Pár, který vypadá minimálně o dvě desítky mladší, letos upoutala na postele ve Vítkovické nemocnici bolavá záda. Protože jsou oba do sebe i po půl století zamilovaní, manželé požádali personál, aby mohli mít společný samostatný pokoj.

„Víte, manžel před čtyřiceti lety oslepl, popraskaly mu sítnice. Potřebuje mou plnou asistenci. Nikdy jsme se od sebe příliš nevzdalovali. Náš vztah byl vždy i upřímným přátelstvím, respektovali jsme se, měli společné koníčky,“ říká paní Miroslava.

To už usměvavou manželku Erwin něžně políbil a ke svátku všech zamilovaných přidal kytku rudých růží a bonboniéru se srdíčkem. „Přát nezapomenu nikdy. A přidám i dáreček, když mi žena dá nějaké drobné. Kasu drží ona,“ směje se pan Erwin.

Oba se seznámili coby zaměstnanci bohumínských železáren. „Nejprve jsme byli kolegové a nakonec partneři. Jsme spolu od roku 1968, kdy jsme jeli na první společnou dovolenou a pak z ní rychle spěchali kvůli sovětské okupaci,“ vzpomíná máma dvou dětí, pěti vnoučat a zatím dvou pravnoučat. Třetí je prý na cestě.

Nemocnice má pochopení

Ve Vítkovické nemocnici se snaží pacientům vyjít vždy vstříc. „Pokud to provozní podmínky toho či onoho nemocničního oddělení dovolí, preferuje tu možnost, aby rodinní příslušníci zůstávali spolu,“ potvrdila mluvčí špitálu Radka Miloševská.

Fotogalerie
4 fotografie