Amerika byla během studené války pod velkým tlakem. Nukleární krize se přiostřovala a co víc, "závod o vesmír" mezi Američany a Sovětským svazem pro ně nevypadal dobře. Zatímco Sověti vypustili na oběžnou dráhu satelit Sputnik 1 v roce 1957 a prvního muže do vesmíru vyslali v v roce 1961, USA se v tomto ohledu nedařilo.

Program NASA byl v tu dobu daleko za tím sovětským a závod Amerika prohrávala. Jenže to se muselo změnit a J. F. Kennedy při svém proslovu v šedesátém prvním zmínil, že Američané dosáhnou měsíce a že to bude ještě v téže dekádě.

Zadal tak tedy vědcům a všem ostatním, kteří na vesmírném programu pracovali šibeniční termín. Za pouhých devět let měli dostat člověka na měsíc, když ho ještě ani nedostali do vesmíru. Bart Sibrel, americký režisér a konspirátor si myslí, že se vláda nebála zajít až k odstraňování nepohodlných astronautů, aby dosáhla svého cíle.

V sedmdesátých letech měla Amerika svého miláčka na poli astronautů - byl jím Gus Grissom, muž, o kterém všichni předpokládali, že pokud se někdo podívá na měsíc, bude to právě on. Grissom se zúčastňoval vyvíjení programu přistání člověka na měsíci, nešetřil ale obavami a nebál se je říct nahlas. Dokonce i novinářům vykládal, že program obětovává bezpečnostní prvky, aby se rychleji vyvíjel. Při testování rakety Apollo 1 ale v roce 1967 uhořel i se svými dvěma kolegy. Co bylo příčinou vznícení kyslíku v kabině se dodnes přesně neví. Spekuluje se o uvolněném drátu, nebo jiskře, která by kabinu natlakovanou kyslíkem proměnila v ohnivé peklo.

Sibel si myslí, že právě kvůli kritice programu musel být Grissom odstraněn. Druhým důvodem je podle něj i to, že by Grissom nikdy nepřistoupil na tzv. plán B, o kterém je přesvědčený, že existoval a nakonec se i uskutečnil. "Přestavte si, že v vysíláte živě v televizi něco, co ještě předtím nikdo neudělal, je to strašně riskantní," vysvětluje s tím, že je přesvědčený, že ono přistání na měsíci byl vlastně jen dobře natočený film.

"Co je dnes lehčí - udělat film o přistání  na Marsu, nebo doopravdy přistát na Marsu?" pokračuje Sibel, kterému se nezdá, že pouhé dva roky po strašlivé nehodě Apolla 1 by jiná raketa mohla dosáhnout měsíce, odvysílat živé závěry a zase přiletět zpátky domů. Podle jeho teorie byly závěry z měsíce pořízeny nejspíše v oblasti 51, kde byly předtočeny jak videa tak nafoceny fotografie, které později obletěly svět. A má pro to i důkaz.

Při radiové komunikaci mezi Zemí a měsícem dochází ke čtyř vteřinovému zpožděni vlivem dlouhé vzdálenosti, kterou musí radiové vlny urazit. Sibel tvrdí, že na záznamu z letu k měsíci je slyšet nejen NASA komunikující s Armstrongem, ale i mysteriózní třetí hlas, který podle Sibela po uplynutí čtyř vteřin řekne "talk" tedy v překladu "mluv" což má značit Armstrongovi, že uběhly čtyři vteřiny a může předstírat odpověď řídícímu centru. Jak říká  konpsirátor, nejspíše byl při natáčení člověk, který odpočítával čtyři vteřiny, aby se tak vytvořil důvěryhodný záznam, který oklame nejen Američany u televizních přijímačů, ale i Sověty.

NASA a Armstrong obvinění z fingovaného přistání na měsíci odmítají. Faktem ale zůstává, že přistání na měsíci se zvládlo v rekordním čase a technologie, která byla zapotřebí byla vyvinuta v šibeničním termínu. A nejspíše není ani náhodou, že značná část rozpočtu NASA šla do PR a reklamy, aby si udržela s veřejností dobrý vztah a budila dojem spolehlivého a důvěryhodného programu. 

Video
délka: 02:17.50
360p 240p

Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo. NASA

Fotogalerie
26 fotografií