7°C
Málem přišla o syna, prodělala rakovinu. Teď chce Šárka (25) pomáhat ostatním
Šárka (25), maminka ročního chlapečka, si sáhla na samé dno. V jeden den málem přišla o syna a dozvěděla se, že její maminka má karcinom prsu. O měsíc později si mladá žena vyslechla vlastní nemilosrdnou diagnózu: Hodgkinův lymfom. Šárka měla v těle téměř 50 nádorových ložisek. Trápilo ji hlavně to, že se kvůli léčbě nemůže synovi věnovat tak intenzivně jako před onemocněním, a zároveň se ve své nemoci cítila sama. Proto se rozhodla vytvořit projekt na podporu nemocným maminkám.
Když se Šárce narodil syn Dominik, začaly se u ní objevovat různé zdravotní komplikace. Nejdříve to byl ekzém neznámého původu a kvůli jeho léčbě musela přestat kojit. Zhoršoval se i Šárčin psychický stav. „Začala jsem také velmi rychle hubnout, což pro mě mělo zprvu žádoucí efekt,“ svěřila se Šárka Blesk Zprávám. Mladá maminka ale byla čím dál tím víc unavenější, stále ji svěděla kůže a léky na alergii nepomáhaly.
Pak podle Šárčiných slov přišel nejhorší den v jejím životě.
Syn se málem utopil
„Z vlastní chyby jsem málem přišla o svého milovaného syna, za což jsem se velmi dlouhou dobu potom bičovala a nedokázala si připustit, že chyby děláme každý,“ vzpomíná Šárka na chvíli, kdy malý Dominik během chvilky nepozornosti spadl do sousedova bazénu.
„A ten samý den jsem si vyslechla zprávu o tom, že má moje maminka karcinom prsu. Tři dny jsem strávila v nemocnici se synem a prožívala muka,“ říká žena, která pak následně zkolabovala po absolvování závodů Predátor Run.
V říjnu se s rakovinou tlustého střeva začal potýkat i Šárčin dědeček. Ten ale nemoci v prosinci podlehl.
50 nádorových ložisek
Že má nejspíš rakovinu, se Šárka dozvěděla v přítomnosti svého synka. Jako zdravotní sestru ji diagnóza z míry příliš nevyvedla. Horší bylo čekání na verdikt, zda je její nádor agresivní.
„Proto, když jsem si vyslechla diagnózu klasického Hodgkinova lymfomu, se mi vlastně ulevilo. Věděla jsem, že je to ta nejlepší možná varianta rakoviny, kterou si mé tělo mohlo vybrat. Přišla proto i velmi brzy fáze smíření s diagnózou. Překvapením pro mě byl až později fakt, že se v mém těle nacházelo téměř 50 nádorových ložisek ve třech lokalizacích,“ popisuje Šárka začátky s nemocí.
Pocit bezmoci
Šárka se léčby nebála. „Když jsem zjistila, že mám rakovinu, jako první mě jako každého napadlo, že umřu a neuvidím syna vyrůstat. Pak jsem ale spíš začala přemýšlet o tom, jak budu organizovat péči o něj, protože zbytek rodiny bydlel daleko,“ řekla Šárka. O malého Dominika se střídavě starali rodiče Šárčina manžela.
„Nejhorší pro mě bylo z pohledu matky samozřejmě to, že jsem syna neměla neustále u sebe. Týden byl se mnou a další týden ne. Zároveň jsem byla tak vyčerpaná, že jsem o něj nemohla pečovat jako před léčbou. A cítila jsem se provinile za to, že je jinde než u vlastní maminky, která není schopná se o něj sama postarat,“ přiznala Šárka. Dostavil se ale také pocit bezmoci ve chvíli, kdy se začaly objevovat komplikace ze všech směrů života.
Šárka: Život s rakovinou je tabu
„Neměla jsem v blízkém okolí nikoho, koho bych mohla vyhledat v podobné situaci. Žádná organizace se nezaměřuje konkrétně na to, že jsme většinou v situaci primárně nemocné matky. Zaměřují se na mladé ženy, ženy, ale nikdy ne konkrétně na maminky. Chtěla jsem se podělit o svou vnitřní bolest jako matka a ulevit si, protože život s rakovinou je stále poměrně dost tabu,“ myslí si Šárka.
Proto vytvořila vlastní blog. V té chvíli už bylo Šárce jasné, že jen u něj nezůstane. Podle svých slov je podnikavý typ, a tak se rozhodla založit neziskovou organizaci, která se zaměří na pomoc matkám, které se ocitly ve stejné situaci jako ona.
„Maminky dělají, co můžou, pro to, aby pomohly utvářet dalšího člena společnosti, často to stavíme jako primární úkol nad svoje vlastní potřeby. Věnujeme tomu veškerou svou sílu a odhodlání. Když však přijde vážná nemoc, značně se to zkomplikuje,“ vysvětluje Šárka svůj záměr s tím, že rakovinou vlastně onemocní celá rodina.
„Projekt má pomoct rodinám v jejich fungování při nemoci. Zaměřit se na komunikaci, např. rodiče často nevědí jak dětem zprávu říct, jak k nim ve výchově přistupovat po onemocnění, jak se celkově jako rodina mají se situací vypořádat, rozdělit úkoly apod.,“ přibližuje Šárka organizaci Maminy s rakovinou, která stojí na svém začátku.
Život s rakovinou není jen černý a bílý
Momentálně se projekt rozjel na sociálních sítích, časem chce Šárka spolupracovat s psychology, pedagogy a výchovnými poradci a radit v různých aspektech života členům domácnosti a být jim hlavně psychickou oporou. Chystají se i přednášky, rodinné pobyty a kulturní akce.
„Život s rakovinou není jen černý a bílý a už vůbec ne v roli maminky,“ vzkazuje Šárka, u které ještě doznívají nežádoucí účinky z léčby chemoterapií a čeká ji ozařování a pravděpodobně i ablace prsou kvůli genetické zátěži po maminčině rakovině prsu.
„Nemoc mě nezměnila. Jen mi pomohla znovu mi ukázat to, co pro mě bylo důležité a přerovnat priority,“ uzavírá statečná maminka a vyzývá další ženy, které se ocitly ve stejné situaci, aby se ozvaly.
Chcete vědět více o projektu Maminy s rakovinou? Podívejte se na webové stránky, Facebook, Instagram a Youtube projektu.
