Střeží domácí vězně v Česku: Nejsme jen „hlídači náramků“, říkají probační úředníci

Nejčastější prací Probační služby se v nedávných letech jednoznačně stal dohled nad domácím vězením. „Ten v České republice funguje už od roku 2010,“ říká k tomu vedoucí střediska PMS Praha – západ Martin Jelínek.

Dohled nad lidmi v domácím vězení je ale pro něj i jeho kolegy zatím komplikovaný. „Funguje to tak, že odsouzení se v určité hodiny a dny musí zdržovat doma, kde je fyzicky kontrolujeme,“ vysvětluje Jelínek. To je podle něj daleko od ideálního stavu. Cesty za trestanými mohou být nebezpečné - ať kvůli místu, kde odsouzený přebývá, tak například v zimním období i kvůli cestě samotné.

Jakub „sedí“ za napadení, Martin za usmrcení. Zpět do života chtějí vyběhnout

„Kontroly nemůžou být úplně spolehlivé, protože za odsouzenými samozřejmě nemůžeme dojíždět denně,“ vysvětluje Jelínek.

Probačních úředníků je totiž málo. Například na okrese Praha – západ, ve kterém žije 150 tisíc lidí, pracují pouze čtyři. „I to je důvodem, proč se soudy tomuto trestu zatím vyhýbají a procesů, které skončí domácím vězením, je jen několik set každý rok,“ dodává k tomu Jelínek. Ministerstvo se tak v posledních letech snažilo najít dodavatele náramků, které by vězně hlídali automaticky.

Náramky odhalí více, než polohu odsouzeného

To se nakonec podařilo až v lonském roce a náramky vězni dostanou během letošního roku. Budou umět odhalit mnohem více, než zda se trestaný člověk zdržuje tam, kde má. „K dispozici budou i komunikátory pro oběti, náramky díky tomu budou umět upozornit na porušení zákazu kontaktu, nebo přiblížení,“ vysvětluje vedoucí pražského střediska Jana Mottlová.

V současnosti totiž obětem nezbývá nic jiného, než zavolat na policii. Nové náramky zároveň budou umět testovat přítomnost alkoholu. „Alkoholtester bude zároveň doplněný skenerem biometrických údajů, aby se trestaný identifikoval před prováděním takového testu,“ doplňuje Mottlová. Úředníkům tak odpadne i nutnost pravidelně kontrolovat ty osoby, kterým soud pití alkoholu zakázal.

Jednou zločinec, vždycky zločinec? Exvězňům pomáhá hrabání listí i terapie

Podle obou úředníků tak dojde ke značnému zjednodušení jejich práce. Především to ale zpřesní kontrolu pohybu trestaných. Zavedení náramků ale neznamená, že trestaní se za celou dobu výkonu trestu nesetkají s probačním úředníkem. „Jednou měsíčně je bude probační úředník i nadále muset navštívit,“ vysvětluje Jelínek. Jeho kolegyně k tomu doplňuje, že pracovníci PMS budou muset k lidem s náramkem vyrazit i v případě, kdy dojde k jakémukoli incidentu.

Zavaleni prací

Probační úředníci přitom v současnosti mají práce nad hlavu. „Ročně nám přibývá 2500 tisíce nových případů a tím, že délky trestů jsou ale často několikaleté, tak jsme v současnosti aktivní v takřka 6000 spisech,“ dodává Mottlová s tím, že chod jejího střediska zajišťuje v současnosti 52 lidí.

Oba dva probační úředníci se přitom shodují na tom, že jejich řady bude nutné rozšířit. Větší využití alternativních trestů, na které probační úředníci dohlížejí, se totiž stalo velkým tématem ministrem spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO). Na začátek by přitom podle Motlové stačilo, kdyby měla PMS nárok na administrativní místa. V současnosti totiž úředníci musí řešit jak jednotlivé případy, tak veškerou administrativu spojenou s chodem jejich středisek.

Pomoc při návratu do společnosti

Domácí vězení je ale zatím spíše okrajovou částí případů, kterými se probační úředníci zabývají. „Nejvíce případů pro nás představují obecně prospěšné práce a probační dohledy,“ vysvětluje Jelínek.

Probační a mediační službě zároveň chybí dostatek lidí a PMS se tak nemůže pořádně zaměřit na svou restorativní funkci. „Abychom mohli být skutečně restorativní a mohli skutečně pracovat na jejich změně a jejich začlenění zpátky do společnosti, potřebovali bychom s nimi trávit více času,“ vysvětlila Mottlová.

Do budoucna by měly vzniknout i probační centra. Ty by měly převzít část agendy, na které v současnosti musí PMS řešit s pomocí neziskového sektoru. „Druhou věcí jsou potom probační domy. To by měla být zařízení pro lidi propuštěné z výkonu trestu na podmínku. „Probační dům by měl svá pravidla a svoje mechanismy,“ popsala Mottlová. Podle Jelínka by mělo jít o jakýsi dům na půl cesty, který by mírnil změny při opouštění vězení.

Telefonní ústředna Pankrác: Špiona Fajáda nechali dozorci volat 400x. Za krabičku cigaret

Probační úředníci ale přijdou i do kontaktu s oběťmi trestných činů. Součástí jejich práce je totiž jak informování obětí, ke kterým má pachatel například zákaz přiblížení, jak postupovat, pokud by ho porušil. Zároveň ale PMS nabízí poradenství i obětem trestných činů, se kterými by jindy nepřišla do kontaktu.

„Ti lidé se nejčastěji potřebují mít někoho, kdo by je vyslechl,“ vysvětluje Mottlová. Lidem zároveň pomáhají zorientovat se v trestním řízení. „Oběti často nevědí, v jakém se nachází stádiu trestního řízení. Často neví, zda je pachatel odsouzený, nebo stále ve výkonu trestu,“ dodává s tím, že v tomto ohledu lidé často ani neví, že se na PMS mohou obrátit. Oběti trestných činů totiž mají na poradenství nárok. Probační úředníci ho ale musí často zajišťovat za pomoci externích poradců.

Oba úředníci zároveň přiznávají, že v přístupu k obětem je stále prostor k zlepšování. „Do budoucna by měl být větší prostor pro přípravné řízení i práci s oběťmi. Ta by měla ideálně končit tak, že v daleko více případech nakonec nedojde na soud,“ vysvětluje Mottlová, proč by byla ráda, kdyby se úředníci PMS mohli ve sporech více věnovat mediaci.