Už od dětství jsem věděla, že se nechci vdát za chlapa, který mě zajistí a pořídím si s ním minimálně dvě děti. Ani později mě představa, že budu mít děti, nijak nelákala. Nikdy se ve mně neprobudily mateřské city ani jsem se nerozplývala u kočárku s miminem. Věděla jsem, že jsem jiná než ostatní, ale jak jsem později zjistila, jsou lidé, kteří si nesou na zádech mnohem těžší břímě.

Na vztahy jsem moc štěstí neměla. Tak nějak podvědomě jsem si stále vybírala ty nepravé muže. Buď mi nebyli věrní, nebo byli ženatí, či žili v dlouhodobém vztahu. Pro mnoho z nich jsem byla jen povyražením a dobrou milenkou. Navíc jsem měla laťku nasazenou docela vysoko. Prakticky od svých dvaceti let jsem podnikala, nouzi o peníze jsem neměla, skvěle se mi totiž rozjela síť kosmetických studií. Možná i z toho pramenilo, že jsem chtěla vždycky chlapa na úrovni, takového, jenž by byl úspěšnější než já, vydělával víc a já k němu mohla vzhlížet. A takových běhalo po světě opravdu málo nebo jsem se s nimi míjela.

Když na mě jednoho dne dolehlo, že se mnou můj ženatý partner nemůže trávit Vánoce, které se nezadržitelně blížily, řekla jsem si, že se zadanými jednou provždy končím. V tu chvíli jsem si uvědomila, že po mně už několik týdnů hází očima jeden z mých dodavatelů. Ne že by se mi nelíbil, ale já byla zamilovaná do onoho ženáče, takže jsem jeho zájem moc nevnímala. Možná nastala chvíle, abych to změnila, řekla jsem si. Když další týden dorazil do mého studia, abychom projednali podmínky smlouvy, řekla jsem si, že si s ním trochu zaflirtuji. Nemusela jsem se ani moc snažit, byl evidentně mým zájmem potěšený.

Při odchodu mě pozval na skleničku. Kývla jsem. Sešli jsme se a byl to báječný večer. Začali jsme spolu chodit. Všechno nám víceméně klapalo. Jen si teď musím přiznat, že mě občas zaráželo, že se náramně vyznal v kosmetice pro ženy, věděl, jaké prádlo je in, kde mají nejlepší punčochy. A taky se holil po celém těle. Vysvětloval to tím, že takhle si připadá čistší a voňavější, že je na to od mládí zvyklý. Namlouvala jsem si, že je jen jiný a že když nám to jinak klape, nebudu se v tom šťourat. Jak moc jsem se spletla, mi došlo po pár týdnech, kdy jsme spolu začali žít.

Jednou jsem se kolem poledne zastavila nečekaně doma pro nějaké důležité papíry. Když jsem vešla do obýváku, klíče mi vypadly z rukou. Daniel si lakoval nehty mým rudým lakem, na očích měl kouřové stíny, na rtech výraznou rtěnku a na sobě nádherné, ale ženské spodní prádlo podvazkovým pásem. Zalapala jsem po dechu. Když jsem se vzpamatovala, snažil se mi vysvětlit, že mu to takhle vyhovuje. Že je po většinu času rád mužem, ale tak jednou měsíčně se musí převléknout za ženu. Pár týdnů mi trvalo, než jsem to strávila.

Náš vztah vydržel ještě asi půl roku, ale pak jsme se rozešli. Řekla jsem mu, že je pro mě jeho záliba prostě nestravitelná, že mě jako „mužo-žena“ neimponuje, a hlavně mě už nepřitahuje. Popřála jsem mu hodně štěstí, aby našel tu, která ho spíše pochopí. Já jsem opravdu nebyla ochotná smířit se s tím, že si spolu budeme chodit vybírat podprsenku nebo nejlepší krém na obličej. Na tohle jsem měla svoje kamarádky.

Čtenářka Iveta