Sergej Rodionov je bodrý chlapík, který sám sebe skromně tituluje „jeden z nejchudších ruských oligarchů“. Kromě vydavatelského domu a několika bank je i vlastníkem fešné manželky, v moskevských kruzích známé jako femme fatale Olga. Její krása je pověstná a Sergej je na ni patřičně hrdý, proč se o ni teda nepodělit s ostatními? Výsledkem této zvláštní náklonnosti je kniha fotografií jeho vlastní ženy The Book Of Olga, díla, které šokuje, provokuje a inspiruje zároveň.

OLIGARCHOVA ŽENA
Sergejova manželka Olga je 34letá, 182 cm vysoká, červenovlasá amazonka, která vystudovala obchod na moskevské univerzitě a která disponuje schopností zastavit na ulici i velmi rušný provoz. Její vstup do jakékoliv uzavřené místnosti hraničí s hysterií ze strany mužského pohlaví. Funguje nejen jako osobní přívěsek mocného oligarchy, ale i jako modelka, příležitostná herečka a televizní moderátorka. Ba co víc, než nezačala finanční krize dělat z ruských miliardářů milionáře, vlastnila módní butik na nejrušnější moskevské ulici. Neskutečná emancipace na ruské poměry manželek ultrabohatých mužů, které většinou jen trčí uvězněné v zlaté klícce svých paláců s výhledem na Kreml. Jejich životní seberealizace spočívá v tom, že každý týden rozfofrují v luxusních buticích sumu rovnající se HDP Albánie. Čas od času je jejich manželé vyvenčí a předvedou na veřejnosti - v plné parádě, samozřejmě, ať svého ´báťušku´ reprezentují na úrovni.

Olga a Sergej jsou spolu už 15 let, to je další neslýchaná věc. Životnost manželky oligarch většinou nepřekračuje deset let, protože tehdy ji zpravidla nahradí novější, plodnější a neokoukanější model. Zůstat s nějakou ženou déle je faux pas hraničící se společenským znemožněním. Tajemství vztahu Rodionových možná spočívá ve velmi decentních úpravách zevnějšku, které Olga za ty roky spolužití podstoupila. Trocha silikonu a kolagenu na těch správných místech z ní naštěstí neudělalo druhou Lolo Ferrari, ale jen pomohlo přírodě dokonat své dílo.

Tato matka třináctileté dcery si už od poloviny devadesátých let pěstuje koníčka, kterého s ní evidentně vášnivě sdílí i její manžel – pravidelně pózuje pro mužské časopisy. Všechno začalo běžným „oblečeným“ modelingem, ale nevysvlečte se, když vaše drahá polovina zaplatí Helmutovi Newtonovi, aby vás zvěčnil, jak vás Pán Bůh stvořil... A tak se už Olga ocitla na obálce ruské mutace Playboye, Penthousu a FHM. Sergejovi se však zdálo, že jeho žena skrývá v sobě možnosti tak neomezené, jako sama širá ruská step...

THE BOOK OF OLGA
Agilní Sergej dlouho neváhal a kontaktoval známou francouzskou fotografku Bettinu Rheims (kdysi osobní fotografku Jacquesa Chiraca), aby mu udělala pár výpravných snímečků pro vlastní potěšení. Pro Bettinu to byla výzva – Olga působila na fotkách, které jí Sergej poslal, celkem přitažlivě, ale mírně ordinérně. Udělat z ní éterickou a zároveň vyzývavou ženu se zdálo těžké. Proto nabídku přijala a po zjištění, že Olga ve skutečnosti vypadá velmi charismaticky, si zhluboka vydechla. Focení probíhalo v Normandii, ve víkendovém domě Bettiny Rheims. Výsledek jejího snažení měl takový efekt, že si nadšený pan Rodionov připlatil další dvě série a rozhodl se akty své krásné manželky zabalit do tvrdí vazby a představit celému světu. Tak vznikla kniha plná odvážných fotografií Olgy Rodionové, které v určitých momentech (většinou, abychom byli přesní) hraničící až s pornografií. Vyšla v limitovaném nákladu tisíc kusů a velká část odborníků se shoduje, že to není jen obyčejná sbírka aktů, ale umělecké dílo (i když tedy pořádně kontroverzní).

V zazobaných moskevských kruzích není nic podobného až tak výjimečné a Bettina Rheims sama přiznává, že to není ani zdaleka poprvé, co ji o takovou službu někdo požádal. Nové Rusy už omrzela jejich turboauta, soukromá letadla či vily ve Francii a chtějí mít doma svůj vlastní ekvivalent kalendáře od Pirelliho, kde by hlavní úlohu hrála jejich zákonitá partnerka. Rozdíl mezi Rodionovými a dalšími páry z ruských horních deseti však spočívá v tom, že ostatní oligarchové si své ženy přísně hlídají a podobná dílka jsou určena výhradně na jejich vlastní potřebu, zatímco Sergej by „hanbaté“ obrázky své ženy nejraději vylepil na každý billboard v zemi. Z výše uvedeného důvodu a také proto, že jejich sousedé je už nyní označují za zvrhlíky, se Rodionovi rozhodli knihu v rodné zemi raději vůbec nepublikovat. Jestli jim to pomohlo, je diskutabilní, když si ji prý v zahraničí kupovali nejčastěji právě Rusové.

MÁRIA ANTOINETTA A SADO-MASO
Olga svého času řekla časopisu The Times, že sice nemá problém se vysvléct, ale exhibicionistka není. Tak pardon, ale v tomto směru jsme při pohledu na inkriminované snímky opravdu dost skeptičtí... The Book Of Olga obsahuje tři různé série fotografií. První vznikla na francouzském venkově a byla podnětem na vytvoření dalších dvou. Na jedné fotografii je například Olga vyobrazená vyválená v mouce... Druhá série byla celá černobílá se sado-masochistickým laděním a s různými neznámými muži a ženami, kteří s ní jako s dominou hrají jemně perverzní hry. Třetí ji stylizovala do úlohy císařovny Marie Antoinetty, včetně kostýmů, efektní pihy na tváři a velkého černého vibrátoru v ruce. Olga je na každé fotografií tak přesvědčivě fatální, že je buď vážně talentovaná modelka, nebo si to focení opravdu pořádně užívala. Anebo oboje.

Sergej Rodionov je na svoji ženu, samozřejmě, patřičně hrdý. Tvrdí, že až se za 30 let podívá nazpět, bude mít Olga u sebe hmatatelný důkaz svého tehdejšího půvabu. Nechceme příliš moralizovat, ale doufejme, že i oligarchovi něco říká termín „vnitřní krása“. Jinak se může lehce stát, že dřív než řeknete „balalajka“, bude mít svou vlastní knihu aktů úplně jiná pani Rodionova...