7°C
Olšanské hřbitovy jsou nepřehlédnutelnou dominantou Žižkova. Svými rozměry přes 50 hektarů jsou například pětkrát větší než pražská čtvrť Josefov, nebo zhruba třetinová, co do rozlohy, nejmenší městská část hlavního města, Petrovice. Vznikly koncem 17. století v důsledku morové epidemie, která Prahu zasáhla v roce 1679, a postupem let se staly hlavním pohřebištěm pro Prahu.
První válečné hroby se stěhovaly z Karlína
Součástí Olšanských hřbitovů jsou četná vojenská a válečná pohřebiště. Ty zde přitom vůbec nemusely vzniknout. Původní vojenský hřbitov v Praze byl totiž situován do blízkosti karlínské Invalidovny. „V důsledku rozvoje průmyslu v oblasti Karlína bylo na přelomu 19. a 20. století rozhodnuto přestěhovat tamní vojenský hřbitov na Olšanské hřbitovy. Jednalo se jak o ostatky, také v několika případech o původní náhrobní kameny,“ vysvětluje historik Adam Hájek.
Přesun v roce 1905 zavdal příčinu ke vzniku nejstaršího oddělení vojenského pohřebiště na Olšanských hřbitovech. K nalezení je v tzv. IX. části hřbitova. „Pohřbeni zde jsou vojáci, kteří se zúčastnili například prusko-rakouské války v roce 1866, anexe Bosny z roku 1908, a mnozí vysoce postavení důstojníci rakouské, později rakousko-uherské armády včetně několika maršálů a držitelů nejvyšších vojenských vyznamenání,“ uvádí Hájek k tomu, že zde nenalezli poslední místo odpočinku nejen oběti vojenských střetů, ale také zasloužilí a vysloužilí vojáci.
Válečné versus vojenské hroby
Přestože by se mohlo zdát, že se jedná z pohledu zákona o totéž, není tomu tak. V současnosti je válečný hrob definován zákonem o válečných hrobech a podléhá zvláštnímu, zákonem definovanému režimu nakládání s takovým pietním místem. Zjednodušeně řečeno válečným hrobem je hrob, v němž jsou ostatky přímého účastníka ozbrojeného konfliktu, jenž padl v boji nebo zemřel na následky bojového nasazení.
Vojenský hrob je oproti tomu všeobecný pojem, definující místo posledního odpočinku člena armádního sboru. Jedná se například o zmíněné Karlínské hroby, vybudované nákladem rakousko-uherské vojenské správy pro veterány z invalidovny nebo například hroby veteránů válečných konfliktů, kteří dožili v mírových časech.
Rozvoj přišel s umíráním během Velké války
„Během ní se v Praze a jejím okolí zřizovaly tzv. záložní a barákové nemocnice. Mnozí vojáci, kteří se zde léčili, svým zraněním podlehli a následně byli pohřbeni na nejbližším hřbitově. V roce 1917 byl na Olšanech otevřen východně od ulice Jana Želivského 2. obecní hřbitov a s ním i poměrně rozsáhlé vojenské pohřebiště. Dodnes je přitom patrná hranice, kam do té doby hřbitov sahal. Určuje ji zeď s kolumbáriem, za kterou se vojenské pohřebiště nachází,“ vysvětluje Hájek k tomu, jak se Olšanské hřbitovy během válečných let rozrůstaly.
Hroby popravených i nezvěstných
Během svého odborného bádání Adam Hájek narazil na zajímavé případy. Mnozí vojáci totiž nezemřeli na přímé následky poranění z boje. Umírali i při službě v týlu. „Případy se různí. Vojáci často umírali na infekční choroby, v některých případech i takové, jež jsou dnes snadno léčitelné, jako je například zánět středního ucha nebo zánět slepého střeva. Vojáci jim podléhali ještě dlouho po skončení první světové války.“
V roce 1930 pak na Olšanech vzniklo tzv. osárium čili kostnice, kam byly svezeny ostatky vojáků z celé Prahy. Své hroby zde mají Maďaři, Poláci, Slováci, Ukrajinci, Rusové či Chorvati a příslušníci jiných národů.V půlkruhu před vchodem do objektu osária se nachází hroby popravených československých legionářů z Itálie a Haliče, jejichž ostatky byly slavnostně převezeny do Prahy ve 20. letech 20. století. „Hodně vojáků zemřelo v zahraničí, kde byli i pohřbeni.“
Rodiny jim nechaly často zřídit symbolické hroby, tzv. hroby v dáli. Ty se nacházejí v podobě malých destiček na hřbitovní zdi v areálu Čestného vojenského pohřebiště obětí 1. světové války a legionářů. „Kotva u zdi a pamětní deska nad ní pak připomíná padlé české námořníky, sloužící v řadách rakousko–uherského námořnictva,“ vysvětluje historik.
Všichni padlí se sešli ve smrti
Dalším významným vývojem prošly Olšanské hřbitovy po druhé světové válce. Tehdy na jejich severovýchodním cípu vznikla čestná vojenská pohřebiště příslušníků těch národů, které se podílely na osvobození Československa od vojsk Třetí říše. Poslední místo odpočinku zde mají vojáci Commonwealthu, Rudoarmějci i českoslovenští příslušníci Royal Air Force, o kus dál pak také příslušníci Ruské osvobozenecké armády, tzv. Vlasovci, kteří se výraznou měrou podíleli na osvobození hlavního města během květnového povstání v roce 1945.
„Na ruském čestném pohřebišti neleží ale jen ti, kteří padli během května 1945 v Praze,“ přibližuje historik, „ale také účastníci tzv. Pražské operace. Leží zde ti, kteří například umírali cestou do Prahy za jejím osvobozením, nebo ti, kteří vinou různých nehod zemřeli až po osvobození Prahy.“ Zajímavostí je, že vyjma padlých z 2. světové války zde stojí i pomník na první pohled podstatně starší – věnovaný je padlým ruským důstojníkům z Napoleonských válek, který byl za dobu své existence přemístěn celkem dvakrát.
Podle Hájka to jsou přitom zejména Britové a Rusové, kdo se o svá pohřebiště do dnešních dnů pečlivě a s citem starají a jejichž pohřebiště jsou hojně navštěvována. K britskému pohřebišti se navíc váže jedna zajímavost. Území, na kterém se pohřebiště nachází, bylo v 50. letech bezplatně přenecháno k užívání Velké Británii. V současné době o něj smluvně pečuje Správa pražských hřbitovů a to podle standardů platných pro britské válečné hřbitovy, které mimo jiné určují nejen vzhled a rozmístění jednotlivých hrobů a náhrobků, ale i přesný typ a složení květinové výsadby u každého z nich. Britské úřady se pro změnu se stejnou péčí věnují českým, respektive československým válečným hrobům na svém území.
