Odpověď: Střídavá péče o malé dítě nečiní v naprosté většině případů vážnější problémy (pokud je některý z rodičů sám uměle nevyvolává). A to i v případě, že rodiče nebydlí blízko u sebe, protože není zatím nutno řešit školní docházku.
Případné střídání školek by nemělo způsobovat větší komplikace. Jen je pak možná vhodnější zavést dvoutýdenní interval střídání namísto obvyklého týdenního.
Dítě při tom nemění prostředí „každou chvíli“, jak s oblibou tvrdí nepřátelé střídavé péče, ale ve skutečnosti se pohybuje jen mezi dvěma důvěrně známými prostředími (domov a školka u maminky a domov a školka u tatínka).
V obou se při citlivém přístupu dokáže rychle aklimatizovat. Jednoznačnou výhodou je, že dítě neztrácí ani jednoho z rodičů a získává navíc širší sociální kontakty a schopnost větší adaptibility.
Nesouhlas matky se střídavou péčí není podle Ústavního soudu důvodem pro její zamítnutí (nález III.ÚS 1206/09) . V zákoně existuje i možnost společné péče (§ 26 odst. 2 zákona o rodině). Protože u ní nejsou pevně stanoveny intervaly střídání, je závislá na schopnosti rodičů dohodnout se. Můžete ovšem začít střídavou péčí a časem, po opadnutí vášní, ji změnit na společnou.
Nebojte se proto o střídavou péči usilovat, i když vám možná budou házet klacky pod nohy. Příkladů z praxe, kdy se střídavou péčí rodiče začali už u hodně malých dětí, najdete na internetu více. Ze známých osobností jmenujme například herečku Báru Srncovou, jejíž dcera od malička pobývala střídavě v Česku a dokonce až ve Švédsku, samozřejmě v delších intervalech.
Přidat názor
zhlédlo 
