Píše se rok 1944. Artúru Grünzweigovi je tou dobou 19 let. Se svými rodiči a sestrami žije na Slovensku v židovském ghettu, odkud jej s celou rodinou vyhnali nacisté do koncentračních táborů. „Otec, matka i má tehdy šestiletá sestra skončili v Osvětimi,“ vzpomíná. „Mne tehdy, spolu s ostatními chlapci z ročníků 1925, 1926, poslali do pracovních táborů.“ Jediným důvodem bylo to, že rodina byla židovského původu.

Válečná léta

Postupně nás všechny pobírali a nutili nás chodit z místa na místo pěšky,“ líčí pan Grünzweig. Takto pěšky prochodil kus tehdejšího Slovenského státu až do Rakouska, kde spolu s bratrancem skončil v jednom z tamějších pracovních táborů. „Měl jsem velké štěstí v tom, že jsem s sebou měl svého bratrance, nebyl jsem na všechny ty hrůzy sám,“ popisuje redaktorovi Blesk.cz.

Během válečných let, nejen těch posledních, které trávil v pracovních táborech, si kvůli svému židovskému původu prošel doslova očistcem. „Hodně nás nutili dělat cesty,“ vybavuje si. Jinak běžně lidé v takových táborech prováděli těžké činnosti takřka všeho. Od prací v továrnách po nošení těžkých nákladů z kamenolomů, které zpravidla probíhaly až do úmoru.
Na náměstí Jiřího z Poděbrad proběhlo letos veřejné čtení obětí holocaustu, které má za cíl připomenout si zvěrstva nacistického režimu.
Autor: David Zima
Nebylo tehdy vůbec co jíst. Dostávali jsme naprosto nepoživatelná jídla, a když nás v roce 1945 osvobodili Rusové, vzali jsme tehdy zavděk i krmnou řepou,“ vzpomíná. Tou dobou prý vážil pouhých 45 kilogramů. Se svým o rok starším bratrancem však válečné útrapy přežil. Vzájemně si byli oporou. Například když byl těžce nemocný, nosíval mu z kuchyně potajmu potraviny, aby se uzdravil. Raději se ani nedomýšlet, co by se stalo, kdyby na to přišli strážní. „No a loni v Izraeli, kam se přestěhoval, zemřel. Spolu s ním, a se svou druhou sestrou, jsme z rodiny byli jediní, kdo tehdy přežil,“ líčí i dodnes s dojetím v hlase.

Co z paměti nevymizí

Pan Grünzweig po celou dobu zajetí věřil, že jeho celou rodinu stihlo stejné „štěstí“ jako jeho, tedy, že se jim povedlo přežít. O to větší bolest a smutek zažíval po válce, když se dozvěděl, co se ve vyhlazovacím táboře Osvětim dělo. „Stále jsme s bratrancem čekali, že se nám vrátí rodiče i má malá sestřička. Až jednou se nám přímo doktor, který v Osvětimi působil, svěřil, že hned druhý den po svém příchodu šli všichni do plynových komor… to je okamžik, který nikdy nezapomenu.“

Svůj příběh se ale nebojí předat dále. Každoročně se v několika českých městech pořádá akce, která si klade za cíl uctění a připomenutí obětí holokaustu. Tu zajišťuje Institut Terezínské iniciativy, který se zabývá vědeckým výzkumem holokaustu především v českých zemích. V Praze se ta poslední konala 12. dubna na náměstí Jiřího z Poděbrad, a vystoupil na ní například bývalý ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dientsbier (ČSSR) nebo starostka Prahy 3 Vladislava Hujová (TOP 09).

„I když se to někomu může zdát jako dávná historie, je velmi důležité si ji připomínat,“ uvedla starostka. „Moje prababička zemřela v koncentračním táboře jen proto, že za války žila s Němcem židovského původu, proto byli oba odvedeni a už se nevrátili. I z toho důvodu se mne tato tematika osobně dotýká a doufám, že čím více si stinné stránky naší historie budeme připomínat, tím více přispějeme k tomu, aby se už neopakovaly.“


PRÁVĚ V PRODEJI! KNÍŽKA Z EDICE BLESKU ZRADA V MNICHOVĚ. KUPUJTE NA STÁNCÍCH NEBO OBJEDNÁVEJTE PŘES SMS: 

Pošlete SMS na číslo 902 11 ve tvaru: ZRADAW mezera JMÉNO mezera PŘÍJMENÍ mezera ADRESA mezera MĚSTO
mezera PSČ

Příklad: ZRADAW Jan Novak Prubezna 233 Olomouc 77900

Cena každé přijaté SMS je 60 Kč vč. DPH (zahrnuje poštovné i balné). Provozuje CZECH NEWS CENTER, a. s., infolinka 296 363 199 ve všední dny 8–16 hod., mobil@cncenter.czwww.platmobilem.cz.

Právě v prodeji! Knížka Blesku Zrada v Mnichově
Autor: Blesk
Fotogalerie
50 fotografií