Tohle spodní prádlo zabíjelo: Ženám ničilo orgány a působilo vražedné záněty i potraty

Světový den spodního prádla připadá na 3. dubna, a i když může působit mírně úsměvně, oslavuje velmi důležitou součást oděvu. „Spodní prádlo je obrovská množina věcí, není to jen korzet a trenýrky, řadilo se sem i ložní prádlo. Prostě všechno, co nám přijde do kontaktu s holým tělem. Poskytuje teplo a ženám poskytuje oporu prsou a napomáhá k lepšímu držení těla,“ říká Majerová.

Korzet: zničená játra, plíce i plodnost 

Ženské spodní prádlo má také bohatou historii. Nejvíce proslulým se stal korzet. „Korzet se cyklicky vrací. Už dva tisíce let před naším letopočtem jej měly ženy v minojské Krétě. Tvarovaly si tělo pevným kusem kůže pod prsy až po pas, akorát že prsa byla nahá,“ prozradila expertka Blesk Zprávám.

Korzet má tedy již od počátku funkci stahovací a tvarovací. Mnoho žen si honbou za vosím pasem a bujným poprsím ale zdecimovalo zdraví. „Dlouhodobé užívání bylo zdraví závadné – ženy se dusily, vnitřní orgány se špatně vyvíjely. Mohly mít problém se zažíváním, vlivem stlačených plic se nemohly nadechnout, dokonce se mluví o hysterii, kterou jim způsoboval a často ani nedokázaly donosit dítě,“ vyjmenovává rizika odbornice.

Korzet byl navíc z velmi pevného materiálu se všitými kosticemi a byl velmi těžký. Udržoval ženu skoro nehybnou a nutil ji do přímého držení těla. Společně s těžkými účesy tak byl náporem na tělo a po jeho sundání uživatelky mnohdy nedokázaly samy udržet rovně tělo.

Přítelkyni Pavelce málem vypadly vnady z korzetu a Zorka Hejdová v modelu vážícím 30 kilo!

Přesto se stal oblíbenou součástí šatníků, především u výše postavených. „Vždy je potřeba vnímat i spodní prádlo v kontextu ostatních událostí, v kontextu morálky. Pevné držení těla, téměř nemožnost se hýbat – to znamenalo, že je žena bohatá, že ji oblékají služebné a právě ona je ta, co nepracuje.“ 

Do prádla mluvila i vláda 

Do ženského spodního prádla se často zapojovala i samotná vláda. „V době klasicistní módy byly moderní lehoučké a jemné materiály. S nadsázkou se dá říci, že i s botami vážil celý oděv jako kelímek s jogurtem. Takový oděv ale nechránil před zimou a musel dokonce zasáhnout sám Napoleon a uvalit embargo, protože ženy umíraly na podchlazení,“ vypráví návrhářka o době, kdy se projevila tzv. mušelínová nemoc (zánět vaječníků), což je název odvozený právě od tohoto typu lehkého a jemného oblečení.

V době první světové války se do podprsenek také vměšovala vyšší místa. Ve dvacátém století se už totiž nepoužívaly dříve tolik oblíbené a pevné velrybí kosti na zpevnění prádla, ale plast a kov. „Kovu nebylo dostatek, tak jej musely firmy omezit při vyrábění kostic. Přecházelo se tak pomalu k plastu,“ pokračuje Majerová.

Klasickou podprsenku, jakou známe dnes (bez stahování pod prsy), můžeme nalézt na trhu už téměř 100 let. Traduje se, že s prvními košíčky s ramínky přišla Češka žijící v Americe Marie Tuček. „Bohužel to není pravda, už pár let předtím byla podprsenka představena na Světové výstavě v Paříži,“ vyvrací mýtus odbornice a dodává, že dnešní podprsenky jsou nepředstavitelně lepší. Existují dokonce i takové, které reagují na teplo a přizpůsobují se mu.

Spodní prádlo je dnes lehké, z kvalitních materiálů a zároveň dostatečně teplé. | istock.com

„Dnes máme velmi propracovaný velikostní systém. Je to obrovský pokrok, že si může každá žena pořídit podprsenku přesně na svoje míry. Přesto řada žen nenosí dobré podprsenky, dá se to vidět i přes šaty. Mají nulovou oporu a to prádlo je pak spíše zbytečné,“ míní návrhářka a dodává, že špatně vybraná podprsenka může ženě způsobit bolesti beder i zad, což se ale stále nevyrovná korzetu.

Trenky jsou bez nápadu, košile prestiží

Ženy mají dnes na výběr z roztodivných kousků podprsenek, kalhotek, korzetů i punčocháčů a silonek. S muži pak mají společné leda ponožky. U pánského spodního prádla ke změně příliš nedošlo, v minulosti i dnes mají „spodky“ u mužů hlavně funkci ochranou a zateplovací.

„Je možné, že něco jako spodní prádlo měly už barbarské státy v době Římské říše. Ví se, že vyráběli kalhoty, dá se tak předpokládat, že si chránili pohlavní orgány i kusem oděvu pod nimi.“ Historicky se dá hovořit leda o bederních rouškách, od 17. století se už muži proháněli ve spodkách a později i v trenýrkách.

Zajímavější je taková košile. „Když dneska vyjdete ven v košili, ať už žena nebo muž, budete v ní vypadat na úrovni, hlavně v té dobře padnoucí. Dříve ale byla košile tajná, nosila se jako spodní oděv a pokud vyčuhovala, musela být běloskvoucí, aby se vědělo, že na ně majitel má,“ odtajnila další kus historie Majerová na závěr.