Josef Kudrna se narodil 1. prosince ve středočeském Postřižíně roku 1881. Před 1. světovou válkou se živil jako čeledín a žil v láskou naplněném manželství, ve kterém vyrůstalo 7 dětí. Všeobecná mobilizace při zahájení Velké války se týkala i jej, a tak musel naverbovat do armády a zanechat početnou rodinu doma – jak se později ukáže, už navždy.

Ve špatný čas na špatném místě

Zodpovědný Kudrna byl mezi vojáky oblíben pro svou veselost a těšil se respektu. Totéž nelze říct o jeho velitelích, setníkovi Chocenskému a podplukovníku Kukačkovi, kteří byli k vojsku despotičtí a přísní. Když se proto květnovou noc před odjezdem na frontu většina mužstva opila z obav před boji, které měly následovat, došlo mezi nimi a jejich nadřízenými k rozmíšce, ve které nelétala jen ostrá slova, ale i cihly. A právě Kudrna byl označen za jednoho z původců „vzpoury“, když byl zadržen s puškou v ruce.

Zatímco podle svědectví setníka Chocenského mu puškou Kudrna hrozil, podle svědectví jiných vojáků se jí Kudrna pouze snažil chytit před pádem na zem, protože o ni ve tmě zakopl. Následný soud nevzal v potaz Kudrnovu opilost ani svědectví přítomných vojáků a odsoudil jej za vzpouru ke smrti zastřelením. Poprava se odehrála ráno 9. května 1915 na motolském vojenském cvičišti, které zde bylo před nemocnicí, v místech, kde dnes stojí jeho pomník.
Video
Video se připravuje ...

V areálu Fakultní nemocnice Motol se nalézá pomník vojína Josefa Kudrny. David Zima

Zpráva o úmrtí Kudrny těžce dolehla na jeho choť Aničku. S jeho smrtí se nedokázala vyrovnat a útěchu ze zoufalé beznaděje našla až v tragické sebevraždě oběšením. O 7 osiřelých dětí se musely postarat různé dětské útulky a Kudrnova sestra.

Život po životě

Ze dne na den se z Kudrny paradoxně stal symbol domácího vzdoru proti rakouskému mocnářství. Pramálo na tom, že byl pouze ve špatnou chvíli na špatném místě a že vzdorné činy aktivně neplánoval a neprováděl. Po válce byl Kudrna soudně rehabilitován.

Při 20. výročí Kudrnovy popravy byl na místě jejího provedení vztyčen i pomník, který na jeho osud jako na „oběť rakouské válečné perzekuce“ upomíná dodnes, společně s ulicí, která se line pod Motolem a která nese Kudrnovo jméno.

Lidé ho neznají

Odkaz vojína Kudrny přitom dnes uvadá. Mýtus »hrdiny«, po kterém byly pojmenovány ulice i autobusové zastávky, kterému byly stavěny sochy a o kterém vznikaly dokonce i filmy, je dnes spíše jen bledým stínem.

Kolemjdoucí pacienti a dokonce ani někteří zaměstnanci Fakultní nemocnice Motol nevědí, že se v areálu nemocnice vyskytuje jeho pomník ani kdo vlastně byl. „Chodím tudy pravidelně. Vím, že tu nějaký pomník je, ale nevím čí a proč,“ svěřila se jedna z pravidelných pacientek.

Nechodíme kolem něho. Není ani moc vidět. O tom, že tam něco takového stojí, víme vlastně až od vás,“ uvedly dvě zdravotní sestry z nedalekého oddělení.

„Vím, že je tam pomník Josefa Kudrny. Byl to nejspíše někdo významný, protože sama bydlím v ulici, která je po něm pojmenovaná, ale kdo to byl a proč, to už bohužel nevím,“ sdělila pro Blesk.cz zdravotní sestřička Iveta Zítková.

Fotogalerie
17 fotografií