9°C
Hledání nezvěstných i tyfus: Červený kříž u nás slaví 100 let, u kolébky stála Masaryková
Tomáš Garrigue Masaryk stál u zrodu Československa. I jeho dcera Alice Masaryková má jednu zakladatelskou zásluhu, v roce 1919 stála u vzniku Československého červeného kříže (ČSČK). Největší mezinárodní humanitární organizace na našem území tak oficiálně působí už 100 let. Kdysi se zaměřovala především na zlepšení sociální situace nejslabších a zrovnoprávnění žen ve společnosti, dnes pořádá sbírky pro chudé, podporuje dárcovství krve či učí poskytování první pomoci nebo humanitární právo. Jak přesně funguje, popsal pro Blesk prezident ČČK Marek Jukl.
Je nějaký rozdíl v činnosti Červeného kříže před sto lety a dnes?
Činnost ČSČK i ČČK má v podstatě stále stejné zaměření, jednotlivé projekty pak reagují na aktuální vnější okolnosti. Stejně jako všech ostatních 190 národních společností se věnujeme sociálním, zdravotnickým a humanitárním činnostem.
Jaké projekty považujete za nejvýznamnější?
Vybrat nejvýznamnější projekty není jednoduché. V tomto rámci ale stojí určitě za zmínku vytvoření sítě Automobilní záchranné služby ČSČK v r. 1925, která pak v padesátých letech přešla do vlastnictví státu. Znamenala významné zvýšení dostupnosti první pomoci – měla téměř 400 stanovišť po celé republice.
A v současnosti?
Dnes je významná například soustava Humanitárních jednotek ČČK, která je zaměřena na poskytování pomoci při katastrofách, i když i ona má samozřejmě svůj historický předobraz např. ve Zdravotnických družinách ČSČK, které ale byly vytvářeny hlavně pro případ války.
Jaké další projekty jsou propojené s historií?
Systém připravenosti na katastrofy prověřily velké povodně – z doby ČSČK např. na Dunaji v 60. letech, v případě ČČK na Moravě a v Čechách v letech 1997, 2002. Propojení historie se současností představuje například Dětská odborná léčebna Ch. G. Masarykové v Bukovanech v okrese Příbram, kterou v roce 1931 zakládala tehdejší předsedkyně ČSČK Alice Masaryková a Červený kříž ji provozuje i dnes. Projekt, který má doslova 100letou tradici, je výuka a výcvik první pomoci. Ten patří k Červenému kříži již od 19. století. Historicky byl spojen také s provozováním zdravotnických škol ČSČK.
A co pomoc v zahraničí?
ČSČK se nezaměřoval jen na Československo - organizoval třeba již ve dvacátých letech potravinovou pomoc do Sovětského svazu (Samary, Povolží a Alexejevské volosti), stejně tak ČČK – ani ne před měsícem předal v Sýrii další zdravotnické přístroje, které zlepší zdravotní péči o obyvatelstvo.
Jaké projekty patřily mezi první?
Těsně po založení to byla reakce na skončenou světovou válku – zejména pátrání po nezvěstných a péče o navrátilce z války a jejich zapojení do „normálního“ života. Jen v roce 1919 vyřídila Pátrací služba ČSČK přes 900 tisíc dotazů!
Aktuální byla prevence a léčba tuberkulózy, boj proti hladu a podvýživě, zejména u dětí, zdravotní výchova i výchova ošetřovatelek, provozování sociálních zařízení. Alice Masaryková podporovala rovněž výstavbu sanatorií pro chudé či nemajetné. Sociální i hygienické poměry zejména ve východních částech československého státu vyžadovaly rychlou reakci, bylo nutné zvládat epidemie tyfu a jiných nemocí.
A co bylo první po založení Českého červeného kříže?
Založení ČČK je spojeno s transformací celé společnosti, která započala rokem 1990. V našich podmínkách to bylo např. rozšiřování nabídky sociálních a zdravotních aktivit – od azylových domů (včetně zařízení pro matky a děti), přes sociální bydlení až třeba po agentury domácí ošetřovatelské péče nebo paliativní péči. Opět tedy šlo o reakci na tehdy nové společenské požadavky.
S jakým neduhem musí humanitární organizace bojovat?
Nevím, zda je to odpověď přímo na položenou otázku. Ale neprospívá obecně zakořeněná představa, že se o mne v případě potřeby vždy někdo „musí postarat“, že se nemusím starat o své zdraví, o osud druhých, ať již doma nebo ve světě. Ať již stát, kraje nebo Červený kříž či jiné humanitární organizace budou vždy jednom doplňkové. Pokud nebudu umět základy první pomoci, nepomůžu blízkým během prvních nejcennějších minut do příjezdu zdravotníků pomoci, pokud nebudu dárcem krve, nemusí se jí třeba dostat i mně a podobně.
Plánujete do druhého století fungování nějaké změny?
Naše „plány“ jsou již více než jeden a půl století stejné – předcházet lidskému utrpení ve všech jeho formách nebo je alespoň zmírňovat. Pomáhat těm, kterým druzí pomoci nemohou, a těm, kteří si nedovedou pomoci sami. Toto se vždy snažíme přizpůsobovat aktuálním požadavkům v čase a místě.
A ty jsou v současnosti jaké?
Konkrétně v ČR se snažíme reagovat na demografický vývoj tím, že posilujeme péči a jiné aktivity zaměřené na seniory. V případě mládeže se snažíme reagovat na to, že přijímá informace „jinými kanály“ a využít k motivaci, třeba k výuce první pomoci, elektronická média. A tak bych mohl pokračovat, přechod do druhého století není zlomem, vždyť jde jen o volbu počítání času. Stále také bude platit, že uvítáme dobrovolníky či podporovatele naší práce, protože na tom je myšlenka Červeného kříže založena.
Témata:
Související
