7°C
Jste šťastný?
„Jo, jsem šťastný a vážím si toho, protože to není samozřejmost. Jsem rád i za malé věci, dělá mě šťastným, že jsem relativně zdravý a že i moje děti a žena jsou relativně zdravé. Říkám relativně, protože tento týden měli všichni střevní chřipku.“
Jaký máte vztah se svými dětmi?
„S dětmi máme hezký vztah. Dáváme jim důvěru, aby věděly, že za námi můžou kdykoli s čímkoli přijít. Nerad bych, aby měly pocit, že je člověk do něčeho nutí.“
Dneska je populární, že rodiče děti přihlašují do mnoha kroužků. Dělal jste to taky?
„Děti do kroužků chodily a Bětuška ještě pořád kroužky má, ale snažili jsme se to nepřehánět. Chce to zlatou střední cestu. Myslím si, že každé dítě potřebuje čas samo pro sebe, aby si jenom tak bezstarostně hrálo. Hodně kroužků může být stresujících, jak pro dítě, tak pro dospělého.“
Vy jste herec, vaše manželka je hudebnice. Zdědily vaše děti talent po vás?
„Chci, aby si vybraly, co chtějí samy. Co se týká herectví, tak Pepík k němu v dětství tíhl. Hrál v reklamě i v seriálu se svým bratrem Pavlem. Nicméně dnes se tomu nevěnují. Pepa kreslí, je na střední škole, kde se učí grafickému designu a Pavel hraje na kytaru a studuje vysokou školu.“
A co malá Alžbětka?
„Alžbětka velice pěkně hraje na piano a pořád zpívá. Ona tou hudbou odpočívá, je to pro ni radost. Jenomže je trochu netrpělivá a chtěla by hned umět hrát na kytaru, kterou bere bráchovi, po chvilce by zas ráda zkusila violoncello. Takže se ji snažíme trochu usměrňovat.“
Vaše manželka zůstala u varhan. Živí se tím?
„Ano, jednu dobu učila na konzervatoři v Kroměříži i na JAMU v Brně. Hodně koncertovala a taky hrála živou muziku při představeních v brněnském Ha- Divadle a v Divadle Komedie v Praze. Dokonce jsme hráli ve třech představeních spolu. To její nasazení vydrželo dlouho i s dětmi, ale přesto to pro ni začalo být náročné – na čas si dala od hraní klid a teď už by se do toho ráda postupně vrátila.“
Vy jste se s ní loni podruhé oženil, že…
„Ano. Podruhé jsem se oženil se stejnou ženou.“
Proč?
„My jsme měli minulý rok výročí dvacet let od svatby, a tak jsme si řekli, že bychom ji mohli zopakovat a pozvat rodinu, svědky, kapelu… Nicméně jsme to pojali tak, že jsme všem, co přišli, říkali, že tam nejsou kvůli oslavě dvaceti let naší svatby, ale je to vlastně taková záminka, abychom se všichni sešli.“
Takže tam byl i oddávající?
„Ano, náš kamarád Martin Holík, který nás oddával i před dvaceti lety. Jenom místo »ano« jsme říkali něco ve smyslu: Obnovujeme náš svazek.“
Kterou svatbu jste si užil více?
„Užil jsem si obě svatby. Ale u té »druhé« si člověk víc uvědomuje hloubku a význam slov, která říká. A taky máte vedle sebe děti, na kterých bylo vidět, že z toho mají radost. Ostatní rodinu a kamarády tato slavnostní událost tak nějak víc spojila.“
Brali jste se v kostele, protože jste věřící. Děti vedete také k víře v Boha?
„Vedeme, ale zároveň je necháváme, aby si samy vybraly svoji cestu.“
Chodíte pravidelně do kostela?
„S tou pravidelností to není tak horké. Snažíme se to dodržovat každou neděli, ale někdy to zkrátka nevyjde.“
Už jste někdy zhřešil?
„Všichni hřeší, i papež hřeší. Zpověď vidím jako příležitost jednou za čas se zamyslet nad sebou, zrekapitulovat svoje činy, jestli jsem někomu neublížil, myslím, že takové zamyšlení je zdravé. Znám lidi, co považují za svou dobrou vlastnost to, jak dokážou dělat triky na druhé. Vypadá to i nevinně. Například: Já to s manželem (manželkou) umím, vím, co na něj (ni) platí. Jeden starosta jedné obce se chvástal: pro mě nic není problém… pohyboval se ale už na poli korupce. To se mi nelíbí.“
Ale takovým lidem se nevyhnete…
„Nevyhnu, ale ani svým postojům se nevyhnu. Sebereflexe mnoha lidem dneska chybí. Někteří jsou tak přesvědčeni o svojí dokonalosti, až jsou tím protivní. Přitom se nad sebou vůbec nezamyslí a nenapadne je, že by mohli něco změnit.“
Jste vy v něčem téměř dokonalý?
„Baví mě péct chleba. Myslím, že ten umím dobře. Vždy se mi u toho plete pod nohy náš pes Čenda – velký chlebový milovník. Chtěl jsem se propracovat k žitnému bochníku, ale ten mi tak nechutná. A nějak se mi do něj nechtělo. Ale co se chci moc naučit je péct dalamánky a rohlíky. Ty jsou teď na řadě.“
Tak to bych někdy rád ochutnal. Vaším denním chlebem je ale herectví. Ve filmu Cena za štěstí hrajete epizodní roli psychologa. Jaký vy máte vztah k psychologům?
„Mám k nim hezký vztah, vážím si jich, znám některé z nich osobně. Jejich práce je podle mě velice vyčerpávající, člověk poslouchá stále stejné problémy nešťastných pacientů.“
Vyhledal jste někdy služby psychologa?
„Vyhledal, ale nerad bych o tom mluvil.“
Musel jste se na roli nějak speciálně připravovat?
„Ne. Věděl jsem, že tam mám pouze několik vět, které jsem se naučil, paní režisérka mi řekla, co mám dělat, já to udělal a to bylo vše.“
Takže nemáte problém vzít jakoukoliv epizodní roli?
„Režisérka Olga Dabrowská je už roky moje kamarádka, takže pro ni jsem to udělal rád. A v hezkém projektu nemám problém s menšími rolemi. Ale úplně bych se takovými malými rolemi živit nechtěl.“
Kde vás mohou čtenáři vidět v nejbližší době?
„Teď to je představení pod vedením Tomáše Svobody Výjimečný stav, které bude mít premiéru 18. 1. v Divadle Na Fidlovačce. Hraji v něm s Jitkou Ježkovou a Ladou Jelínkovou, Karlem Zimou a Lukášem Rousem. Potom se chystá muzikál Šakalí léta, kde budu hrát postavu, kterou výborně ztvárnil ve filmu Josef Abrhám. Dělám, co mě baví, proto jsem šťastný.“
Herecké začátky
Josef Polášek je vyučený silnoproudař. Rok pracoval v JZD a po doplnění maturity absolvoval brněnskou JAMU. „Na přijímačkách jsem měl ukázat, jak ležím vedle slečny a snažím se ji sbalit. Tak jsem se přes ni překulil a řekl jsem, že jsem parní válec, což porotu rozesmálo,“ říká Polášek. Studoval s Pavlem Liškou (46) a Markem Danielem (47). Studium ukončil v roce 1994. Nastoupil do angažmá v HaDivadle a následně v Divadle Na zábradlí. První hlavní roli hrál ve filmu František je děvkař.
VIDEO: Polášek musel úplně do naha! V Ohnivým kuřeti ho svlékla Mihulová!
Polášek musel úplně do naha! V Ohnivým kuřeti ho svlékla Mihulová! FTV Prima
