GALERIE: Pražský hrad hostí největší výstavu slovinských umělců. S našimi měli mnoho společného

Možná překvapivá výstava v současných dnech krášlí prostory hradního areálu v Praze. O slovinském umění toho v Čechách mnoho známo není. O to více překvapí i téma konané výstavy: „Impresionismus od úsvitu do soumraku: Slovinské umění 1870 – 1930“. Středobodem expozice je krátkodobá, pouze čtyři léta trvající umělecká epocha slovinského impresionismu, která se nicméně výrazně podepsala do slovinské kultury.

„Chtěli bychom výstavou ukázat, co etapě impresionismu předcházelo, jakou měl podobu, vývoj a k čemu umělecké cítění našich umělců směřovalo záhy poté,“ vysvětlila Blesk.cz ředitelka Národní galerie Slovinska Barbara Jaki. Byl to podle ní právě impresionismus, který vyvedl slovinskou malbu z oblasti folkloru do skutečného umění.

„Všichni znají francouzský impresionismus, ale málokdo si uvědomuje, že existoval i jinde. Také u nás. Jednalo se o důležitý umělecký styl, při kterém malíři ztvárňovali slovinské krajinky. Mnozí z nich byli přitom ovlivnění přátelstvími s českými malíři, jako byl například Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais nebo František Ženíšek,“ uvedla ředitelka s tím, že mnozí malíři i sochaři v Praze také malovali a sochali, případně se uměleckému řemeslu teprve učili od zkušenějších kolegů.

Půlka slovinské kultury pod jednou střechou

Výstava je rozdělena na několik bloků, sestavených jak chronologicky, tak i stylem. K vidění jsou tudíž klasicistní, realistické, impresionistické i expresionistické malby, zrovna tak jako například fotografie, umělecké knižní ilustrace, úsměvné karikatury a v neposlední řadě také sochy.

„Jde o největší počet našich děl, které kdy ze Slovinska putovaly do zahraničí,“ přiblížila ředitelka. Celkem je k vidění 474 uměleckých děl, která většinou pocházejí ze slovinské Národní galerie a částečně ze soukromých sbírek. Zajímavostí je, že zatímco výstava se koná v hradním areálu, pod jehož podobou je do značné míry podepsaný architekt slovinského původu Josip Plečnik, slovinská Národní galerie sídlí v budově od českého architekta Františka Škabrouta. Tím historické kulturní sblížení nekončí ani zdaleka.

Praha kolébkou slovinského moderního umění

Slovinskému impresionismu předcházel jako v případě jiných národů realismus. Dva jeho nejvýznamnější malíři, bratři Jurij a Janez Šubicové, přitom působili v Praze, a to ne jen tak někde v zákoutí. Zatímco Janez s Františkem Ženíškem nebo Mikolášem Alšem spolupracoval na výzdobě Staroměstské vodárny, Jurij Šubica spolupracoval s Vojtěchem Hynaisem na výzdobě Národního divadla.

„Ze slovinských sochařů je s Čechy nejvíce provázán Alozjij Gangl,“ vysvětlila kurátorka Mateja Břeščak. „Jeho žena z Čech pocházela, jmenovala se Marie Pokorná. Společně dokonce žili v Praze v Bieblově ulici na Smíchově, která po Ganglově smrti dokonce jednu dobu nesla i jeho jméno,“ dodala.

Hlavní kurátor výstavy Andrej Smrekar zase upozornil na Ivana Hribara, v letech 1896 až 1910 starostu Lublaně. „Než se stal starostou, pracoval v bance Slavia v Praze,“ vysvětlil. „Jako starosta poté otevřel cestu českému kapitálu a umožnil českým architektům budovat Lublaň po zemětřesení v roce 1895 do podoby budoucího hlavního města Slovinska i po vzoru Prahy,“ řekl dále kurátor. Také Hribarův reprezentativní portrét ze štětce Ivana Vapotiče je možné si prohlédnout.

Čtyři roky „slávy“

Slovinci se impresionismem podle Smrekara začali vehementněji zabývat až v roce 1903, tedy v době, kdy ve zbytku světa byl spíše na ústupu. Snad i z toho důvodu se, podobně jako u nás, moc dlouho na výsluní neohřál. Od roku 1907 už slovinskou uměleckou scénu zaujaly jiné postupy a jiné styly. Přesto po sobě zanechal nesmazatelnou stopu.

„Vůdčí postavou je bezpochyby Ivan Grohar, který namaloval nejznámější obraz slovinského impresionismu, Rozsévače. Zároveň je také autorem obrazu Jaro. Ten ztělesňuje všechny znaky slovinského impresionismu. Snaží se diváka doslova vtáhnout do obrazu,“ přiblížil Smrekar.

Pozoruhodný je zrovna tak i soubor obrazů Riharda Jakopiče, ve kterém v různých ročních obdobích a při jiném denním osvětlení maloval malebný klášter Križanke. K vidění a ke zmínění je toho každopádně mnohem více. Jde například o precizní portréty, intimní akty, projasněné krajinky i místy depresivní až tísnivé sošky. Ačkoliv je českému návštěvníkovi slovinské umění možná dosud neznámé, návštěva v něm zanechá spousty vjemů a dojmů, zkrátka »impresi«. Nezbývá než se přijít přesvědčit na vlastní oči.

Kde: Jízdárna Pražského hradu, U Prašného mostu 3.
Kdy: 17. května – 16. září, otevřeno denně od 10 do 18 hodin.
Vstupné: 150 Kč, snížené 80,- Kč.