Co děláme v budově Nadačního fondu proti korupci?

To je jednoduché. Jsem jedním z jeho spoluzakladatelů a členem správní rady.

 A co je náplní, cílem Fondu? Bojuje proti korupci velkého rozsahu, ale můžete být konkrétnější?

 Zcela konkrétně je to třeba případ Dopravního podniku hlavního města Prahy – předražené jízdenky, odstavování peněz, částečně do soukromých kapes, částečně do politiky. Z dalších velkých kauz  mohu jmenovat Ministerstvo práce a sociálních věcí – předražený, zbytečný a nefunkční software pro výplatu sociálních dávek, zadávaný spřáteleným firmám. Na to Fond poukazuje a snaží se změnit atmosféru společnosti a docílit potrestání zodpovědných osob.

Jak?

Fond má své analytiky, kteří pracují s veřejnými zdroji i s těmi, které někdo dodá, stejně jako s anonymními zdroji. Podporujeme také whistleblowery, kteří řeknou – tady se krade a tady jsou fakta. Bohužel situace v České republice, co se týče ochrany těchto osob, je tristní. Ačkoli si tito lidé zaslouží uznání za to, že šetří peníze každého z nás, bývají předmětem nevybíravých útoků. Nastavení celé společnosti ještě od soudruhů je takové, že krást je normální, tak proč by na to měl někdo upozorňovat. Například v Americe ale platí zákon na ochranu těchto lidí, kteří navíc dostávají určitý podíl z ušetřených peněz. Náš stát je proti tomu stále ještě banánovou demokracií.

Proč jste se do takového podniku zapojil?

Vnímám korupci jako věc, která křiví soutěž, a hlavně motivaci lidí. Nelze svobodně soutěžit v prostředí, kde si někdo dokáže pomocí známostí, ponejvíce v politice, vytvořit zdroj špinavých, bezpracných peněz. Jak mu má konkurovat někdo, kdo takový zdroj nemá? Ničí to konkurenční prostředí a tím i celkovou výkonnost společnosti.

Snad se vám to podaří změnit... Ale teď k pivu. Kdy jste vypil svoje první?

Já nevím… (smích) Pamatuju, že když jsem byl malý kluk, chodil jsem tátovi pro pivo do džbánku a samozřejmě jsem po cestě domů upíjel.

Tak nějaký jiný silný zážitek s pivem?

Těch zážitků bylo mraky (smích), takže těžko vybírat. Já pivo považuju, za takový, řekněme, sociální spojovatel.

Jak máte pivo nejraději dnes? Přiměřeně vychlazené…

A točené, z lahve, do půllitru…?

To záleží na příležitosti a liší se to třeba i podle ročního období, počasí, nálady, typu společnosti. Možností, jak pít pivo, je moc. Když přijedu z kola a vypiju pivo skoro na ex, dám si ho do půllitru. Ale když si dávám pivo na chuť, nalévám si ho do menší sklínky a piju ho tak, abych ho měl stále čerstvě nalité.

I když dnes je vaše pivo úspěšné, byl nějaký okamžik, kdy jste chtěl se vším praštit?

Já bych tu otázku s dovolením modifikoval. Když se mne zeptáte, kdy to stálo – z ekonomického hlediska – za houby, tak vám řeknu, že prvních 17 let. (smích) Ale podtrhuji – z ekonomického hlediska, protože zdaleka nejde jen o peníze. Když si vzpomenu na ta první léta, kdy byl pivovar v zuboženém stavu a s jakými obrovskými dluhy jsme začínali, mnohokrát jsme byli na hraně krachu. Ale na druhé straně se i v té době našlo moře chvil, kdy jsme se bavili, vymýšleli nové věci. A to je život. Začali jsme s obrovskými dluhy a dneska jsme firmou, která má ziskovost těsně pod 15 procent, což je v našem oboru skvělý výsledek. Naším cílem ale není primárně zisk, je jím dělat něco, v čem je kus poctivosti, co má smysl, a to nejen pokud jde o firmu, ale týká se to taky každého našeho člověka, který v pivovaře pracuje. Auto nebo boty už nevydrží, kolik vydržely dříve, jídlo je plné barviv, éček a dalších s….k, s prominutím. Naše jednoduchá filozofie je jít proti tomuto trendu, dělat věci poctivě a naštěstí to funguje dobře.

Co je z vašeho pohledu důležitější pro českého pivaře? Kvalita nebo cena?

Lidé přirozeně koukají na obojí! Tlak na cenu tady je, byl a bude vždycky. Pokud někdo v takovémto prostředí dokáže svůj výrobek prodávat za vyšší cenu, znamená to, že lidé ji jsou ochotni za ten konkrétní produkt zaplatit.

Máme se bát, že v českých restauracích bude jednou pivo stát tolik, co třeba v zemích směrem na západ od nás?

Tamní vyšší ceny jsou částečně dílem vyšších nákladů na výrobu, ale ne tolik jako nastavením konkrétní výše spotřební daně. Ta je např. ve Skandinávii, Anglii, Francii opravdu vysoká. Pivo tam tak v hospodě stojí v přepočtu 180 nebo 200 korun, a tím pádem je nižší i spotřeba. Lidé ve Francii nechodí na pivo jako v Česku, kde je tradice jiná, samozřejmě podmíněná právě i nižší cenou. A jestli taková situace hrozí u nás? Vždy je to vývoj a ten, až na extrémní situace, nebývá skokový. Je daný i konkurencí a v Česku je konkurence velká. Tím je cena daná nízko i po přibližně čtvrt století existence tržního hospodářství. Vývoj se tu ubíral naštěstí jinou cestou, a to i díky tomu, že se mi v roce 1993 podařilo založit Svaz malých pivovarů. Není to chlubení, díky tomu, že se podařilo Svaz založit a během dvou let prosadit sníženou spotřební daň na pivo pro pivovary s velikostí do 200 tisíc hektolitrů za rok, desítky těchto pivovarů přežily. V současnosti je kromě nich na trhu nově taky 230 minipivovarů, hospodských pivovarů. Český pivní trh se zachoval ve své pestrosti, ba co víc, ta díky tomu ještě vzrostla. S ní i konkurence a to je pro lidi dobře.

Jakou spotřebu piva má vaše rodina? Lze předpokládat, že pijete vaše pivo…

Samozřejmě…(smích) Pivo pijeme doma všichni, každý podle chuti… Doma máme naše pivo, tedy piva, protože máme asi 14 druhů, včetně poměrně širokého nealkoholického sortimentu. Takže mám doma světlé či jantarové nealko, višeň a švestku a ten zbytek jsou alkoholická piva, ať už filtrovaná, kvasnicová, nefiltrovaná.

Když už jste od domácí ledničky přešel k sortimentu vašeho pivovaru… Na jaká piva byste upozornil, chystáte nějakou novinku?

Za zmínku stojí pivo pro celiaky, tedy bezlepkové. Máme i zajímavou specialitu – Černou lavinu, pivo s lavinovým efektem. A během dvou měsíců přijdeme na trh s alem (čti „ejlem“, pozn. red.), který nese název Bernard Bohemian Ale. Toto pivo používá ke kvašení nikoli spodních kvasnic, ale svrchních. Svrchně kvašené pivo chutná úplně jinak než ležák. Má svěží chuť, do ovocna, v receptuře používáme i koriandr, takže bude mít také lehce kořenitou chuť, a obsah alkoholu přes osm procent. To ale není v chuti poznat… Bude to však český ale, s odlišnostmi od amerických, anglických či belgických alů, proto „Bohemian Ale“.

Je český konzument zvědavý na takové novinky?

Dnes už ano. Česko bývala z pohledu chutě piva obrovsky konzervativní země. Vařila se tu desítka a dvanáctka, někde jedenáctka a možná ve dvou ve třech pivovarech černé pivo. Češi si tak ztotožnili chuť piva s chutí ležáku. Takže zpátky k otázce: Vyvíjíme stále nové druhy piva a máme zásobárnu novinek po okamžik, kdy budeme cítit, že trh je na určitý druh zralý. Kdybychom s alem vyrazili před deseti lety, jsem přesvědčen, že by byl neúspěšný. Trh na to tehdy nebyl připravený.

Zpátky k vaší rodinné spotřebě piva. Kolik se ho u vás doma vypije?

Samozřejmě manželka pivo pije méně něž já, dcera také, ale pijeme a degustujeme ho všichni. Český světově rekordní průměr je asi 150 litrů na osobu a rok, moje spotřeba bude tedy určitě lehce nad průměr.

Jaký je váš osobní rekord v pití piva? To je časté téma českých pivařů… (smích)

Vím přesně, kam míříte, že nevítáme, pokud někdo do sebe nalije denně deset patnáct kousků, byť je to z ekonomického pohledu ten nejlepší zákazník. Takový člověk si totiž jednoznačně škodí. Pivo je skvělá věc a musí se používat jako každý lék, když použiji tento příměr, s rozumem. Vítáme, když člověk chodí na pivo pravidelně, ale pije ho tak, aby mu prospívalo. To znamená, jak uvádějí lékaři, u zdravého chlapa průměrně dvě piva denně. U žen o něco méně. To je množství, které zdraví prospívá…

Radami lékařů se v českých hospodách vždy neřídíme… Jaký je tedy váš rekord?

„Pokud si vzpomínám, tak si nepamatuju“ (smích). Tipuju kolem patnácti dvaceti piv, ale spíš za celý den, než za večer.

Na závěr otázku – co chystáte – jaký je váš osobní cíl?

Osobní cíl? Být šťastný a bavit se životem, což není vždycky tak jednoduché...