10°C
Emil pocházel z osmi dětí a narodil se 19. září 1922 v Kopřivnici. Učil se v Baťových závodech, a když mu bylo šestnáct, absolvoval tradiční běh Zlínem. Přestože se vymlouval, že ho bolí koleno, doběhl jako druhý. Právě tenhle závod ovlivnil jeho další život a odstartoval jeho budoucí kariéru běžce.
Silná vůle a houževnatost
Nepatřil k běžcům, kterým by to šlo lehce. Při běhu se neusmíval a vyčítali mu, že nemá dobrý styl ani odraz. Měl však něco, co ostatním chybělo. Silnou vůli a houževnatost. Jeho životním krédem se stalo heslo: "Když nemůžeš, přidej." A tím se taky řídil. I když nemohl, přidal. Neměl trenéra a dávky denního tréninku si určoval sám. Běhal v kanadách, takže při závodě měl pocit, že má lehké nohy.
Běh se stal jeho velkou láskou. Ta druhá mu vstoupila do cesty v roce 1945 na atletických závodech. Dana ho oslnila, ale skutečná láska začala až později. Zdálo se, že si byli souzeni, navíc se oba narodili ve stejný den a ve stejném roce. Náhoda to zřejmě nebyla. Když se chtěli vzít, nejdřív nesouhlasila její rodina, později komunisté. Emil prý tenkrát prohlásil, že když si Danu nebude moct vzít, přestane běhat.
Dvojnásobné štěstí na olympiádě
V letech 1949 až 1955 překonal Emil osmnáct světových rekordů. První zlatou olympijskou medaili přivezl z Londýna v roce 1948, byl neporazitelný. V roce 1952 na olympiádě v Helsinkách startovali oba manželé. A byl to famózní zážitek. Emil získal tři zlaté medaile, Dana vyhrála v kategorii oštěpařek. V té době jim nebylo ani třicet. Psali o nich po celém světě.
Emil se stal celebritou, byl členem KSČ a ještě v roce 1956 se zúčastnil olympijských her v Melbourne. Už ale nebyl v dobré zdravotní kondici. O dva roky později s běháním skončil. Pracoval na ministerstvu obrany, ale odtamtud ho vyhodili, když podepsal 2000 slov. Šest let pracoval jako pomocný dělník. V roce 1976 dostal místo v ČSTV, tam pracoval až do důchodu.
Láska a humor je provázely celý život
Až do konce života mu stála po boku jeho žena Dana. Prožili spolu padesát dva let a jejich příběh vypadal jako z červené knihovny. V mnoha rozhovorech Dana vzpomíná, že je mimo jiné spojoval humor. Smáli se prý pořád a všemu, hlavně lidské hlouposti. Emil zemřel 21. listopadu 2000 po dlouhé nemoci. V prosinci téhož roku mu byla Mezinárodním výborem pro fair play udělen Cena fair play.
Kdo koho miloval? Proč někomu nevyšla kariéra? Jaké byly jejich osudy? Další příběhy hereček a herců najdete na webu Blesk pro ženy ZDE
