Ondra (†15) před smrtí volal o pomoc na Facebooku: Kamarádi nechápou, co se stalo

V tu dobu jsem teprve měl možnosti mít doma internet a no.... několik let jsem se vinil, jako bych za to mohl já. Nějak mě ta smrt vzala a do teď nemůžu na něj zapomenout. Mám to zapsané pod kůži a no... mrzí mě trochu ještě řeči na mě, že jsem ho neznal a tak dále a tak dále. Ondra byl v pohodě typický kluk, nebyl to někdo, kdo by velmi často rád dělal jiným zlé. Když se dokázal bavit s osobou jako já, která byla s povahou úplně jinde či jsem citlivý, nesmělý a milosrdný kluk či teď muž, který rád přijmal i osoby, co se značně ode mě liší. Ale zbyli mi aspoň po něm videa a fotky, které nevím jestli někdy dám na sociální síť někde či dám, ale video jsem nechal na YouTube z víkendovky: http­s://y­outu­.be/Gp­w7KYQ1­GCc?si­=aRmY­ABfy­I2rpO­UXA

Přeci odpovídám po mnoha letech, kdy už jsem se teď stal dospělým, ale..... Ondra už dlouho trpěl... podstatě viděl věci a slyšel hlasy, které mu říkali zlé věci, že s tím chodil k lidém, které dobře znám a snažil se hledat takto pomoc či no..... děli se mu věci co i dalším, co takto v Hrádku zemřeli či spadli ze skály. On podstatě delší dobu to řešil a no.... s rodiči tam taky neměl zároveň nic dobrého, co jsem pochopil a no.... řeším že nechtěl přijít o život... věřím že to horolezectví měla být útěcha či chtěl jen vypadnout a bohužel.... buď mu to z psychiky si omylem ublížil či v tu chvíli mu chytl do hlavy brouk, ale věřím že chtěl jiné východisko než smrt. Známý mi říkali něco, že se tam na větvi oběsil, ale k čertů s tím. Znal jsem ho od dob, kdy jsem šel snad do první třídy ve škole, znal ho díky sestřenicím či vlastnícím podle pravidel rodokmenu a podstatě jsem ho tak poznával. Byl to v pohodě kluk, občas drsný nebo se nebál uhodit, když ho někdo štval, ale šikanátor to nebyl. Přeci dělal nějaké špatně věci, ale nebylo to nic velkého, ale byli tam často důvody, proč k tomu předcházelo třeba, ale i tak to nic nebylo. Nejvíce jsem Ondru poznal na takovém speciálním táboře, kterou dělal klub mládeže, či Víkendovky což byli jakoby výlety na dva dny. Většinou to byli o smyslu života a s nějakým zajímavým odkazem, který nás měl posunout dal a naučit i nějaké věci. Třeba taková práce s pilou, vaření, uklízení a zodpovědnost nás učili, abychom uměli ovládat a hlavně nad věcmi přemýšlet z více směrů. Myslím že nám tyto akce dost pomáhali a díky tomu jsem se z Ondrou poznali osobně víc. Přeci někdy se stalo, že třeba na táboře ve stanu mi uhodil do břicha, když jsem docela rejpal v tom věku, ale poznali jsme se dost. Třeba že nemusel moc nivovou omáčku a já byl v tom s nim. Jeho odchod byl pro mě v den zjištění velká nečekaná rána. Ono hlavně ty věci o jeho psychice jsem se dozvěděl později i o tom, že na Facebooku něco dával furt depresívního.

Přeci odpovídám po mnoha letech, kdy už jsem se teď stal dospělým, ale..... Ondra už dlouho trpěl... podstatě viděl věci a slyšel hlasy, které mu říkali zlé věci, že s tím chodil k lidém, které dobře znám a snažil se hledat takto pomoc či no..... děli se mu věci co i dalším, co takto v Hrádku zemřeli či spadli ze skály. On podstatě delší dobu to řešil a no.... s rodiči tam taky neměl zároveň nic dobrého, co jsem pochopil a no.... řeším že nechtěl přijít o život... věřím že to horolezectví měla být útěcha či chtěl jen vypadnout a bohužel.... buď mu to z psychiky si omylem ublížil či v tu chvíli mu chytl do hlavy brouk, ale věřím že chtěl jiné východisko než smrt. Známý mi říkali něco, že se tam na větvi oběsil, ale k čertů s tím. Znal jsem ho od dob, kdy jsem šel snad do první třídy ve škole, znal ho díky sestřenicím či vlastnícím podle pravidel rodokmenu a podstatě jsem ho tak poznával. Byl to v pohodě kluk, občas drsný nebo se nebál uhodit, když ho někdo štval, ale šikanátor to nebyl. Přeci dělal nějaké špatně věci, ale nebylo to nic velkého, ale byli tam často důvody, proč k tomu předcházelo třeba, ale i tak to nic nebylo. Nejvíce jsem Ondru poznal na takovém speciálním táboře, kterou dělal klub mládeže, či Víkendovky což byli jakoby výlety na dva dny. Většinou to byli o smyslu života a s nějakým zajímavým odkazem, který nás měl posunout dal a naučit i nějaké věci. Třeba taková práce s pilou, vaření, uklízení a zodpovědnost nás učili, abychom uměli ovládat a hlavně nad věcmi přemýšlet z více směrů. Myslím že nám tyto akce dost pomáhali a díky tomu jsem se z Ondrou poznali osobně víc. Přeci někdy se stalo, že třeba na táboře ve stanu mi uhodil do břicha, když jsem docela rejpal v tom věku, ale poznali jsme se dost. Třeba že nemusel moc nivovou omáčku a já byl v tom s nim. Jeho odchod byl pro mě v den zjištění velká nečekaná rána. Ono hlavně ty věci o jeho psychice jsem se dozvěděl později i o tom, že na Facebooku něco dával furt depresívního. V tu dobu jsem teprve