují i třicátníci.“ Díky špičkové lékařské péči přibývá pacientů, kteří mrtvici přežijí. I tak se jedná o 3. nejčastější příčinu úmrtí v ČR, a o nejčastější příčinu invalidity dospělých. „Mrtvice bohužel postihuje stále více lidí v mladším věku,“ upozorňuje Vesna Petržilková z ERGO Aktivu.
Více jak 90 % případů by se dalo předejít preventivními opatřeními. „Dle Evropské organizace pro mrtvici SAFE je prevence klíčem k dlouhověkosti bez následků. Mezi základní pilíře preventivních opatření patří bezesporu zdravý životní styl, pravidelné lékařské prohlídky zaměřené na kontrolu krevního tlaku. Zásadní je i kontrola arytmie, hladiny cholesterolu a krevního cukru,“ přibližuje Slepičková, která se rehabilitacemi po mozkových úrazech zabývá přes 5 let. 29. října si připomínáme Světový den mrtvice. Právě na rizika, možnosti léčby a prevence by tento den měl poukazovat.
