Mirku a Zdeňku (64) „vyštípali“ z práce kvůli věku. Češi se bojí proti diskriminaci ozvat

Zdeňka a Mirka (obě 64 let) z jižní Moravy pracovaly jako soudní úřednice a v práci zažily nepříjemný nátlak, aby souhlasily s dohodou o ukončení pracovního poměru. Podobnou zkušenost měly i další kolegyně, vesměs v důchodovém nebo předdůchodovém věku.

Obě ženy na dohodu nepřistoupily, jenže během krátké chvíle dostaly výpověď pro nadbytečnost. A to přesto, že práce na oddělení přibývalo, a dokonce bylo na obdobné místo vypsáno nové výběrové řízení. Na rozdíl od ostatních zaměstnanců také nedostaly mimořádné odměny. Obrátily se proto na ombudsmanku Annu Šabatovou, která konstatovala, že šlo o diskriminaci kvůli věku.

Nemocný syn (3) Dany čekal na „papír“ z úřadu rok a půl. Dostal 20 tisíc

„Uváděly, že jde o zástupný důvod, že chtěl zaměstnavatel „omladit“ kolektiv. Z šetření zcela jasně vyplynulo, že důvodem výpovědi byl jejich důchodový věk. Jedna ze stěžovatelek podala žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru,“ uvedla k případu ombudsmanka s tím, že v první instanci soud vyhrála, nyní se čeká na odvolání.

Češi jsou pasivní, raději jdou jinam

Tento případ není v Česku zdaleka ojedinělý. Ombudsmanka se každý rok setkává s 30 až 60 stížnostmi na diskriminaci z důvodu věku, reálně je ovšem takových případů řádově více. Podle speciálního průzkumu kanceláře téměř polovina populace považuje věkovou diskriminaci za rozšířenou a 16 procent dokonce za velmi rozšířenou. Z těch, kdo se s diskriminací setkali, pak 62 procent lidí uvedlo, že to bylo právě z důvodu věku.

Potíž je v tom, že se Češi bojí ozvat. „Na diskriminaci si lidé nestěžují. Většinou se smíří a jdou dál, protože nevěří, že by stížnost něco změnila a že by něco zmohli sami proti zaměstnavateli. Často si také najdou novou práci a obávají se, že by stížnost nebo žaloba na jejich nového zaměstnavatele nějak negativně působila,“ uvedla pro Blesk Zprávy mluvčí ombudsmanky Iva Hrazdílková.

Postižený neseděl do tabulky, tak nedostal peníze. Chyb úředníků jsou tisíce, braňte se

Odškodné za diskriminaci bývá nízké

Věková diskriminace pak velmi často prochází, aniž by byl kdokoliv potrestán. Firmy, podniky a další zaměstnavatele obvykle neodradí ani hrozba náhrady nemajetkové újmy, kterou mohou za špatné jednání dostat. „Soudy totiž mohou podle antidiskriminačního zákona přiznat náhradu nemajetkové újmy v penězích jen v případě, kdy diskriminací došlo ke značnému zásahu do důstojnosti oběti. Ani pak ale nebývají přiznané částky vysoké,“ myslí si ombudsmanka Šabatová.

Řešila i případ pana Pavla (59) z Prahy, který se ucházel o práci technika. Od personalisty mu nedopatřením přišel e-mail určený vedoucímu, ve kterém bylo uvedeno, že Pavel má sice dobrou praxi, ale problém může být jeho věk. Proti tomu se ohradil a obratem se mu dostalo omluvy a rovněž byl do zaměstnání přijat.

„Na konci zkušební doby však byl propuštěn a obrátil se na inspektorát práce s podnětem ke kontrole kvůli podezření, že jeho přijetí do zaměstnání a následné propuštění bylo čistě účelové, aby se zaměstnavatel vyhnul podezření z diskriminace. Zjistili jsme, že inspektorát práce neposoudil tvrzené skutečnosti v souvislostech a nezjišťoval důvody ukončení pracovního poměru, nesprávně se zaměřil pouze na přijetí,“ uvedla mluvčí Hrazdílková.

Kancelář ombudsmanky Šabatové kritizuje, že inspektoráty práce nejsou při řešení stížností na diskriminaci důsledné. Úředníci se většinou spokojí s vyjádřeními zaměstnavatelů a jejich tvrzení neověřují a nezabývají se tím, jestli například organizační změny, které vedly k propuštění, nebyly jen účelové. „Inspektoráty práce přitom mohou kvůli diskriminaci vést se zaměstnavateli správní řízení a ukládat jim pokuty,“ konstatovala Hrazdílková.

Případy věkové diskriminace řešené ombudsmankou:

• 2017: 36
• 2016: 53
• 2015: 48
• 2014: 78