První rodák z českých zemí se za oceán dostal v roce 1854. Nakoupil 100 akrů půdy a brzy ho následovali i další Češi. V 80. letech 19. století tu dokonce žilo až 700 obyvatel. O prosperitě svědčilo i to, že osadníci dokázali zaplatit drahou stavbu kostela, jehož interiér je plný překrásných maleb. Zlaté časy ale netrvaly dlouho.

V nedalekém městě Flatonia byly v 80. letech 19. století položené železniční koleje, které znamenaly pro Prahu postupný úpadek. Za potomky Čechů se letos vydal fotograf David Těšínský, který se na vlastní oči přesvědčil, jak se tu na evropskou Prahu vzpomíná.

Čeština v Texasu

Dnes už tam Češi nežijí. Pokud potkáte někoho, komu je zhruba 70 let, tak je možné, že ještě jejich rodiče byli Češi,“ říká fotograf. Po drobném zamyšlení však dodává, že na naši Prahu tu nezapomněli. „Hlavně mladí lidé mají poměrně dobrý pojem o Praze, starší už tolik ne. Ačkoliv to může znít paradoxně,“ vysvětluje.

Do českého hlavního města se mnoho „Pražanů“ vydalo nebo se do srdce Evropy chystají. V texaské Praze narazil David Těšínský i na americkou rodačku, která provází Američany po krásách stověžaté Prahy. Přesto si český fotograf češtiny příliš neužil a vzpomíná na jednu humornou historku: „Navštívil jsem domov důchodců nedaleko Prahy. Měla tu být žena, která mluví trochu česky. Přišel jsem za ní a říkám jí, jestli mluví česky. Ona se mě ptá - „what?“ Nakonec se ukázalo, že česky nezná jediné slovo,“ směje se cestovatel. V jiném domově důchodců se ale seznámil se ženou, které je 105 let. Sice se styděla, ale na češtinu nezapomněla. Blesk.cz s ní připravuje exkluzivní rozhovor.

„Kolache“ a polka

Z texaské Prahy pomalu mizí české kořeny a pouze snahy potomků českých osadníků udržují českou jiskru. Každý rok se totiž v Praze koná takzvaný „Praha Fest“. Na něj se sjíždějí různé generace Američanů, kteří tu tančí polku, dávají si „kolache“ a pijí chlazené pivo. Jinak Čechy připomínají pouze jména na hrobech místního rozlehlého hřbitova.

Fotogalerie
22 fotografií