Vítání občánků jakožto obecní obřad u nás vznikl kolem poloviny 50. let minulého století. Organizoval ho sbor pro občanské záležitosti. Jak uvádí publikace „Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967“ autorů Jiřího Knapíka a Martina France, účastníci těchto ceremoniálů získávali pamětní list nebo pamětní knihu na zapisování událostí v životě dítěte.

Byl to obřad, který měl vzhledem ke komunistickému boji proti náboženství nahradit klasické církevní křty. Obdržené pamětní listy tak měly nahrazovat listy křestní. Vítání občánků se realizovalo většinou na příslušném národním výboru, místy však probíhalo i v závodech.

„Obřad pravidelně doprovázel nějaký kulturní program, často za přispění dětí, žáků lidové školy umění či pionýrů. Dobová publicistika si stěžovala, že někteří rodiče dávali dítě pokřtít a zároveň se účastnili vítání občánků. Zároveň se však nedoporučovalo nábožensky orientované rodiče z obřadů vylučovat, ale spíše se je snažit právě pečlivě propracovanou a výpravnou slavností ideově přesvědčit,“ uvádí publikace historiků Jiřího Knapíka a Martina France.

Civilní obřad s poetickým nádechem

Komunistický režim se v 60. letech minulého století snažil o poetické vykreslování zmiňovaného společenského aktu, jak popisuje dobová publikace z roku 1966:

„Je to líbezná vůně květin, záplava světel, slavnostní hudba, vzrušená nálada, radost i slzy dojetí, písně a básně dětí a někdy i pláč a křik. Je to krásná a nezapomenutelná chvíle pro tátu i mámu, kdy představitel orgánu státní moci vyjadřuje jménem naší společnosti radost nad zrodem nového člověka, vítá ho do kolektivu obce a slavnostně zapisuje do pamětní knihy. Je to chvíle i nesmírně vážná a pro oba rodiče závazná, protože před tváří spoluobčanů, spolupracovníků i příbuzných slavnostně slibují a svým podpisem stvrzují, že ze svého dítěte vychovají zdravého, uvědomělého a platného občana našeho státu, celé naší společnosti.“

Vítání občánků navzdory socialistickým kořenům pozoruhodným způsobem přežilo do dnešní doby, obce v České republice ho realizují dodnes. Obřad podobný vítání občánků se v minulém století provozoval také v Německé demokratické republice. Od roku 1958 se označoval jako „sozialistische Namensweihe“ či „sozialistische Namensgebung“ (socialistické pojmenování – pozn. red.), což svým názvem tento akt ještě více spojovalo s církevním křtem. 

Fotogalerie
10 fotografií