9°C
Kreslení a malování ji bavilo už od školky. Že by ale už tehdy pomýšlela na kariéru profesionální tatérky? „Jako malá jsem chtěla být veterinářkou, protože jsem měla ráda zvířátka,“ svěřuje se Monika. Nakonec vystudovala v oboru uměleckého štukatérství.
Od štukatérství k tetování
Monika se narodila a vyrůstala na Slovensku. Její tatínek byl Slovák, maminka Češka. Do Čech se přistěhovala právě za ní ve svých 22 letech, aby se o maminku mohla starat. Záhy nalezla uplatnění v odvětví, které ji naplňuje. „Po škole jsem se poohlížela po něčem, co by mne bavilo, v čem bych se kreativně vyžila i se někam posunula. Tak mne napadlo tetování.“
Nejprve si udělala kurz tetování, po jehož absolvování „obdržela“ svou vlastní první kérku. Dnes jich má na sobě tolik, že je ani nepočítá. V práci tatérky se následně natolik zhlédla, že si založila tetovací salon. Nejprve na Vysočině, a následně od loňského roku v Praze. Na Žižkově spolu se svým přítelem Martinem (28) vede vyhlášený salon Show me! Tattoo.
Tetování s puncem jedinečnosti
„Nejsložitější na celém tetování je komunikace s lidmi,“ říká Martin a Monika mu přitakává. „Lidé otevřou Google, vymyslí si nějaký motiv, který je zrovna v módě, a hned ho chtějí. Nemá to pro ně žádný jiný význam než to, že to ‚frčí‘, což podle mě není správné. Tetování je na celý život, mělo by pro lidi mít hlubší význam.“
„Tvoříme originály. I když se někomu líbí něco z naší nabídky vytetovaných prací, tak i když by to někdo chtěl také tak, uděláme to jako originál, ne kopii,“ osvětluje jeden z možných důvodů, proč se její salon umístil ve finále soutěže Podnikatel a živnostník roku Prahy 3. V současnosti už salon disponuje třemi tatéry a klientelu si pečlivě vybírá.
Úskalí tatérské práce
„Doporučila bych, aby se lidé začali tetovat až po 21 letech, protože tehdy už jsou o něco vyzrálejší,“ říká Monika. Martin ji v tom doplňuje. „Stává se nám, že třeba přijde někdo, kdo má na sobě vytetovanou podobiznu své expřítelkyně a prosí nás, abychom to změnili.“
„Nevím jak u jiných, ale moje tělo vypráví příběh,“ říká dnes Monika k tomu, že za každým tetováním na jejím těle se něco symbolického skrývá. Podobně je na tom i Martin, který je s Monikou už tři roky. A stejně tak staré je i jeho první tetování. „Před třemi roky jsem si myslel, že nebudu mít žádné tetování, a dnes jich mám díky Monice 10,“ chlubí se.
A jak to má ona, coby člověk, který tetuje i se nechává potetovat, s tím, kde jsou na jejím těle hranice, které by nikdy nepřekročila? „Nikdy neříkej nikdy,“ krčí rameny s úsměvem.
Pikantní příhody
Ačkoliv si klientelu s ostatními tatéry pečlivě vybírají, přesto se Monice s Martinem čas od času jejich výběr úplně nepoštěstí. „Jednou se mi i stalo, že na mne jeden pán začal při tetování křičet: »Přitlač, ty svi*ě!«“ líčí Monika. „Zjevně mu šlo o něco jiného než o tetování.“ Jelikož ve vulgaritách neustal, odešel s nedodělaným tetováním.
„A jiný kuriózní zážitek jsem zažila, když po mně chtěl pán vytetovat pravidelné kolečko kolem řitního otvoru. To jsem musela odmítnout, protože takové věci neděláme, stejně jako »tribal« (černé geometrické obrazce – pozn. red.), protože podle mne nemají žádný estetický význam.“
