„Fandovi strkaly děti hlavu do záchodu.“ Lenka popsala šikanu kvůli rakovině

Lenka (50) chce, aby si veřejnost uvědomila, že jsou mezi námi velmi silní lidé, kterým se narodily velmi nemocné děti, onkologické děti. Tyto rodiny si mnohdy jak psychicky, tak finančně sáhnou až na úplné dno. Lidé by měli mít na paměti, že se tato nemoc může týkat každého, nevybírá si.

„Nemůžeme pořád zavírat oči před tím, že existují onkologické děti. Moje matky mají hrozné zkušenosti. Lidé se nás štítí, lidé se nás bojí, pošlou peníze na nějaký účet, tím si koupí čisté svědomí a doufají, že je to nikdy nepotká,“ řekla Lenka. Není prý výjimečné ani to, že si od dítěte s rouškou lidé odsednou třeba v restauraci.

Na rakovinu děložního čípku by nemusela zemřít žádná žena

„Když už rodina s onko dítětem může konečně někam vyrazit a dítě má roušku na puse, tak se lidé například otáčí zády, nebo se kolikrát zeptají rodin, jestli není infekční, jestli od něj něco nemohou chytit, to je největší ostuda,“ popsala odbornice.

S podobným zážitkem se na internetu svěřila i jedna maminka: „Nezapomenu na situaci, kdy jsem s dcerou byla na hřišti, měla roušku, a jiná maminka od ní odtáhla dítě se slovy: Fuj, pojď pryč, ať něco nechytíš! Někteří lidé jsou hloupí a neinformovaní, jinak si to nedokážu vysvětlit.“

Děti si přitom často zažívají šikanu. Ať je to pískoviště, nebo škola. „Šikana ve školách je pak úplně normální. Naše děti se vracejí po léčbě, třeba po roce a půl do svého třídního kolektivu, mají na hlavě pár vlasů, ještě jim rostou nerovnoměrně, zpravidla vrávorají, po léčbě jsou nedoslýchavé, zpravidla mají poruchu zraku, zkrátka léčba je drastická a chvíli to trvá, než se tělo zregeneruje,“ rozhořčila se Lenka s tím, že nedokáže pochopit, jak je možné, že se tato problematika příliš neřeší.

„Fandovi ve škole po deseti dnech strkaly děti hlavu do záchodu. Je po meduloblastomu, nemá skoro žádné vlásky, je to děs, už tam nechodí,“ postěžovala si například maminka Věra.

Veselé vzpomínky podpoří barevné ponožky

Sama Lenka učí děti s rakovinou. Nemá celý rok stejnou třídu, děti přicházejí a odcházejí podle toho, jak mají nastavený léčebný plán. Stále ale platí, že ne každé dítě se vyléčí. Je důležité dávat mu lásku a péči až do konce.

„Když potom dítě nemá žádnou jinou cestu, tak je to to nejjednodušší a nejmenší, co můžete pro rodinu udělat. Dokud je v nemocnici, tak za ním chodíte. I kdybyste je jen pohladila, rodiče jsou rádi, že v tom nejsou sami,“ popsala pro Blesk Zprávy Lenka.

Jako dítě přežila dvakrát rakovinu. Dnes pomáhá na stejném místě ostatním

A právě smrt dětí ženu přivedla na myšlenku, že uspořádá den, kdy by se na děti vzpomínalo s úsměvem. Pojmenovalo ho „Barevné ponožky = Barevné vzpomínky“. Připadá na středu 31. ledna.

„Když dítě zemře, tak sedíme s rodiči a vzpomínáme. Najednou mi došlo, že se na Facebooku objevují svíčky, pláče a nářek, že někdo umřel. Smrt je vždycky zlá a smrt dítěte obzvlášť. Ale je hloupost vzpomínat jenom v pláči. My na děti vzpomínáme vesele a s radostí,“ vysvětlila Lenka. Znamená to třeba to, že na mysl přijdou vzpomínky na to, kterak dítě vypustilo nějakou hlášku, nebo co „provedlo“ třeba i vtipného.

„Jednoduše není důvod pořád jenom plakat nad tím, že dítě odejde. Ono je to tragické, vždycky je to tragické, ale my přece máme vzpomínat i na to veselé. Takhle tedy přišel nápad na to, že jeden den v roce budeme vzpomínat vesele na úžasné zážitky, které jsme měli s dětmi, které odešly,“ dovysvětlila žena.

Lenky dcera se vyléčila

V komunitě rodičů onkologicky nemocných dětí potom podle učitelky panuje celková pospolitost. Vzájemně si pomáhají a sdílejí své příběhy a příhody. Například jedna z maminek o svoje dítě přišla, ale nadále se v komunitě angažuje. Byť jí a manželovi nezbylo příliš mnoho prostředků, protože je léčba velmi nákladná, tak každý měsíc posílá peníze na Dobrého anděla. Stejně tak jsou skvělé i další maminky. Když se dcera jedné z nich vrátila ze školy s ustřiženými popruhy od vysněné brašny, tak se ihned rozjela diskuse na sociálních sítích a maminky do dvaceti minut sehnaly novou.

Lenka maminky chápe i z druhé strany. Jí se totiž před třiceti lety narodila dcera s rakovinou. „Mé onkologické dceři už je 30 let a zdárně porodila. Když před 30 lety onemocněla, tak říkali, ať si moc nezvykám, že nepřežije, a přežila. Potom říkali, že bude retardovaná a má 2 vysoké školy, tvrdili také, že bude neplodná, porodila syna. To je prostě vyvolené dítě, takhle to asi mělo být,“ dodala Lenka.

Tolik empatie. Holčička se nechá ostříhat a vlasy daruje dětem s rakovinou

Její dítě se vyléčilo v době, kdy nebyly takové možnosti jako dneska. Dneska léčbu rakoviny úspěšně absolvuje 80 procent dětí, kdežto před třiceti lety to bylo asi 10 procent. A to už je pořádná porce naděje pro nemocné.

Lenka původně pracovala jako speciální pedagožka a při tom dojížděla pomáhat na onkologii v Brně. Nemocné děti učí čtyři roky ve Fakultní nemocnici v Motole.

Vánoční nadílka nemocným dětem: