Málokdo o ní po jejím kariérním pádu promluvil hezky. Karel Höger (†67) o ní mluvil jako o eroticky snadno dosažitelné alkoholičce, podle Zdenky Procházkové (92) byla pro svou kariéru ochotna udělat naprosto cokoliv, a i Adina Mandlová (†81) na ni vzpomínala jako na ženu bez názoru, která se snadno nechala strhnout svým chtíčem. 

O jejím životě se napsalo několik knih, natočila řada dokumentů i celovečerní film. Narodila se 7. září 1914 jako Ludmila Babková a pseudonym si zvolila podle rodinného přítele, spisovatele Jindřicha Šimona Baara. Původně studovala na konzervatoři, ale protože přes zákaz natočila svůj první film, vyhodili ji. Nicméně vyplatilo se, Lídě se díky tomu otevřely brány filmového světa. Producenty a režiséry okouzlovala svou krásou, kterou se prý kameře nikdy nepodařilo úplně dokonale zachytit – ve skutečnosti prý byla mnohem hezčí, než na stříbrném plátně.

Začala točit jeden film za druhým, a už v jejích jednadvaceti letech si jí všimli až v Berlíně, kam ji pozvali a nakonec i obsadili do filmu Barkarola (1935). Zde se do ní zakoukal nejen slavný herec Gustav Fröhlich, s nímž se zasnoubila a začala žít, ale i Hitlerův kulhavý ministr propagandy s koňskou tváří a vnitřním charismatem Josef Goebbels. Pozvolna se stala jeho milenkou, představil ji i Adolfu Hitlerovi, který se jí prý také dvořil, a nějaký čas si užívala exkluzivního postavení blízkosti nejmocnějších mužů nacistické třetí říše.

Čím výše dosažená meta, tím delší a drsnější přichází pád. Nejprve ji Goebbeles odkopl (prý mu to v předtuše hrozícího skandálu, který si nemohl dovolit, nařídil sám Hitler na naléhání Goebbelsovy manželky Magdy), opustil ji i Fröhlich, jejichž dítě potratila a už nikdy nemohla znovu otěhotnět, a na příkaz nacistů coby odvržená milenka jejich ministra přestala dostávat velké role. Ochotně ji nahradily kolegyně – roztočila 13. revír, který pak převzala Dana Medřická, Velkou přehradu za ni hrála Adina Mandlová a v Nočním motýlovi ji nahradila Hana Vítová. Ji – kterou ještě pár let předtím lákal i Hollywood a nabízel jí sedmiletý kontrakt. Jeho odmítnutí mimochodem Baarová později hořce litovala a považovala za svou největší chybu. 

5193674:gallery:true:true

Mezi lety 1942 a 1944 to proto zkoušela s částečným úspěchem v Itálie, ale odtud se ještě před koncem války vrátila do Prahy. Tušila, že vítězství spojenců bude znamenat, že jí národ předválečné paktování s nacisty pro její líbeznou tvářičku nepromine, a tak se rozhodla pro útěk. Dostala se ale do amerického zajetí, odkud byla 23. září 1945 převezena zase domů a uvězněná na Pankráci, kde ji 15 měsíců vyslýchali. Podle všeho zde Baarová, aby se zachránila, „potopila“ řadu svých hereckých kolegů – třeba Vlastu Buriana. „Burian se v době okupace nechoval jako dobrý Čech a spolupracoval dobrovolně s okupanty, s jejichž význačnými činiteli se velmi přátelil,“ vypověděla.

Nakonec ji komunisté pustili – na Štědrý den roku 1946. Její maminku mezitím při výsleších ranila mrtvice a psychiky labilní sestra Zorka, taktéž začínající herečka, spáchala sebevraždu. Vinu ta to Baarová kladla herci Václavu Vydrovi staršímu (†76), manželovi Dany Medřické (†62) a otci dnes populárního Václava Vydry (62). Ten totiž Zorku vyhnal z divadla s tím, že sestra Baarové nemá mezi českými herci místo. Baarová ho za to proklela, a ve svých pamětech Útěky s jistým zadostiučiněním vzpomíná, že Vydrovi nedlouho poté zemřel prvorozený syn...

Baarovou komunisti nechali jít. „Nebylo prokázané, že se obviněná dopustila udavačství, ani že podporovala nacismus spoluprací s gestapem nebo SD. Její styky s Goebbelsem a Hitlerem nespadají do doby zvýšeného ohrožení republiky. Pokud se stýkala s význačnými německými osobnostmi v době okupace, šlo o to, aby jí bylo umožněno hraní ve filmu, takže tyto styky lze klasifikovat jako činy podle dekretu č. 138/45 Sb,“ stojí v usnesení.

Po komunistickém převratu 1948 s manželem Janem Kopeckým opět z republiky prchala, a dostala se do Rakouska. Ve Španělsku a Itálii posléze natočila ještě několik filmů, dokonce s Federicem Fellinim, ale roku 1957 její kariéra skončila definitivně. Ještě jednou se vdala, za rakouského gynekologa Kurta Lundwalla, a po jeho smrti dožila v Salzburku – opuštěná, zatrpklá, zbavená svéprávnosti… Jejím jediným útěkem ze světa byl alkohol.

„Co jsem z toho měla? Byla jsem pošetilá, blbá, slávou opilá a proti své vůli jsem se vlastně nepěkně zapletla do dějin. A za tuhle pošetilost jsem strašně krutě zaplatila...“ hodnotila před smrtí 27. října 2000 hořce svůj život.

Fotogalerie
19 fotografií