9°C
Jan Palach se nesmazatelně zapsal do dějin České republiky 16. ledna 1969. Dvacetiletý student historie se rozhodl protestovat proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, která začala 21. srpna předešlého roku, tím, že se upálil na Václavském náměstí v Praze. Ke stejně radikálním činům zároveň inspiroval i další. Informace o nich se ovšem komunistickému aparátu většinou dařilo ututlat.
Jan Palach je nejznámější a první člověk, který se v Česku na protest proti okupaci upálil. Stalo se tak 16. ledna 1969, když mu bylo pouze 20 let. Svým činem chtěl vytrhnout národ z pasivity. To se mu definitivně podařilo až o 20 let později, když během Palachova týdne proběhly první velké demonstrace revolučního roku 1989.
Dlouho přitom nic nesvědčilo o tom, že by se mladý student mohl k tak radikálnímu činu odhodlat. Narodil se 11. srpna ve Všetatech u Prahy. Jeho snem bylo studium historie na Univerzitě Karlově. Studium mu ovšem původně nebylo umožněno a dva roky tak strávil na Vysoké škole ekonomické a na Karlovu Univerzitu přestoupil až v roce 1968.
Nebyla mu ovšem lhostejná apatie společnosti, která po invazi vojsk Varšavské smlouvy dále přijímala komunistické řízení státu a diktát ze strany Sovětského svazu. „Jan Palach chtěl varovat vrcholovou politiku před dalšími ústupky a povzbudit veřejnost k odhodlání bránit státní suverenitu a demokratické formy vlády,“ vysvětloval Palachovo rozhodnutí Ondřej Felcman při příležitosti 49 výročí jeho oběti.
Svůj čin provedl v horní části Václavského náměstí, kde se u fontány před Národním muzeem polil dvěma nádobami benzínu, zapálil se a rozběhl se po náměstí, kde se následně kolemjdoucím podařilo jej uhasit. V dopisech s požadavky, které rozeslal a ve kterých požadoval zrušení cenzury nebo zastavení okupačního deníku Zprávy, zároveň uvedl, že je pouze první pochodní a další lidé se zapálí, pokud jeho požadavky nebudou vyslyšeny. Nikdy se ovšem neprokázalo, že by byl součástí organizované skupiny.
Ve třech dnech, před jeho smrtí vznikla ve Vinohradské nemocnici i jeho poslední nahrávka. Tu pořídila psycholožka Zdenka Kmuníčková, která jej pořídila pro analýzu jeho činu a případné rozkrytí údajné skupiny živých pochodní. Palach na ní vysvětluje svou motivaci a jeho poslední věta na záznamu zní: „Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na který právě stačí.“
Pohřeb a hrob Jana Palacha se staly místem protestu proti režimu
Po Palachově smrti se k němu dostal sochař Olbram Zoubek (†91), který sňal Palachovu posmrtnou masku. Později vytvořil i jeho náhrobek na Olšanských hřbitovech. Samotný pohřeb se přitom stal protestem proti okupaci. Smutečního průvodu, který šel z Václavského náměstí na tehdejší náměstí Krasnoarmějců (dnes náměstí Jana Palacha), se zúčastnilo několik desítek tisíc lidí.
Hrob Jana Palacha na Olšanských hřbitovech se následně stal místem tichého vzdoru. To donutilo k akci StB, která jeho ostatky v roce 1973 exhumovala v rámci akce Hrob, zpopelnila je a popel následně uložila v jeho rodných Všetatech.
Palachův čin následovalo i 26 dalších lidí, kteří se v tehdejším Československu během roku 1969 pokusili upálit. Sedm z nich zemřelo. Pieta při dvacátém výročí jeho činu pak přerostla v řadu demonstrací během tzv. Palachova týdne, ty tak předznamenaly události listopadu 1989, které vedly až k pádu komunistickému režimu.
Čin Jana Palacha ve filmech
O činu Jana Palacha vznikl v roce 2013 třídílný film Hořící keř polské režisérky Agnieszky Hollandové. Ten Palachovým činem začíná a věnuje se až následnému dění. Hlavní důraz klade na spor matky Jana Palacha Libuše s komunistickým poslancem Vilémem Novým.
Ten po činu začal tvrdit, že Palach se ve skutečnosti nechtěl upálit, ale přesvědčili ho členové provokatérské skupiny, kteří mu slíbili předat chemikálii způsobující takzvaný „studený plamen“, která by mu neublížila. Tuto teorii většina společnosti odsuzovala a Libuše Palachová proto společně s advokátkou Dagmar Burešovou (pozdější porevoluční ministryně spravedlnosti za Občanské fórum).
Teorie Viléma Nového navíc způsobila zpřetrhání vazeb mezi ním a jeho dcerou Kamilou Moučkovou, která v té době o činu Jana Palacha informovala jako televizní hlasatelka. Ta v rozhovoru pro Blesk z roku 2014 přiznala, že se svým otcem kvůli jeho prohlášení již nikdy nepromluvila. A v jednom z dílů se objeví i čin Jana Zajíce.
Další film, který se postavě Jana Palacha věnuje, nese přímo jeho jméno. Vznikl v režii Roberta Sedláčka podle scénáře Evy Kantůrkové a svou premiéru měl v roce 2018 v den 50. výročí vojsk Varšavské smlouvy.
Na rozdíl od televizního dramatu sleduje film Jan Palach poslední měsíce jeho života. Diváci v něm tak mohou zahlédnout jeho vztah s přítelkyní Helenkou, výlet na studentské brigády do Kazachstánu nebo do Francie i jeho postupné rozhodnutí o radikálním činu.
