Odmala měl Jakub spíše citlivou povahu a představivost, které se snažil umělecky vyjádřit. „Už od dětství jsem si něco kreslil nebo maloval, ale nikdy jsem tomu nevěnoval žádnou zvláštní pozornost. Spíše jsem žil hlavně poezií,“ vzpomíná. „Moje vize ale byly vždy hlavně obrazové. V roce 1998, to mi bylo zhruba 22 let, jsem najednou zjistil, že umím namalovat olejem portrét, a začal jsem tuto cestu prozkoumávat blíže.“

Následně si Jakub začal hledat svůj styl, kterým by se na poli umění prezentoval. Než dozrál čas sebedůvěry ve své malby, prvních podařených obrazů a úspěchů, živil se Jakub, jak se dalo. „Zkoušel jsem různá zaměstnání, ale spíše ze zájmu. Byl jsem například učitelem v dětském domově nebo manažerem v obchodní firmě. Maloval jsem většinou v noci, kdy jsem měl čas,“ vysvětluje malíř samouk. Inspirací a motivací zároveň mu byly vlastní vize. Dnes už se malbě věnuje naplno a profesionálně.

Vnitřní okno do jiného světa

„Od dětství mne provázely zvláštní mystické vjemy,“ přibližuje umělec základy svého surreálného a abstraktního stylu. Prací jeho rukou a fantazie vypadá i obyčejná krajina neobyčejně, jako z jiného světa. „Myslím, že žijeme v jedné z mnoha dimenzí a proto se je snažím malovat. Umožňuje mi to být s nimi v kontaktu. Malba pro mne není relax. Mám v sobě jakési okno na druhou stranu světa, na který se koukám, a vím, že když nezachytím, co se tam děje, promarním život.“

Mystika a svět v paralelních realitách

Ačkoliv se k profesionální malbě propracovával složitě, dnes si bez ní Jakub nedovede představit život. „Tvoření u mě vychází z neutišitelného nutkání. Pokud netvořím, trpím, propadám se do sebe,“ vysvětluje. Tvoří přitom pestrou škálu motivů, které mají propracovaný umělecký rukopis. Přesto se dá říci: co obraz, to originál k nepohledání. Svůj styl založil na experimentálním míchání akrylových barev a pigmentů.

Jakubovou doménou je abstraktní tvorba, ve které v sobě splývají kontrastní barvy, mezi kterými pak pozorovatel může i nemusí nacházet známé i neznámé obrysy, tvary či vjemy.
Autor: Jakub Ječmínek

Ve svém portfoliu má Jakub například poklidně se tvářící jarní krajiny ztvárněné přírodními barvami, zrovna tak jako apokalyptické scenérie holých stromů malované nepřirozeně fialovými odstíny. Nejrůznější kosmické motivy či ornamenty. Jiné obrazy jsou tvořeny složitou změtí nejrůznějších abstraktních obrazců malovanými kontrastními barvami, ze kterých přechází zrak, zatímco v jiné změti kolmých tahů štětcem rozeznává pozorovatel půvaby ženského těla v plné nahotě.

Necudnost ukrývá do barev a (ne)zřetelných rysů

„Zabývám se hranicemi vnímání, kdy zkoumám, kdy se ještě dá mezi nic neříkajícími tvary nějaký známý tvar rozpoznat, a kdy již ne. Právě na torzech aktů to krásně vyniká, protože ženské tělo je pro člověka tvarově velmi dokonalé a známé,“ uvádí malíř. „Takže i v případě aktů se pohybuji na hranici světů.“ Některá těla si přitom vysnil, u jiných zachytil krásu skutečných modelek.

Kterou ženu by jednou rád portrétoval? „Pokud bych si směl vybrat, byla by to Emma Smetana,“ svěřuje se Jakub. „S ní bych ale pracoval jinak. Její krásu bych neskrýval v abstrakci, spíše naopak. S její tváří bych rád pracoval na tématu věčnosti.“
Někdy dívky Jakub kreslí podle vlastní fantazie, jindy svým štětcem zachycuje půvaby skutečných žen. V obou případech vznikají originální pojetí aktů. V tomto případě se snažil vzdát poctu Františku Kupkovi.
Autor: Jakub Ječmínek

Z Litomyšle vstříc světu

V současné době Jakub žije u Litomyšle, ačkoliv jeden čas dlel i v Praze. Jeho obrazy postupem let střádají hodnotu i pozornost druhých. Svědčí o tom účast na řadě výstav i za hranicemi České republiky. Mimo Prahy, kde tak jako loni i letos bude vystavovat v rámci skupinové výstavy Prague Art Cocktail, byly jeho obrazy k vidění například ve švýcarské Basileji, slovinské Lublani či dokonce v New Yorku. Jejich ceny šplhají i k pěticiferným částkám.

„Každé výstavy si vážím, i když ne každému se může má tvorba líbit,“ svěřuje se Jakub. „Mou práci ale kritika nebo chvála nijak neovlivňuje. Obraz je pro mě živá bytost, která ke mně přijde z jedné strany světa a já ji pustím na tu druhou. Umělec má být prostředník, který poskytuje lidem zase trochu jiný pohled, otevřít jim dveře do jiného světa a třeba je inspirovat. Nejsem zastáncem toho, aby umělec vystavoval svoje problémy. To nikomu nic nedá,“ uzavírá.
Fotogalerie
19 fotografií