Pražský rodák Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907. Rané dětství prožil v Benátské ulici, oklikou přes Předlice a Poděbrady se nastěhoval s rodinou na Vinohrady. Právě tam se po první světové válce začal seznamovat se skautským hnutím. Toto zaujetí jej pak do konce života neopustilo. Od 20. let píše nejrůznější povídky a v roce 1934 publikuje svou prvotinu – Přístav volá.
Záhy publikuje další knihy, na kterých rostly generace českých dětí: Pod junáckou vlajkou, Hoši od Bobří řeky, Chata v Jezerní kotlině. Skutečně nesmazatelně se však podepíše do historie českého komiksu nadčasovými příhodami Mirka Dušína, Jarky Metelky, Rychlonožky, Červenáčka a Jindry Hojera – Rychlých šípů.Úžasná a uvěřitelná dobrodružství
„Mé první setkání s dílem Jaroslava Foglara sahá někdy do roku 1979, kdy můj soused-kamarád Petr Vaněk sbíral obrázky Formule 1 a nabídl mi za to 2. sešit (modrý) sebraných příběhů Rychlých šípů,“ vrací se nazpět v čase Jiří Filípek v knize S Jestřábem v srdci. „Ten sešit mne nevysvětlitelně fascinoval, ta jejich dobrodružství byla uvěřitelná a přitom tak úžasná,“ líčí Filípek fascinaci, která vedla k doživotnímu přátelství.
Praha plná inspirace
Mnoho svých knih sepsal Jaroslav Foglar v Praze. Posledních dvacet let svého života žil v žižkovské ulici Křišťanova, kde je dosud k nalezení jeho byt v takřka netknutém stavu. Není se proto co divit, že to byla právě Praha, která spisovatele v mnoha ohledech inspirovala k vymýšlení nejvšemožnějších příběhů.
„26. 5. 1949 Sedím chvíli v parku nad Bruskou, je zde hezky. Pokouším se marně začít knihu o klubu,“ cituje Foglarovy záznamy Miloš Zapletal v knize Záhady a tajemství Jaroslava Foglara. Mimo Brusku však Foglar rád navštěvoval i jiná místa. Prokopské údolí například posloužilo jako inspirace pro děj románu Chata v Jezerní kotlině. Rád také navštěvoval Grébovku či křivolaké uličky staré Prahy.
Od vraždícího sněhuláka k Rychlým šípům: Marek (31) je dnešní mládeži připomíná svými komiksy a filmy
Ve stínu standarty se srpem a kladivem
Jako mnoho spisovatelů, i Foglar zažil během let socialistického Československa určité ústrky. Od roku 1948 měl na 17 let například zakázáno publikovat, přestože byl pln nejrůznějších nápadů a nijak protirežimně nevystupoval. Důvodem byl boj KSČ proti Junáku, jehož byl Foglar představitelem. I když se v rámci Pražského jara dočkal určitého uvolnění a směl opět publikovat, následná léta normalizace jej v jeho literárním dílu opět pozastavila.
Svou vervu věnoval především svému oddílu Pražská dvojka, která je právě Foglarovou zásluhou dodnes nejstarším skautským oddílem u nás. Za léta svého působení vystřídal v Praze řadu kluboven: na Petrském náměstí, na Kampě, v Koperníkově ulici, na Žižkově či dnes na Smíchově nebo na Vinohradech. Foglar vedl klub úctyhodných 60 let od roku 1927 do roku 1987. Doba sametové revoluce jej přistihla v rozmachu tvůrčích sil, kterých rychle ubývalo. V roce 1994 napsal svou poslední knihu Modrá rokle.
Úbytek sil: Poslední léta
Poslední léta strávil kvůli nezbytnému lékařskému zákroku v nemocnici. „Lékařský zákrok mu bohužel už neumožnil vrátit se do bytu na Žižkově,“ popisuje Karel Zelníček, bývalý ředitel nakladatelství Olympia, které vydávalo Foglarovy knihy. „Žil v Thomayerově nemocnici. Tam se dostal proto, že jeden z členů jeho oddílu – Pražské Dvojky – byl primářem jedné z klinik a umístil ho v lékařském pokojíku, kde v podstatě Jaroslav Foglar dožil,“ vzpomíná v knize S Jestřábem v srdci.
„V době, kdy Jestřáb ležel v krčské nemocnici, jsem jej navštěvoval málo. Přece jen ho již návštěvy unavovaly,“ svěřuje se čtenářům Filípek. „Pamatuji si, jak mi při kreslení nabízel mléčnou čokoládu. Naposledy jsem chtěl Jestřába navštívit ve středu 20. ledna, a to už mne k němu sestřičky konající službu nepustily,“ vzpomíná Foglarův obdivovatel na rok 1999. Tři dny nato uznávaný spisovatel příběhové literatury pro děti a mládež, čestný občan hlavního města, umřel. Pochován je na Vinohradském hřbitově.