Průkopník plastické chirurgie Bohdan Pomahač (47): S Nobelovkou nepočítám, ale nominovali mě

O laureátu ceny za fyziologii a medicínu hlasuje Nobelovo shromáždění, totiž padesátka profesorů ze stockholmské lékařské univerzity Institut Karolinska. Ti ale každoročně osloví přední odborníky v oboru, aby jim poslali své tipy. Velká část z nich má toto privilegium automaticky (dosavadní nositelé, Královská švédská akademie věd apod.), další pak shromáždění vybírá podle zásluh. A tentokrát oslovilo i Bohdana Pomahače, ať na cenu některého badatele nominuje. Při té příležitosti poskytl Blesku rozhovor.

Už jste někoho navrhl, nebo jste se aspoň rozhodl?

„Ještě jsem nikoho nenominoval. Je to velká zodpovědnost a musím si to pořádně rozmyslet.“ 

Chápu. Nicméně neuvažoval jste už dřív, kdo by si třeba Nobelovu cenu zasloužil, u koho byste to čekal?

„Napadli mě třeba David Sachs za rozvoj imunitní tolerance, Robert Langer – zakladatel tkáňového inženýrství, Ján Vilček za objev TNF alpha a výzkum interferonů (bílkoviny regulující imunitní systém – pozn. red.), ale v medicíně je celá řada dalších.“

Český lékař nominuje kandidáty na Nobelovu cenu. „Jaká čest!“ dojalo Pomahače

A co ve vašem oboru?

„Protože je to cena za medicínu a fyziologii, a výzkum se posouvá spíše směrem k opravdovým objevům na molekulární úrovni, největší dopad mají laboratorní výsledky. Chirurg je tak trochu bokem hlavních proudů, naposledy z chirurgů Nobelovu cenu dostal Joseph Murray v roce 1990, ale i před ním jich bylo dost málo. Vzpomínám si ještě na Alexise Carrela a jeho objevení cévní anastomozy, oceněného 1912.“

A nezasloužil by si cenu někdo z Česka?

„Nejblíže Čechům je zmíněný pan Ján Vilček, sice ze Slovenska, ale pro mne jsou Slováci stále bratři.“ 

Sám sebe nominovat nemůžete, myslíte, že někdo třeba někdy nominuje vás?

„Nominován jsem už jednou byl, ale nepočítám, že bych cenu někdy dostal.“

Proslul jste transplantacemi, ovšem spíš než chirurga z praxe vás oslovili coby profesora Harvardu, že? Jakému výzkumu se věnujete?

„Má práce zahrnuje významné množství výzkumu. Mám kolem 150 publikací a celá řada je na téma regenerace kůže, uchovávání končetin/tkání, různé molekulární markery tkáňového odhojování (rejekce) atd. To vše kromě klinických publikací. Nejsem si, popravdě řečeno, přesně jistý, na základě čeho mě oslovili. Já jsem jeden z nejmladších profesorů chirurgie v historii Harvardu. Znám řadu starších profesorů, kteří nikdy nebyli požádáni o názor, takže tam toho asi bude v pozadí o rozhodování víc.“ 

Jak se na cenu jako takovou díváte? Sledujete, kdo ji dostává?

„Ne že by se mi před vyhlašováním výsledků tajil dech, ale sleduji to. Je to stále ta největší pocta, která se může v dané profesi někomu dostat. Je to něco úžasného.“ 

Zpráva o Nobelovce zastihla lékaře na sále. Věnoval ji obětem sexuálního násilí

Harvard Medical School má ze všech fakult na světě nejvíc Nobelových cen za medicínu a celá Harvardova univerzita nejvíc Nobelovek celkově. Chlubí se tím? Lákají na to studenty?

„Ani ne. Možná víte, že automobilka Tesla nikdy nedala ani dolar za reklamu svých aut. Podobně to dělá Harvard University. Jméno mají a víc na sebe neupozorňují.“ 

Naposledy ji z vašich kolegů obdržel genetik Jack Szostak (2009), jenž tam ještě učí. Znáte ho?

„Vím o něm, ale osobně ho neznám. Zato jsem znal dobře jednoho staršího nositele: pan profesor Joe Murray byl plastický chirurg a provedl první úspěšnou transplantaci ledviny, za což dostal Nobelovu cenu roku 1990. I po devadesátce byl nesmírně progresivně myslící člověk. Naučil jsem se od něho, že člověk musí být zvídavý a pružný v myšlení po celý život!“

Bohdan Pomahač (*8. března 1971 v Ostravě)

Vystudoval medicínu na Palackého univerzitě v Olomouci, už za studií byl na stáži v Bostonu, hned po škole se tam vrátil a nyní je profesorem chirurgie na Harvardu a šéfem plastické chirurgie/ transplantací na fakultní Brighamově a ženské nemocnici. V březnu 2011 tam vedl první úplnou transplantaci obličeje v USA a třetí na světě. 28. října 2015 mu prezident Zeman udělil medaili Za zásluhy.

Odkaz na vynálezce dynamitu

Odkaz vynálezce dynamitu Ceny vymyslel švédský zbrojař a vynálezce dynamitu Alfred Nobel (1833 – 1896), jenž chtěl na sklonku života napravit svou reputaci »obchodníka se smrtí«. Své bohatství proto odkázal nadaci na udělování pěti cen: za fyziologii a medicínu, fyziku, chemii, literaturu a mír. První byly uděleny roku 1901. Švédská národní banka pak roku 1969 přidala Nobelovu pamětní cenu za ekonomii, která ovšem není oficiální Nobelovkou.

Výběr laureátů trvá měsíce

• Tři tisíce odborníků do února pošlou své návrhy.

• Poté je probere pětičlenný Nobelův výbor s pomocí dalších expertů.

• Z užšího výběru konečně Nobelovo shromáždění vybere vítěze.

• Hlasují první pondělí v říjnu, laureát se o tom dozví hned a veřejnost brzy poté.

• Cena se předává 10. prosince ve Stockholmu.

• Každý oceněný získává cca 23 milionů korun.

Svazující instrukce

K udělování cen mecenáš zanechal závazné instrukce, což ale Nobelově nadaci nezřídka komplikovalo práci. Nobel například chtěl oceňovat čerstvé vynálezy, jenže některé z oceněných se po letech ukázaly být mylné. Organizátoři proto objevy hodnotí až s odstupem, když se jejich význam naplno ukáže. Na druhou stranu se tak mnoho osobností ceny nedožije, posmrtně se neuděluje.

Muž, kterému český chirurg vrátil obličej: Život mi zachránil smysl pro humor!

Naopak pravidla nadále stanoví, že jednotlivou cenu mohou získat maximálně tři jednotlivci (jen mírová cena může připadnout organizaci, třeba Červenému kříži). Za Nobelových časů to bylo v pořádku, ale dnes jsou ve vědě obvyklé početné týmy a někdy je těžké vybrat nejdůležitější persony.

Harvardské rekordy

Bostonská Harvardova univerzita se pyšní největším počtem Nobelových cen. Podle jejích statistik na její půdě svou oceněnou práci odvedlo 49 laureátů, Wikipedie však uvádí dokonce 158 – s tím, že mnozí působili na více školách. Samotná Harvard Medical School se pyšní osmi cenami za fyziologii a medicínu, ze všech lékařských fakult nejvíc, plus jednou za mír.