Mezi Čechy a Němci v Peci pod Sněžkou panovaly vřelé vztahy. "Byla tady česká četnická stanice s českým velitelem, ta pošta také a jezdili sem čeští hosté a nikdy nevznikaly žádný třenice. Pak se přiostřila politická situace," vzpomíná na vyprávění své maminky Eva Novotná pro Paměť národa.

I v Peci se našel angažovaný nacista, který pobláznil mladé kluky. "Začali si hrát na henleinovce. Velitel četnické stanice pan Brandejs zjistil, že jeho syn se začal chovat tak nějak jinak, že asi něco není v pořádku, tak na něj uhodil a on řekl, že oni mladí teda mají chystat takovou akci proti naší rodině. Že naše maminka, která si vzala českou státní příslušnost, se musí prostě vystěhovat z chalupy, nebo že tu chalupu vyhoděj do povětří. To je zdokumentováno, je to dokázáno. Takže maminka samozřejmě dostala strašnou hrůzu, strčila mě do kočárku, sestru za ruku a během dvou hodin odešla z domova a seděla támhle za poštou, jak je dnes autobusové nádraží," popisuje hrůzy pamětnice odsunu Čechů ze Sudet.

Rodina se pak přestěhovala do Ostroměře v Podkrkonoší, kam tatínek paní Novotné dostal umístěnku. Žít museli v tovární hale s dalšími 4 smíšenými rodinami. "Každá rodina měla jeden kout. Bylo tam takovejch krys v té továrně, že je stříleli těma zbraněma, které si schovali a neodevzdali, a pak je vyrovnali do řady. Tam jsme skutečně byli s tím kočárkem a dvěma peřinama. To bylo všechno," vypráví o těžkých časech. Nakonec se otci podařila sehnat alespoň maličká místnost ve strážním domku. "Táta brzy získal důvěru těch lidí, protože jim jako pošťák pomáhal vyplňovat formuláře, když chtěli do říše poslat balíček svým totálně nasazeným synům. Nakonec nám potom nabídl lepší bydlení jakýsi pan Lýkař, krejčí, vedoucí Sokola a vůbec velice vážený pán. A tam jsme prožili celou válku."

Likvidace koncentráků

V Ostroměři tak zažili i likvidaci koncentračních táborů. Pochody jim procházely přímo pod okny. Ještě dnes se při vzpomínce paní Novotné klepou kolena. "Tehdy jsem prvně viděla zabitýho člověka, kdy procházel právě takovej jeden konvoj a naproti pan řídící tam měl v zahradě krásnou hrušku máslovku a spadlo tam do příkopa pár hrušek. A jeden z těch vězňů se ohnul do toho příkopa pro hrušku a zrovna kolem projížděl jeden z těch německých vojáků. A jak měl takhle bodlo na pušce a jak byl dotyčný ohnutý, tak ho prostě přišpendlil do toho příkopu," popisuje chladnokrevnou vraždu, která proběhla přímo před jejíma dětskýma očima. Tělo pak naložili na vůz, který jel za každým podobným pochodem.

Po válce se celá rodina do Pece vrátila. Chalupa, kde žili před odsunem, byla ale do základů vypálená. Přestože jim na výboru řekli, že si můžou zabrat, co si zamanou, rodiče paní Novotné odmítli. Nechtěli nic, co jim nepatřilo, a chalupu znovu vlastními silami vybudovali.

Paní Novotná později vystudovala učitelství, vdala se za Pražáka, který se za ní přestěhoval do Krkonoš. "A pak se narodila Evička. Uvolnilo se místo na pecké škole. To už tady začal ředitelovat manžel mojí sestry. Tenkrát jsem dostala výjimku, protože příbuzenstvo jinak nesmělo učit na jednej škole. A tam jsem teda skončila na dalších třicet sedm roků," dodává paní Novotná, která hory nikdy nepřestala milovat a za žádné jiné místo na světě by Pec pod Sněžkou nevyměnila.