7°C
Rodilá Pražanka Eva Kubelková dokončila na počátku 50. let minulého století základní vzdělání a rozmýšlela se, co dál dělat. Měla zájem o práci v optice, ale tehdejší doba takovou pozici neumožňovala. „Nabízeli mi soustružnici, jeřábnici, samá taková zaměstnání. Při své tělesné konzistenci jsem odmítla,“ uvedla vitální zdravotnice menšího vzrůstu.
Na závěrečné zkoušky tehdy přišla do školy pracovnice někdejšího uličního výboru, která paní Kubelkové prozradila, že je jedno volné místo na zdravotní škole v oboru „rentgenová laborantka“. „Vůbec nic mi to neříkalo, rentgen pro mě byla tma. Pamatovala jsem si, když jsem jako dítě šla na rentgen, chodilo se někam do tmy a nic jsem neviděla. Nakonec jsem souhlasila,“ řekla s úsměvem radioložka.
Umístěnka
Eva Kubelková o několik let později zakončila maturitou zdravotní školu. „Tenkrát se ale nemohlo nastoupit libovolně, rozdávaly se umístěnky. Já tu svoji dostala do dolů v Jáchymově,“ sdělila zdravotnice, kterou tak měla čekat práce v zakázané lokalitě, kde se nacházeli političtí vězni. Maminka paní Kubelkové měla tehdy obtíže se srdcem, což nakonec nastávající radioložce pomohlo k tomu, aby mohla zůstat v Praze.
„Naučila jsem se tehdy dost psát na stroji, protože jsem pořád psala nějaká odvolání, chodila jsem po ministerstvech. Dokázala jsem, že jsem do Jáchymova nemusela. Dovolili mi, abych si našla místo v Praze, zeptala jsem se v Thomayerově nemocnici. Nastoupila jsem roku 1955 a jsem tady dosud,“ prozradila Eva Kubelková.
Přelomové roky
Během dlouhých desetiletí měla zdravotnice možnost pozorovat v rámci profese různé milníky československé historie. V srpnu 1968 šla pěšky do práce a najednou uviděla na Vídeňské ulici tanky. V Thomayerově nemocnici se prý tehdy živě diskutovalo uprostřed v parku. Roku 1989 při sametové revoluci měla službu u dětí, o událostech se tak dozvěděla až po příchodu domů. „Nešlo zastavit a nedělat, je to přeci jen špitál. Lidé jsou nemocní, ať je u moci pánbůh, nebo čert,“ uvedla směrem k přelomovým událostem Eva Kubelková.
Změna práce ji napadala
Přestože na stejném pracovišti vydržela neskutečných 64 let, v minulosti ji několikrát napadlo změnit práci. „Když vás někdo naštve, v tu chvíli toho máte dost. Ale jsem do určité míry konzervativní člověk, měla jsem navíc malé dítě a krátkou pracovní dobu, což mi vyhovovalo. Konflikty jsou všude, přijdete domů a ono to vyšumí. Když se ohlédnu zpátky, přijde mi, že to všechno až příliš rychle uteklo,“ svěřila se Eva Kubelková, podle které bylo v minulosti vše stálejší. „Dnes se mění všechno, vidíte to i na obchodech. Jednou je tam řezník, za půl roku drogerie, pak tam prodávají boty. To dříve neexistovalo,“ řekla zdravotnice.
Jaký je recept Evy Kubelkové na dlouhodobou produktivitu a pracovitost? „Nemám ráda lidi, kteří věčně nadávají a mračí se. Vždyť tím otravují sami sebe. Já se ráda zasměju. Proč se mračit, nic tím přeci nevyřeším,“ dodala vitální radioložka.
