7°C
Syn Gorbaněvské, která protestovala proti srpnu '68: Hrdinkou se nikdy necítila
Protestovala na Ruském náměstí v Moskvě proti okupaci Československa v srpnu 1968. Natalju Gorbaněvskou a dalších sedm statečných pak napadla policie v civilu. Matka dvou synů skončila nejprve ve vězení a pak na psychiatrické léčebně, kde jí byla diagnostikována schizofrenie a podávali jí tu silná psychofarmaka. I po traumatickém zážitku se nevzdala a připojila se k disidentu. Syn Jaroslav zavzpomínal pro Blesk Zprávy na matku jako na velkou bojovnici, která se ale zároveň necítila jako hrdinka.
Básnířka a překladatelka Natalja Gorbaněvská se dočetla o okupaci Československa v novinách. V té době totiž prodávali v Moskvě český a polský tisk. Spolu s dalšími vyrazila s tranparenty na Rudé náměstí. Jaroslavovi, jejímu staršímu synovi, bylo tehdy osm let, jeho bratrovi pouhé tři měsíce.
Ačkoliv si Jaroslav na ten den nevzpomíná, ví moc dobře, jak už tehdy její protest vnímal.
Protest proti celému světu
„Věděl jsem, že moje matka nedělá nic špatného, věřil jsem jí. A když ji zavřeli do vězení, tak jsem věděl, že něco špatného dělá stát, ne ona. Byl jsem malý, pro mě bylo důležité si hrát s kamarády, ale už tehdy jsem chápal, že to byl matčin protest proti celému světu. A to je to hlavní poselství, které mi matka dala: Že jediný člověk může stát proti ostatním,“ vzpomínal na osudný srpen 1968 pro Blesk Zprávy Jaroslav Gorbaněvskij.
Detaily samotného protestu se Jaroslav dozvěděl, až když si později přečetl matčinu knihu Poledne. Natalju a její společníky během protestu surově napadli policisté v civilu. Jednomu z účastníků na místě vymlátili všechny zuby.
Co předcházelo prostestu na Rudém náměstí v Moskvě a jak protest probíhal?
Diagnóza: Schizofrenie
Natalja měla tehdy doma tříměsíčního syna, takže do vězení nastoupila až rok po protestu. Později byla prohlášena za duševně chorou a umístěna do psychiatrické vězeňské nemocnice v Moskvě. Odtamtud byla převezena do Kazaně.
Tehdejší režim neměl potíže s tím, aby někoho prohlásil za duševně nemocného. Jakou duševní nemoc komise Natalje stanovila?
„Jsi naše Angela Davis!“
Podle Jaroslava vzpomínala jeho maminka na vězení s humorem, narozdíl od zkušenosti s léčebnou. „Když ji převáželi z Mosky do Kazaně, tak na ni ostatní odsouzení volali: Jsi naše Angela Davis (americká aktivistka a feministka a bojovnice za lidská práva - pozn. red.). Ale o psychiatrické léčebně mluvila velmi nerada. Musela brát silná psychofarmaka. Pokud někdo proti léčbě protestoval, bylo to automaticky pokládáno za projevy nemoci,“ řekl Jaroslav.
Podle Jaroslava jeho matka neustále zdůrazňovala, že není žádná hrdinka. Velmi často se jejího syna ptají, jak se lidé chovali k Natalji poté, co opustila v roce 1972 psychiatrickou kliniku. Odpověď i na tuto otázku najdete ve videu:
