Češky mezi otrokyněmi IS: „Džihádisté chtěli levný sex. A jejich manželky jsou riziko“

Na problém pohnutých osudů sexuálních otrokyň upozorňují i různé světové organizace. Islámský stát jich „vyprodukoval“ zástupy. Se ženami, které byly ať už nedobrovolně, nebo dobrovolně po boku džihádistů, se však nyní příliš neví, jak dál. Zatímco v Sýrii končí v detenčních zařízeních, v Iráku se rozeběhly soudy se ženami džihádistů. A padají i tvrdé tresty - včetně doživotí, či dokonce trestů smrti.

Otrokyně džihádistů: Lákali na ně bojovníky

Řada dívek přitom byla od svých rodin odvlečena násilím. A za jasným účelem. Uspokojit rekruty IS. „Vidina jednoduchého získání manželek, respektive spíš sexuálních otrokyň byla jeden z důvodů, proč Islámský stát byl tak úspěšný v rekrutování nových bojovníků. Protože tam přicházeli většinou mladí muži z Evropy, severu Afriky, Kavkazu, tradičních kmenových a klanových společenských uspořádání, ve kterých je poměrně dost těžké získat manželku,“ upozorňuje pro Blesk Zprávy Lenka Klicperová, válečná reportérka, oceněná za reportáže mezi ženami Islámského státu i v loňské soutěži Czech Press Photo.

Klicperová upozorňuje, že mj. spousta afghánských bojovníků přišla do Sýrie bojovat i s vidinou toho, že tam budou mít v podstatě „levný sex“, že dostanou k dispozici manželku nebo sexuální otrokyni. „Bylo to velké lákadlo pro všechny bojovníky, kteří do Sýrie přicházeli,“ podotýká.

Uprchlice (19) v Německu na ulici potkala muže z ISIS, který ji koupil na trhu a zneužíval

O otrokyních džihádistů se Klicperová a Kutilová rozepsaly v nové knize Ve válce s podtitulem Příběhy obyčejných lidí z Iráku a Sýrie, kterou nedávno křtili třeba Marek Wollner z ČT, Tomáš Šebek z Lékařů bez hranic či slavný fotograf Antonín Kratochvíl.

Okatou krásku unesli, kdo ví kam

Během sedmi cest Češek do Sýrie byly příběhy o únosech pohledných dívek nejen smutnou, ale i běžnou realitou. Dopadla tak třeba krasavice Rewan, po které pátrá její matka Fatima. Marně. Jednoho dne si pro Rewan přišli džihádisté a odvlekli ji neznámo kam. „Moje dcera Rewan byla vyhlášená krasavice. Lidé to o ní věděli a povídali si o ní. Jednou u nás v noci zazvonili tři muži z hizby (tajné policie IS - pozn. red.). Řekli, že Rewan musí jít s nimi k výslechu. Neřekli nám důvod,“ vzpomíná Fatima v rozhovoru s Češkami.

Věřila, že se jí coby vdově a dobré muslimce, vychovávající tři dcery, nic nestane. Mýlila se. „Chtěla jsem vědět, zda ji zabili. A pokud ano, chtěla jsem její tělo,“ vypráví Fatima. Místo toho se dozvěděla, že z její dcery, okaté dívky s rezatými vlasy, výrazně nalíčené dle blízkovýchodních trendů, snažících se nepřirozeně zdůraznit přirozenou krásu žen, se stala sexuální otrokyně, kterou odvezli pryč z města - s dalšími několika desítkami dívek. Nikdy už se neviděly. 

16letá otrokyně za 45 tisíc korun

Češky Klicperová a Kutilová fotily a natáčely mj. v uprchlickém táboře Ain Issa. Narazily tam i na Syřanku Radžu, která spolu s dalšími utíkala z hořící Rakky. Její otec ji nejprve provdal za jednoho z islamistů, pak ji ale nechal rozvést a prodal za milion syrských lir (cca. 45 tisíc korun) členovi hizby. Stala se z ní sexuální otrokyně, neměla na výběr. „Každý den mě bil, choval se ke mně jako k otrokyni,“ říká.

Otrokyně je pro džihádisty majetkem. V případě právoplatné manželky nesmí spát s nikým jiným, u otrokyní to neplatí. Hamed si s ní mohl dělat, co chtěl. Když ale obklíčili město, odvaha ho opustila - oholil si vousy a i Radžu nutil, aby odhodila nikáb, odhalila si vlasy a dělali, že nejsou z IS. Hameda přesto zatkli Američané. A Radža skončila v táboře.  

Manželky džihádistů v syrské detenci

Jiným případem jsou ženy, které se po bok džihádistů vydaly dobrovolně. Mnoho z nich nyní uvízlo v detenčních táborech. A nebo iráckých vězeních. „Zachytily je kurdské bezpečnostní síly, které je soustřeďují do detenčních center. Jsou mimo normální uprchlické tábory, kde jsou běžní civilisté, lidé z Rakky nebo dalších měst pod nadvládou Islámského státu,“ řekla Blesk Zprávám Klicperová.

„Manželky islamistů jsou vydělené do prostoru, který je vlastně stanovým vězením, obehnaným plotem, pečlivě střeženým. Nemohou vyjít ven, je to vězení pro ně i pro jejich děti. Kolik jich tam je, to se dá opravdu těžko odhadovat, protože přesná čísla Kurdové k dispozici nedali,“ upozorňuje. To v Iráku je dle ní v detenci kolem 1400 i s dětmi, v Sýrii jich však bude větší počet, upozorňuje zkušená česká novinářka.

„Ženy křičely zděšením a zvracely“. Nositelka Nobelovy ceny popsala hrůzy zotročení ISIS

„Nikdo k nim nesmí, ony nesmí ven a v zásadě je nechce ani žádná z domovských zemí, odkud do Sýrie přišly. Samozřejmě představují bezpečnostní riziko, jsou to ženy, které jsou infiltrované ideologií Islámského státu, přenáší ji i na své děti, většina z nich má docela velký počet dětí. Pro každou zemi, která to řeší, je to neatraktivní, nechtějí je zpátky a říkají, ať si tam s nimi Kurdové poradí sami,“ popisuje Klicperová. 

Vymyté mozky

Její slova potvrdili i přímo v Sýrii. „Nevíme, co s nimi. Mají vymyté mozky, nechtějí ani posílat děti do školy. Pro země svého původu jsou nebezpečné,“ řekla Češkám šéfka jednoho z takových zařízení Lamia Rašídová a upozorňuje, že věřit se jim při rozhovorech prý nedá. „Tyhle ženy jsou džihádistky. Před novináři však ze sebe dělají oběti a chudinky,“ dodává.

Kurdové však nyní musí ženy džihádistů živit, poskytovat jim nezbytné a sami neví, co s nimi dál. Češky v Sýrii narazily i na Evropanky - Němku Linu nebo Sonju z Itálie.

„Některé se bojí, některé se ani nechtějí vracet. Lina, Němka z Hamburku, vyloženě říká, že se vrátit nechce, a byla by ráda, kdyby jí Kurdové poskytli nějakou možnost na normální sňatek a normální život v Kurdistánu. V severní Sýrii by ráda žila i nadále, pokud jí umožní rozvod. Její manžel padl do zajetí, je stále naživu a podle islámského práva je nadále právoplatně provdaná,“ připomíná Klicperová jeden z příběhů knihy Ve válce.

Královna chálífátu

Lina by si dle ní ráda vzala běžného Kurda a strávila s ním zbytek života v Kurdistánu. To Italka Sonja patří mezi jednu z bývalých královen chálífátu. Byla ženou zesnulého tuniského emíra, se kterým má dvě děti.

Narodila se ve vesnici u Benátek, je jí 21 let a místo dráhy italské expertky na turismus si dobrovolně vybrala život v Islámském státu. Přes facebook se seznámila s jiným mladým Tunisanem, rozhodla se kvůli němu odjet do Turecka mezi cizinky, které se rozhodly provdat za džihádisty. Když zjistila, že je její internetová láska po smrti, svolila k manželství s o 38 let starším emírem Abú Hamzou.

40 žen z ISIS posílají na smrt. Co čeká ty další? „Nedá se jim věřit,“ řekli Češkám

„Islámský stát jsem milovala. Představovala jsem si, že budu žít spořádaný život muslimské ženy. Na videích, které nám ukazovali, vypadalo všechno tak ideálně a sladce,“ svěřila se Češkám. Ovlivnila ji promyšlená propaganda Islámského státu. Až nyní dokáže pomalu uznat, že IS jsou teroristé. Zůstala sama, s dcerami na krku. A zároveň má velké štěstí, že ji zajali v Sýrii a nikoli v Iráku, kde manželky džihádistů dokonce popravují.

Doživotí i tresty smrti pro manželky džihádistů

S ženami džihádistů již probíhají soudy - právě v Iráku. A soudci se s nimi příliš „nemažou“. „V Iráku padly první rozsudky, několik desítek žen bylo odsouzeno k vysokým trestům,“ upozorňuje Klicperová.

Často padají tresty nejvyšší - doživotí, nebo dokonce smrt. „Soudy budou probíhat dál. I Human Right Watch upozorňovala, že ženy jsou odsuzovány neprávem, protože jsou souzeny za zločiny, které spáchali jejich manželé. Je to velký problém, potřebujete důkazy a nemůžete někoho odsoudit na základě domněnky, že byl něčí manželkou, takže mohl něco páchat. A ty důkazy pro to, aby ty ženy byly skutečně odsouzeny, se shání velice těžko,“ pozastavuje se Klicperová nad jedním z problémů těchto soudů.

„V Sýrii soudy neprobíhají, tam jsou ty ženy nadále shromažďovány do těch táborů, nikdo je zatím nesoudí a je otázka, co s nimi bude dál, protože ani Kurdové neví, jak s nimi naložit,“ dodává.