„Táta nevěřil, že gayové existují,“ svěřila se Blesku Syřanka. Kde čeká homosexuály smrt?

V Evropě mají osoby stejného pohlaví povolené sňatky v 16 zemích. Zelenou pro ně jako první připravilo v roce 2001 Nizozemsko. Říct si své „ano“ u oltáře jim od té doby povolili také v Belgii, ve Španělsku, v Rakousku, Norsku, Švédsku, Islandu, Portugalsku, Dánsku, Francii, Lucembursku, Finsku, Německu, na Maltě, v Británii a Irsku - s výjimkou Severního Irska.

Registrace není manželství

Řada států - včetně Česka - pak povoluje tzv. registrované partnerství (RP). Od manželství se ale liší v mnoha věcech. Partneři se na rozdíl od svatby berou beze svědků na určených úřadech pouze s matrikářem. Nevzniká jim společné jmění manželů, partner automaticky nedědí, nemá nárok na vdovský důchod a o společné jméno musí každý z páru zažádat sólo až po uzavření partnerství. Jednoduché to není ani ve vztahu k dětem. Druhý partner si musí osvojit dítě toho prvního a adopce v řadě zemí není povolena.

Do registrovaného partnerství mohou lidé v tuzemsku vstoupit od roku 2006. Zatím se u nás registrovalo přes 3100 párů, nejvíce o to mají zájem ženy. Dále je RP povoleno v Itálii, Severním Irsku, Estonsku, Švýcarsku, Maďarsku, San Marinu, Chorvatsku, Řecku, Ukrajině a ve Slovinsku.

Rusko: za vše můžou homosexuálové

V řadě zemí se ale homosexuálové musí nadále skrývat. Nejhorší situace je pro ně zřejmě v Rusku. Evropský soud pro lidská práva na podzim rozhodl, že tamní úřady soustavně porušují lidská práva lidí s menšinovou sexuální orientací, když jim dlouhodobě zakazují pořádat manifestace. 

V Čečensku pak ochránci práv upozorňují, že se na LGBT komunitu pořádají v podstatě hony, její členové jsou týráni i zavíráni do vězení. 

Poslanci navrhli povolit manželství gayů. To by nahradilo registrované partnerství

Oddechnout si homosexuálové nemohou také na Balkáně. Černá hora, Srbsko, Albánie i Makedonie nadále homosexuální sňatky ani vztahy nepodporují. Blesk Zprávy oslovily studentku teologické fakulty Anetu (26), která v Makedonii pobyla několik měsíců. „Nikde neuvidíte homosexuální pár, lidé o nich na veřejnosti mluví jako o odpadu. Občas mi přišlo, že ti nejvíc radikální za svojí vulgaritou skrývají svojí orientaci nebo se za ní stydí. Lidé v Makedonii jsou hodně věřící, možná je samotné jejich orientace děsí,“ svěřila se.

Ukrajinka Veronika (25) zase Blesk Zprávám popsala situace ve své rodné zemi. „Na vesnicích se homosexualita neustále tají. Ve městech je situace trochu jiná, ale stejně je toto téma pořád tabu,“ řekla.

Některé země se ale lidem s menšinovou orientací snaží vyjádřit podporu. Například ve Francii před pár dny prošla novela školského zákona. Podle ní se ze školních dokumentů maže kolonka matka a otec. Nově se budou manželé zapisovat jako „Rodič 1“ a „Rodič 2“.

V Německu v Kolíně nad Rýnem se během pochodu hrdosti LGBT+ komunity představí nové dočasné semafory pro pěší. Uvidíme na nich veselé stejnopohlavní panáčky. 

Homosexuální semafory můžeme očekávat i v Kolíně nad Rýnem | Twitter

Velmi těžkou situaci má pak LGBT komunita v řadě asijských zemí. Ve dvaceti z nich je stejnopohlavní styk trestným činem. V Kuvajtu hrozí mužům až 10 let vězení, v Malajsii dokonce až 20 let. V Saudské Arábii mají stejnopohlavní páry na „výběr“: trest smrti, vězení, pokuta nebo výprask. V Íránu rovněž hrozí trest smrti, stejně tak se postupuje i v Jemenu. 

„Můj táta si i chvíli myslel, že gayové ani neexistují. Víra mu to nedovolila přiznat. Podle mě se lidé bojí své orientaci i uvěřit, přesto je normální, že si muži na uvítanou dají polibek na tvář,“ řekla Blesk Zprávám Syřanka, která si přála zůstat v anonymitě. V Sýrii je trest pro homosexuály o něco „mírnější“, hrozí jim maximálně tři roky vězení.

Izrael asijským rájem pro gaye?

I v Asii existuje ale pár výjimek. „Takový Tel Aviv v Izraeli mi přišel jako Mekka gayů,“ vypráví o svých cestách Syřanka. Izrael je opravdu jednou z mála zemí kontinentu, kde se homosexuálové veřejně nelynčují, dokonce zde povolují i společné soužití. Neplatí to samozřejmě o ortodoxních židovských komunitách.

V Čečensku začaly „hony“ na homosexuály, dva z nich utýrali k smrti

V Japonsku, i přesto, že je homosexualita legální, trvá vůči LGBT komunitě jistá nevraživost. O Valentýnu dokonce podalo několik párů „romantickou žalobu“ na vládu. Bránily se proti trvající diskriminaci a požadovaly schválení registrovaného partnerství.

Legální je pak homosexuální styk ještě v Arménii, Gruzii, Iráku, Jordánsku, Jižní i Severní Koreji, Kambodži, Kazachstánu, Laosu, Mongolsku, Nepálu, Thajsku, Vietnamu a na Filipínách. Lesbičky mají povoleno spolu trávit život ještě v Turkmenistánu, Uzbekistánu a v Palestině.

Kontroverzní je situace v Číně, kde byly páry stejného pohlaví až do roku 2001 považovány za duševně nemocné. Nyní jsou jejich svazky sice legální, přesto se moc gayů a lesbiček v Číně oficiálně nenajde.

Průvod homosexuálů v Indii | ČTK

V USA rozhodl o právu uzavírat homosexuální sňatky Nejvyšší soud v červnu 2015. Do té doby umožňovalo sňatky 36 amerických států. Po rozhodnutí soudu byl sňatek povolen i ve zbývajících čtrnácti zemích. Na celostátní úrovni mají sňatek povoleny páry také v Kanadě.

Mexiko má sňatky povolené jen částečně. Některé provincie tak gaye a lesbičky stále neuznávají. Své „ano“ u oltáře si navíc mohou zájemci říci pouze v hlavním městě.  

Bílé karibské pláže nejsou pro „teplé“

První latinskoamerickou zemí, která sňatky uznala, byla v roce 2010 Argentina. Brzy po ní k tomu přistoupili také v Brazílii, Kolumbii a duhovou vlajku vzala za vlastní i Uruguay. Homosexuální styk pak není problém ve většině zemí na kontinentu.

Video plné veletočů a lží Hillary Clintonové: Od Bosny až po homosexuály

Výjimku představují karibské ostrovy. Na Barbadosu může homosexuály dokonce potkat trest smrti, na Jamajce by gaye čekalo 10 let těžkých prací. V některých částech je pak povoleno ženské soužití, mužské se většinou trestá odnětím svobody na maximálně deset let. Funguje to tak třeba na ostrovech Svatá Lucie nebo v Grenadě.

O problematice gayů na Jamajce informovala loni v srpnu také televize Prima prostřednictvím příběhu Adriana (23), který ze své vlasti utekl do Holandska. „Nedlouho po útěku se o mé orientaci dozvěděla rodina. Většina se mě zřekla, včetně dvou bratrů, a matka se sestrou mě varovaly, abych se domů už nikdy nevrátil,“ vyprávěl mladý muž.

Duhová vlajka je symbolem homosexuálních svazků | iStock.com

Jediná země v Africe, která sňatky homosexuálů povoluje, je Jihoafrická republika (JAR). Svatbu dvou ženichů nebo dvou nevěst přijala už v roce 2006. Na kontinentu ničeném válkou a žhavým sluncem je podle odhadů lidskoprávních organizací 34 států, které stejnopohlavní styk i svazek zakazují a trestají.

Oprátka za to hrozí v Gambii, Mauritánii, Nigérii, Súdánu a v některých částech Somálska. „Pouze“ doživotní vězení nebo výprask bičem pak homosexuály čeká v Ugandě a Tanzanii.  

Kratší pobyt za mřížemi hrozí v Etiopii, Keni, Egyptě, Lýbii, Alžírsku či Chadu. V ostatních státech nebyly tresty nikdy ani specificky vyměřené.

Lesbický pride v hlavním městě Jihoafrické republiky (2014) | Profimedia

Na bývalém trestaneckém kontinentu, kterým byla Austrálie úplně původně, mají homosexuálové poměrně důstojné podmínky k životu. Své první manželské „ano“ si u oltáře řekly dvě ženy Lauren a Amy koncem prosince roku 2017. Známý ostrov Nový Zéland je na tom stejně. Homosexuálové si mohou v klidu dojít do kostela nebo na radnici a spojit své životy manželskou smlouvou. 

Za to na ostrovech roztroušených po oceánu je to už jiný příběh. V Papui-Nové Guinei, na Šalamounových ostrovech, v Samoe a částečně pak v Kiribati a Tongu je i samotný styk se stejným pohlavím ilegální.