Jí jenom to, co si sám vypěstuje nebo co dostane z blízkého kláštera, spí na tvrdém loži, nemá nic, a přesto je šťastný, napsala agentura AFP.

"Kdo něco podobného zakusí, netouží už po ničem jiném," říká muž obývající jednu z poustevnických jeskyní poblíž kláštera vestavěného do skály. Protože je tu klášterů i pousteven několik, říká se tomuto místu Údolí světců. Darío to považuje za ideální prostředí k rozjímání a životu o samotě. Siluetu tohoto askety působící dojmem přeludu lze občas spatřit na konci kamenité stezky.

"Tady jsem dosáhl vnitřního míru, jehož bych se nevzdal ani za největší bohatství," řekl. A ví o čem mluví. "Ano, býval jsem bohatý," přiznává muž s prošedivělým plnovousem. Pochází ze severokolumbijského Medellínu, ale popírá jakoukoli spřízněnost se slavným a stejnojmenným pašerákem drog Pablem Escóbarem, který z tohoto města pochází také.

Darío majetek zdědil po rodičích. "Peníze pro mne ale nikdy neznamenaly štěstí, naopak mne z nich bolívala hlava. Vše jsem opustil, i když jsme bydleli v pohodlném domě a bohaté čtvrti," říká při vzpomínce na rodiče a šest sourozenců.

Teď má jeskyni a v ní místo polštáře kámen, tenkou matraci na dřevěné pryčně, kříž, svíčku a budík. To lože je nepohodlné tak, že už na jednom uchu vůbec nemůže spát. Darío pojídá výhradně vegetariánskou stravu. Fazolky, cibuli, brambory vypěstované na vlastním záhonu, o nějž občas projeví zájem také veverky a divočáci.

"Žiji jako poustevník v naprosté chudobě a jsem tak šťastnější. Neznám noviny, telefon, televizi, rádio a samozřejmě ani internet," chlubí se bývalý profesor teologie, psychologie a řečtiny oděný do obnošené sutany. Kromě několika mnichů, kteří za ním chodí, jsou jeho jediným kontaktem se světem občasní turisté.

"Většinou s nikým nemluvím, ale někdy se na mne ti, kdo se domnívají, že poustevník vidí do budoucnosti, obracejí s otázkami jako: Najdu snoubenku? Najdu práci?" vypráví Darío.

A přesto je ve vzdálené realitě něco, co ho nepřestalo fascinovat a stále zajímá, totiž fotbal.

Jeho denní rutina však vypadá takto: čtrnáct hodin věnovaných modlitbě, tři zahradě, dvě četbě mystických knih a pět spánku. V jeho knihovně ozdobené lebkou jsou hlavně životopisy světců.

Darío se prý ve svém tichém světě nikdy nenudil. Jakkoli přísný se jeho životní styl může zdát, není ještě tak strohý, jak by mohl být. "V údolí žije totiž ještě jeden poustevník, ale ten s nikým nepromluvil už několik let," říká Darío.