8°C
Četl jsem, že k potápění jste dostal trochu náhodou. Jak velká náhoda to byla?
K vodě jsem měl kladný vztah od malička. S tátou jsme chodili hodně často do bazénu a na základní škole jsem i několik let závodně plaval. V podolském bazénu jsem také poprvé narazil na potápěče, protože tam fungoval jejich klub. Zajímalo mě, co tam provádějí a sám jsem se také zkoušel zanořovat. V Podolí byl tehdy v 80. letech široko daleko jediný bazén, kde byla pořádná hloubka. Bolely mě z toho uši.
Ale to vás od potápění vůbec neodradilo, že?
Vodu jsem měl pořád rád a stále jsem vyhledával příležitosti jít si zaplavat. Na střední škole jsem se už pak přihlásil do potápěčského kurzu, to byl rok 1994. Kurz byl dost ostrý a trval asi rok. Končili jsme víkendem s ponory v lomu, byla tam zima jako blázen. Ale mě to bavilo čím dále víc, byli tam skvělí lidé. Od té doby jsem se jezdil neustále potápět.
Kdy jste se poprvé dostal k potápění v moři a kde?
Prvním mořem pro mne bylo v roce 1995 Chorvatsko. Když člověk s potápěním začíná a dlouho se pohybuje jen po českých studených lomech, tak první moře je prostě nádherné a neopakovatelné. Tuto posloupnost už současná generace nezažije, dnes není problém vyrazit přímo třeba do Rudého moře, které mohu pro rekreační potápění doporučit, podle mě nabízí nejlepší poměr ceny a zážitků.
Jak se ale seběhlo, že se z koníčka stalo vaše živobytí?
Při potápění jsem potkával spoustu lidí včetně instruktorů, a tak jsem si udělal další zkoušky, abych mohl instruktorům odborně pomáhat při kurzech pro klienty. Dalším krokem jsou zkoušky na samotného instruktora, ale když byl vypsaný kurz, tak byl šíleně drahý, a já jsem si ho jako student vyšší odborné školy v roce 1998 nemohl dovolit. Takže jsem si musel počkat. Ale zase jsem mohl klidně dostudovat svůj obor zaměřený na odhady firem a nemovitostí. V roce 2000 jsem se jel potápět do Egypta, a když tak o tom přemýšlím, tak tehdy se to ve mě úplně zlomilo, tam mi došlo, že se potápění chci vážně věnovat naplno.
Takže se z velkého koníčka stalo zaměstnání na plný úvazek?
Já jsem se vlastně nikdy nenechal nikde zaměstnat. Pomáhal jsem pár firmám s účetnictvím, ale pokud člověk chce něco dělat opravdu naplno, tak tomu věnuje veškerý čas, takže jsem účtování utlumil. A někdy v té době mě podnikání kolem potápění postupně začínalo i živit. Happy Divers jsme zakládali asi před 15 lety. Jak se někdy hovoří o tom, že firmy začínaly v garážích, tak my jsme zase nejdříve podnikali na půdě. Organizovali jsme hlavně kurzy a víkendové cesty. Lidé se chtějí především bavit, takže vedle zajišťování cest, ubytování a vybavení se staráte i o to, aby bylo dost zábavy.
Zbývá vám v tom kolotoči organizování i nějaký volný čas?
Je to dost náročná práce. Čas, který všemu kolem potápění věnujete, je neúměrný a nekonečný. My zde nemáme moře a vhodných bazénů není tolik, takže neustále organizujeme, plánujeme, balíme věci, objednáváme a přesouváme se. Lidé také mají čas jen po práci a ten je omezený. Každý večer je tím zabitý a stejně tak většina víkendů. Já určitě nelituji, vybral jsem si tuhle cestu sám a nic lepšího neznám. Ale pokud do toho nedáváte celé srdce a zápal, tak nevydržíte.
Co je třeba pro to, aby se mohl člověk začít potápět?
Základem je umět dobře plavat. Stává se nám, že někteří zájemci o potápění plavání dobře neovládají, ale bez toho to opravdu nejde. Kurz na potápění není nic složitého. Chce to rozvahu a přemýšlet o tom, co člověk dělá. Kurz tvoří teorie a praktické ponory v bazéně, což trvá zhruba měsíc. A nakonec čtyři ponory, podle volby klienta v lomu nebo na volné vodě, třeba v moři. Po tomto základním kurzu je možné se potápět do 18 metrů. Případně je možné pokračovat dalším pokročilým kurzem, a pak se potápět až do 40 metrů.
V dnešní době už není takový problém vyrazit k moři a potápět se tam. Kde jsou tedy největší zážitky?
Jak jsem zmiňoval, tak fantastické je Rudé moře. Nádherné barvy, korály, množství ryb. Z toho jsou paf i lidé ze Spojených států, kde mají Havaj. Nejvíce se jezdí do Egypta, ale stejné zážitky, jen v mnohem klidnějším prostředí, nabízí vedlejší Súdán. Pokud se člověk nebojí větších ryb, tak vyzdvihnu Maledivy. Byl jsem tam před Vánoci, a hned kousek od letiště je Manta Point, kam se jezdí čistit manty. To jsou velké ryby s takovými obrovskými křídly. Jednou jsme jich tam potkali hned 12. Organizují tam i noční krmení mant. To je úplná fantazie. Potápět se je také možné i se žraloky.
Není to už jen pro velmi pokročilé potápěče, kteří u toho musí být schovaní v klecích?
Tak to vás nejspíš překvapím, protože potápění se žraloky zvládne absolvent základního kurzu. Jednak žraloka lze potkat kdekoliv, takže je třeba být vždy připraven. A hlavně si lidé pod dojmem různých filmů jako jsou Čelisti myslí, že žraloci jsou strašně nebezpeční. Pravda je ale jiná. Většina z nich je v pohodě. Ano, existuje pár druhů žraloků, před kterými je dobré mít se na pozoru. Ale není to tak, že by cíleně na člověka útočili. Většina žraloků se lidí bojí. Běžně se například organizuje krmení žraloků, kteří se přetahují o žrádlo a tlačí se mezi sebou, a přitom i strkají do přihlížejících potápěčů, ale nejde o žádné riziko.
Takže nám nemůžete ukázat žádnou jizvu nebo popsat nějakou vyhrocenou dramatickou situaci?
Vůbec nic takového. Ani osobně neznám nikoho, kdo by měl nějaký problém se žralokem. Třeba na Maledivách je místo, které se jmenuje Alimatha Jetty. Tam se večer sjíždějí davy lidí na krmení žraloků přímo ve vodě. Žraloci mají kolem dvou metrů, ale pro lidi nejsou vůbec nebezpeční. Jsou jich tam stovky, mají malé tlamy, projíždějí Vám mezi nohama, nad hlavou, strkají do vás. Do toho rejnoci a manty. Když tam člověk poprvé vleze, tak to je dechberoucí zážitek a může Vám být i úzko. Ale to postupně odbouráte a zůstane vám zážitek na celý život.
Z vašeho vyprávění mám pocit, že potápění nakonec není nic složitého a riskantního. Můžete ho doporučit každému?
Podle statistik je potápění velmi bezpečná rekreační aktivita prakticky pro každého. Pokud tedy lidé nevymýšlejí nesmysly, dodržují pravidla a starají se o vybavení. Nutností je ale umět dobře plavat, to musím znovu zdůraznit. Jinak máme klienty všech věkových kategorií. Potápět se mohou i děti, zhruba tak od deseti let.
Říkal jste, že lidé se v dnešní době chtějí hlavně bavit. Pořádáte při kurzech i nějaké večírky nebo party?
Snad všichni lidé od vody včetně potápěčů si rádi užijí dobrou zábavu, ke které patří i dobré pivo. Já samozřejmě nejsem žádnou výjimkou. Ze zkušenosti vím, že když při víkendovém kurzu nabídneme lidem čepované pivo a k tomu opečené selátko, budou určitě spokojení.
A chodí i potápěči po práci na pivo? Kam si rád vyrazíte na čepovaný Gambrinus?
Když už si najdeme volnou chvilku, tak si na dobře vychlazené pivko po náročném dni rádi s kolegy zajdeme. Hned nedaleko Happy Divers na Smíchově máme krásnou restauraci Formanka, která je teď po rekonstrukci k nepoznání a tankové pivo tam mají vynikající. Tohle místo mohu všem milovníkům piva Gambrinus k návštěvě rozhodně doporučit.
Máte ve svém okolí srdcaře, o kterých byste chtěli číst i v Blesku? Pošlete nám své tipy s krátkým popisem, co vaši srdcaři dělají. Autory nejlepších tipů odměníme soudkem piva Gambrinus. Své návrhy posílejte na adresu: monika.felgrova@bisonrose.cz .
