9°C
Pravděpodobně nejznámějším následovníkem Jana Palacha je stal jeho jmenovec Jan Zajíc. Ten se upálil měsíc po Palachově pohřbu 25. února 1969. To byl zároveň den, kdy si komunisté připomínali výročí svého nástupu k moci v roce 1948. Nebyl ovšem prvním ani posledním, kdo Palacha následoval. Na protest proti okupaci se navíc lidé upalovali i v zahraničí.
I Jan Zajíc se zapálil na Václavském náměstí. Přesněji v průjezdu domu č. p. 39. Na rozdíl od Palacha se mu ovšem nepodařilo vyběhnout na náměstí. Upadl totiž na zem v místě, kde nebyl poblíž nikdo, kdo by jej uhasil. Zemřel tak v den své oběti.
V dopise na rozloučenou se omluvil rodičům a prosil je, aby z něj nenechali udělat blázna. „Žel Bohu nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepším,“ vysvětloval své rozhodnutí v dopise.
Zajíc byl následně pochován 2. března v rodném Vítkově. StB se totiž po zkušenosti s pohřbem Jana Palacha bála další vlny protestů a jeho pohřeb v Praze nedovolila. Zároveň si vyšlápla na jeho rodinu. „Nejprve vyhodili maminku ze školy a mě chtěli vyhodit ze školy. Sestra, přestože měla samé jedničky, nedostala doporučení ke studiu na žádné vysoké škole,“ vzpomínal pro Český rozhlas bratr Jana Zajíce Jaroslav na represe komunistického režimu.
Na protest se upálili i další
Palach svým činem inspiroval řadu dalších. Na protest proti okupaci se mělo o upálení pokusit 26 dalších lidí včetně Jana Zajíce. Sedm jich bylo úspěšných. Ještě před činem Jana Zajíce se k podobnému činu odhodlal v Plzni mladý pivovarský dělník Josef Hlavatý, který se upálil ve večerních hodinách 20. ledna.
Motivace jeho činu je ovšem nejasná, na rozdíl od Palacha nebo Zajíce po sobě nezanechal žádný dopis na rozloučenou. Motivaci jeho činu se tak snažil najít jeho ošetřovatel v nemocnici Na Borech, který z útržkovitých vyjádření usoudil, že šlo o protest proti ruské okupaci.
Dalším známým případem sebeupálení se stal Evžen Plocek z Jihlavy. Ten se ostatním vymykal především tím, že v době jeho činu 4. dubna 1969 mu bylo 39 let nebo to, že byl členem KSČ.
Jediným vodítkem k důvodům jeho činu byly letáky, které těsně před ním odhodil na pult střelnice, která v té době stála mezi stánky na horním náměstí. Krátce poté se polil ředidlem a zapálil. Na následky popálenin zamřel o pět dní později v jihlavské nemocnici.
Plockův pohřeb měl podobně jako ten Palachův demonstrativní charakter. Smutečního průvodu se zúčastnilo přibližně 5000 lidí, včetně vedení okresní KSČ. Povědomí o jeho činu se ovšem mimo Jihlavu dlouho nedostalo.
Plamenem se protestovalo i v zahraničí
První člověk, který se na protest proti okupaci upálil, byl ovšem Polák Ryszard Siwiec. Ten tak učinil již 8. září na varšavském Stadionu Desetiletí při oslavách státních dožínek. Podobně jako po něm Palach nebo Zajíc po sobě zanechal dopis na rozloučenou.
„Lidé, kteří v sobě máte ještě jiskru lidskosti, lidského citu, vzpamatujte se. Slyšte můj křik. Křik obyčejného, šedivého člověka, syna národa, který svobodu vlastní i druhých miloval nade vše, nad vlastní život. Vzpamatujte se, ještě není pozdě,“ vyzýval své spoluobčany Siwiec.
Bez znalosti činu Ryszardar Siwiece se na začátku listopadu upálil i Ukrajinský disident Vasyl Omeljanovyč Makuch. Podle jeho životopisu, který dal dohromady Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, je pravděpodobné, že se inspiroval vietnamskými buddhisty nebo mírovými aktivisty, o kterých sovětská média hojně informovala.
ÚSTRČR rovněž upozorňuje, že jeho primární motivací byla touha po svobodné Ukrajině. O tom, že měl křičet hesla proti okupaci Československa. Toto tvrzení podle historiků ovšem nedokládají dobové prameny.
Svůj čin Makuch provedl 5. listopadu večer v Kyjevě. Následkům popálení podlehl o den později. Jeho čin se v sovětských novinách vůbec neobjevil. Informovala o něm tak jen zahraniční média, díky informacím od ukrajinských disidentů.
Radikální čin Jana Palacha inspiroval i v té době teprve šestnáctiletého Maďara Sándora Bauera. Ten se po Palachově vzoru upálil před vchodem do Národního muzea v Budapešti. Ten se ke své oběti odhodlal pouhé čtyři dny po Palachovi. Svým zraněním pak podlehl 23. ledna 1969.
O upálení na protest proti okupaci Československa se 13. dubna 1969 pokusil upálit i Elijahu Rips. Známý matematik se narodil ve stejném roce jako Jan Palach v Rize, kde v době svého činu studoval matematiku. Když se k němu dostaly zprávy o činu Jana Palacha, rozhodl se pro protest stejnou formou.
ÚSTRČR v medailonku připomněl, že mladík se zapálil s jednoduchým transparentem, na kterém uvedl, že protestuje proti okupaci Československa. Na rozdíl od ostatních jej ovšem kolemjdoucí rychle uhasili a Rips tak utrpěl jen lehké popáleniny.
Jeho čin měl ovšem za následek to, že byl zavřen do psychiatrické léčebny kvůli údajné schizofrenii. Z léčení byl propuštěn v roce 1971 poté, co se svět dozvěděl o zneužívání psychiatrické léčby k postihování disidentů.
